čtvrtek 1. prosince 2016

Recenze

Les Partisans - Style Of

Les Partisans z francouzského Lyonu jsou pro mě stejně tak, jako The Redskins nebo Clash jednou ze srdečních záležitostí, prostě kapela na kterou nedám nikdy dopustit, proto jsem nemohl uvěřit, když minulý rok vyšla u německého Mad Butcheru kompilačka Style Of (1994 - 2002), která mapuje celých 8 let jejich tvorby a aby toho nebylo málo, tak na podzim 2015 se tahle francouzská legenda dala po 13 letech znovu dohromady a začali nahrávat i nové věci. Výsledkem bylo splitko Assigné es A Resistance s kapelou Les Trois Huit, které vyšlo letos v létě a nebo singl Rouge Baiser, který zatím hrají jen živě. Mad Butcher albem Style Of udělal radost nejednomu fanouškovi, jelikož sehnat původní věci Les Partisans, této francouzské obdoby The Redskins, je téměř nemožné a celkem drahé. Kompilačka obsahuje celkem 15 zářezů, obsahujících tracky z prvního self-titled alba, druhé desky Sono Mondiale! a posledního EP Le Spectre Danse Encore z roku 2002. Abych uvedl do obrazu ty, kdo o Les Partisans ještě neslyšeli, tak si můžete být jistí, že jde (podle mě) o jednu z nejoriginálnějších kapel na francouzské scéně, která dokáže kombinovat oi!, 2tone a soul míchnutý se ska, takže pokud jste fandové kapel, jako byli třeba Skin-deep nebo Burial, tak si zamilujete i Les Partisans, konec konců v dubnu jsem tu měl s Partizánama rozhovor. První část kompilačky je poskládána ze songů z jejich debutu z roku 1997, který se ještě nese víc v duchu streetpunku a oi!, nicméně už tady nechybí všudypřítomná trumpeta a trochu toho ska. Mým favoritem je určitě track Sous la pluie rude boy, který je podle mě asi nejlepším ska, které Partizáni kdy nahráli a to platí i o Rue des voraces. Za poslech určitě stojí song s víc, než výstižným názvem Planete Marx, který je někde na pomezí ska a oi!/streetpunku a úvodní punkovější Quel avenir, kde výborně dozvučuje trombon s trumpetou. Další půlka je výběrem z jejich nejsilnější desky Sono Mondiale! z roku 1999, kterou mi tak začali připomínat (nejen hudebně ale i politicky) právě The Redskins. Tady najdete pecky jako Radio Rebelle, která je takovou tou dirtysoul hymnou ve stylu Keep On Keeping On, akorát zpívaná francouzky. Dost podobnou záležitostí jsou i tracky Flash Back a Reves d'enfance ale v podstatě každý song má něco do sebe, ať už je to soulovka Sono Mondiale! nebo reggae ovlivněný Derniere chance nebo singly Aurore a Rien ne s'efface z EP Le Spectre Danse Encore. Právě v těhle všech tracích slyším odkaz dnes už pozapomenuté britské legendy, která ukázala, že i mezi skins a socialismem může existovat pojítko a to platí i pro Les Partisans. Mě určitě kompilačka Style Of udělala nesmírnou radost, jenom trochu lituju, že se sem už nedostali tracky ze singlů Les Lendemains Qui Dansent, L'important C'est D'y Croire nebo ze splitka s Zabriskie Point, i když to už by asi chtělo rovnou Style Of vol.2, tak uvidíme, i když já jsem zvědavý hlavně na novou tvorbu.




Steelhead - demo

Málokdy se mi stane, že mě kapela sama požádá o recenzi ale jelikož jde o moje kámoše Steelhead z Calgary v západní Kanadě, tak co bych pro ně samozdřejmě neudělal. Steelhead hrají od roku 2013 a personálně jsou spřízněni s dalšími místními kapelami Street Light Saints a DSO. Za ty tři roky si zahráli s kapelami jako Bast Out, All Out Panic a také odjeli tour s kalifornskými Harrington Saints, tento rok přibrali na post nového zpěváka, čímž se jim sestava rozrostla na čtyři členy. No a letos v listopadu vypustili do světa svůj první demáč a musím uznat, že na demo jde o hodně kvalitní nahrávku. Demo obsahuje celkem 5 tracků někde mezi punkem a oi! středního tempa, dokonce bych řekl, že místy tu je i menší náznak hardcoru, jako např. v songu Copper, který má pouhých 45 sekund, samozdřejmě nechybí ani sborové singalongy, jak se na oi! sluší a patří, jako v tracku Nuts & Bolts ale i svižnější nařezávačky punkovějšího ražení, jako je hned uvodní track Choke nebo předposlední Problem. Demo uzavírá song Violent Society středního tempa, který už jen potvrzuje to, co jsem řekl v úvodu, protože jak je vidět, Steelhead není žádná kapela začínajících muzikantů a vyhranost a skutečnost, že každý ze členů už nějakou tou kapelou prošel je na nahrávce opravdu znát. Jedinou výtku, kterou bych měl je, že demo vyšlo jen digitálně na bandcampu ale podle posledních informací se možná dočkáme kazety. Každopádně posoudit můžete sami zde.

