čtvrtek 3. května 2018

Report

I am Pentagon, Cutting Through, Decultivate, Blacklisted - (23.4. 2018) Praha - Underdog

Poslední dobou se hodně dostávám na hardcore akce, sice ne vždy vlastním přičiněním a kolikrát jde i o dost šílenosti ale tentokrát jsem vyrazil na Smíchov cíleně. Hardcore mě vždycky bavil a tak nevidím důvod, proč v pondělí sedět doma na prdeli, když můžu vyrazit za kulturou :-D Po dlouhé době vyrážím na koncert sám ale je mi to celkem jedno, protože I am Pentagon (kde zpívá Banán - pro hardcoru neznalý - známá postavička domácí scény -, který prošel už nespočtem HC a punk kapel od Balaclavy, Spes Erepta, Hanby až po Kovadlinu) jsem si prostě zamiloval ale na živo je ještě nikdy neviděl a nechci si je nechat ujít. Pondělí je asi nejvíce šibeniční termín ale když dorážím do smíchovského Underdogu, tak musím uznat, že na tento den je účast celkem solidní. Underdog je pro mě celkem nový prostor, který jsem objevil teprve nedávno, v podstatě velký sklep ale jinak hodně příjemný místo s dobrým zvukem a celkem přijatelnýma cenama za pivo :-D navíc nahoře v budově je další zajímavý prostor Eternia, kde je dokonce i u-rampa a čas od času se tu odehraje taky nějaký ten koncert nebo jiná kulturní akce. Zpátky ke kapelám, kromě Pentagonů vystupovali ještě Cutting Trough z USA, pražští Decultivate a Blacklisted, taky z USA. Celkově šlo o koncert šesti kapel ale první dvě jsem neviděl, v podstatě kromě I am Pentagon neznám ani jednu z nich. Přicházím až na začátek Cutting Trough. Hodně příjemný překvapení, typická Amerika, trochu mi připomínali Skarhead, měnící se rychlý a pomalý tempo, řízný a útočný, jo... takový hardcore mám rád. Vliv NYHC kapel se v nich nedal zapřít, i když kapela sama pochází z Portlandu. Spokojenost byla vidět i v publiku. Po téhle kapele se určitě podívám. Další následovali pražští Decultivate, kteří vystupovali v sestavě pouze bicí a kytara + zpěv. Nic moc pro mě, powerviolence jsem nikdy rád neměl a nikdy rád mít nebudu, protože je to podle mě muzika, která nemá ani hlavu ani patu, takže se radši jdu provětrat s pivkem ven a čekám, než přejde tahle šílenost. Vracím se až na Pentagony. Tuhle kapelu znám
už dva roky a už od prvního poslechu jejich dema, mi přišli něčím zvláštní a odlišní od zbytku HC kapel, což je asi to co mě na nich tak zaujalo. Samozřejmě, že i Banán za mikrofonem je určitou zárukou "kvality", protože tenhle týpek dává do všeho do čeho se pustí maximum energie a entusiasmu, což se pochopitelně odráží i v muzice. I am Pentagon mají na kontě už dvě desky, první s názvem Zdi nemluví, která vyšla koncem roku 2016 a začátkem dubna pokřtili svůj druhý počin 265 a musím říct, že první album naprosto předčil. Jak už jsem psal v úvodu jejich hardcore je pro mě něco naprosto odlišného od všeho co poslouchám. Nevím jestli se vůbec hodí to nějak škatulkovat ale v jejich muzice je cítit hodně emocí, nálad a i trocha temnoty spojenou s hardcorovou energií a razancí. Trochu v tom slyším inspiraci Kritickou situací a jejich poslední deskou Foregiveness ale malinko tvrdšího rázu. Zazněli hlavně věci z nové desky, pár z prvního alba ale i nové kousky. Banán dával do vystoupení maximum a je vidět, že jeho zápal pro věc je fakt upřímný, do každého songu dává maximální prožitek a energii, komunikuje s publikem, což ještě koresponduje s jeho texty, které se přecejenom v případě I am Pentagon netýkají ani tak resistence vůči systému ale i osobnějších věcí. Já mám asi nejradši "Lampy ve větru", protože tímhle si podle mě prošel v životě asi každý z nás a všichni víme jak zkurvený pocit to je. Víc už asi nejsem schopen k jejich vystoupení napsat, pro mě jedna z nejzajímavějších kapel na současné domácí HC scéně. No určitě je nevidím naposled! Jako poslední zahráli Blacklisted z Philadelphie. Kapela, která mě svým totálním gulášem stylů, který se snaží narvat do každého jednotlivého tracku, vůbec neoslovila. Crossover mezi americkým hardcorem, crustem a možná ještě nu-metalem mi fakt nic neříká. Možná to tam není ale já to tam prostě slyšel. Pár pasáží docela šlo ale celkově mě Blacklisted moc nepřesvědčili. Jediné co jim přičetlo plusový bod byl bubeník s trikem Amebix. V půli jejich vystoupení se začínám opravdu nudit a tak se pomalu klidím domů. Ještě po cestě na mě dopadají dojmy z vysoupení Pentagonů.... tahle kapela je prostě důkazem, že hardcore se dá dělat i jinak a může mít mnoho podob a ne vždy musí jít o totální zběsilou nakládačku a přesto se z toho ta esence nemusí vytratit.

album 265 k poslechu zde

Žádné komentáře:

Okomentovat