pondělí 21. listopadu 2016

Rozhovor - Stage Bottles

Stage Bottles z německého Frankfurtu asi netřeba dlouze představovat. Kapela je na scéně od roku 1993 a jejch song Sometimes Antisocial but Always Antifascist se za ta léta stal už zaběhnutou klasikou a vpodstatě vyjadřuje i postoj kapely. Za těch 23 let hráli už téměř po celé Evropě ale i v zámoří v Kanadě a letos na jaře se vrátili z tour po Mexiku. Na kontě mají celkem 8 alb, z toho poslední Fair Enough vyšlo u jejich domácího Mad Butcher records v roce 2013. Jak se staví např. k uprchlické krizi a systému jako takovému se dozvíte v následujícím rozhovoru. Za kapelu odpovídal Olaf (zpěv/saxofon).



 

Zdar myslím, že představovat Stage Bottles českému publiku je celkem zbytečný. Radši bych se zeptal na záčátky, když jsi hrál ještě s Blaggers ITA, jak jsi se dostal k téhle britské legendě?

V roce 1988 jsme ve Frankfurtu organizovali antifaštický SHARP festival a od našich kámošů z Belgie jsme dostaly nabídku na koncert Blaggers. V následujících letech jsme s kapelou zůstali v kontaktu. No a jednou se mě zeptali jestli bych jim nemohl pomoct zorganizovat pár koncertů v Německu, tak jsem to udělal a potom jsem kapele nabídnul, že bych jim mohl na tour hrát na soxofon, Blaggers souhlasili a tak jsem s nimi odehrál dvě tour a potom se mě zeptali jestli se nechci ke kapele přidat pořádně a já se přestěhoval do Londýna, kde jsem žil pár měsíců. Pak jsem musel s hraním přestat ale pořád jsme zůstali přátelé. Po smrti Mattyho (frontmana) jsme dostali nápad znovu obnovit Balggers a získat tak nějaké peníze pro politické a antifašistické aktivity v Anglii, tak jsem začal v kapele zpívat a za chvíli se většina původních členů začala znovu ke kapele přidávat. Marcel ze Stage Bottles taky hraje s Blaggers, hraje na kytaru. Letos jsme odehráli jeden koncert v Manchasteru ale už moc koncertů nehrajeme, jsme všichni zaneprázdněni prací, rodinou a tak.
 

Letos na jaře jste odjeli tour po Mexiku, jak dlouho jste tam byli a jaké to bylo? Řekl bys teď, že je mexická scéna v něčem odlišná v porovnání s Evropou?
 
Potkali jsme super lidi ale organizace byla katastrofická. Hlavní koncert "Hoolfesta" se vůbec neuskutečnil. Dostali jsme o tom vědět 3 dny před festivalem, když už jsme byli v Mexiku. Jeden koncert dokonce skončil s potížema a byl ukončen ještě před koncem. Kvalita zvuku byla pokaždé špatná ale cestovali jsme s 8 lidma z Německa a hodně jsme toho viděli ale před příjezdem do Mexika jsme doufali v lepší organizaci. Hodně nám toho bylo naslibováno ale ke konci dne bylo všechno jinak. Taky komunikace nebyla lehká. Většina mexičanů neuměla pořádně anglicky a my zase španělsky... Ale nešlo jenom o jazyk i způsob komunikace byl odlišný. Dostávali jsme informace hodně pozdě a koncerty se zdály, že jsou organizovány den předem. Ale možná naše kontakty zrovna nereprezentují všechny mexičany.
 

V roce 2008 jste odehráli několik koncertů v Rusku ale co je na tom zajímavé, že prý všechny vaše koncerty musely být utajené, kvůli útokům nácků, je to pravda? Jaké to tam bylo a zahráli jste si potom v Rusku ještě někdy?

Jo to je pravda! Když jsme tam hráli poprvé scéna byla menší a nebezpečnější, hodně násilné napadení (dokonce i zbraněmi) náckama byli byli běžnou součástí. Takže jsme koncerty drželi v tajnosti a přivezli sebou 25 lidí z Německa. Atmosféra byla pokaždé skvělá, lidi v pohodě a koncerty organizovány hodně profesionálně. Udělali jsme si hodně přátel, když jsme tam hráli poprvé a v Moskvě jsme pak hráli asi ještě třikrát nebo čtyřikrát. Museli jsme akorát zrušit jeden koncert v Petrohradě, protože na letišti ve Frankfurtu byla stávka a náš let byl zrušen ale to je jiná story.


Hráli jste už i v Kanadě ale řekl bych, že pořád víc severoamerických kapel jezdí na tour po Evropě, než těch evropských do USA nebo Kanady. Co myslíš proč to takhle je?
  
Protože je mnohem jednodušší pro severo-americké kapely překročit evropské hranice, než pro evropany jet do Států. A taky si myslím, že scéna je mnohem větší v Evropě, tady je mnohem víc lidí, co chodí na koncerty, protože hodně evropanů zajímají americké kapely víc, než Američany ty evropské. A samozdřejmě alternativní kluby a squaty v Americe prostě neexistují, takže je mnohem jednodušší zorganizovat koncert v Německu. Ve Státech si vždycky potřeboval prokázat, že nejedeš za prací, jinak si potřeboval speciální povolení. USA speciálně jsou hodně komplikovanou zemí pro evropské kapely.
 

Myslím, že můžeme s klidem tvrdit, že Stage Bottles je kapela s celkem levicovým postojem ale mě by zajímalo, jaký je váš postoj k RASH skins na jedné straně a apolitickým skinheads na straně druhé? Hodně RASH skinheadů totiž tvrdí, že 90% apolitiků jsou přinejmenším něco, jako "skrytí náckové", což mi příjde jako hovadina, tvrdit o někom, kdo nemá stejný pohled jako já, že je automaticky nácek.

To je velmi komplikovaná otázka. Samozdřejmě, že každý kdo je "apolitický" ignoruje spoustu dimenzí (kapitalismus, sexismus, homofobii, atd.) existujících ve společnosti. Být apolitický je vždycky také známka ignorance a tuposti. Myslím, že je fakt stupidní tvrdit: "Nechci mít s politikou nic společnýho, protože jsem skinhead". Řekl bych, že existuje hodně lidí, kteří omlouvají tento ignorantský postoj spojený s tím, že jsou skinheadi. V první řadě jsme všichni lidé a musíme vzít do rukou svojí odpovědnost, jako každý jiný. Takže kritika politiky je správná a nezbytná. Je to jednoduché pochopit ale spoustu lidí to odmítá udělat. Ale na druhou stranu každý by si měl dávat pozor na způsob komunikace. Není zrovna užitečné stigmatizovat lidi jako "skryté nácky", když oni sami tak neuvažují. Některé definice v těhle debatách mi příjdou, jak na upevnění vlastních pozic ve smyslu: "Já jsem pravý antifašista a ty ne". Tyhle věci nejsou jednoduché, takže trochu víc komunikace neuškodí. Jen proto, že se někdo chová jinak neznamená, že se tak chová na základě nějakého postavení, politických informací nebo vědomí, takže je potřeba s lidmi mluvit a ne je hned stigmatizovat. Ale manipulovat s rozmanitostí názorů všude závisí na tom, jestli umíš tolerovat tu hromadu lidí, kteří nemyslí dál, než k jejich dalšímu pivu, koncertu nebo nahrávce. Někdy jsem měl obrovské problémy s tímhle typem ignorance a někdy mě to unavuje s těmito lidmi se vůbec bavit.
 

Jak se stavíš k uprchlické krizi? Myslíš, že to Německo ale v podstatě i Evropa při takovém množství neustále přicházejících lidí může zvládnout, co se týče sociálních a ekonomických aspektů věci?

Je tu problém, protože někteří lidé v tom vidí problém. Jiný problém je, že spoustu peněz v našem ekonomickém systému jde nesprávným lidem. Takže problém je systém a povaha společnosti. Reakce ve společnosti ukazují velkou míru tuposti ale taky velkou míru frustrace. Naše společnost je zodpovědná za všechno co se děje po celém světě. Takže v žádném případě by jsme neměli předstírat, že nejsme součástí problému. Jestliže jsme součástí problému, jsme i součástí jeho řešení. To je to co bysme měli udělat: najít řešení a změnit věci. Ti lidé neodešli a neodcházejí ze svých domovů jen tak ze srandy. Já sám jsem rok hostil uprchlíka z Ghany. Platil jsem za něj půl roku nájem za pokoj, jinak by byl na ulici. Tak jsem akorát pil míň piva a místo toho jsem investoval do užitečnější věci, jako je solidarita.
 

Jaký máš názor na systém zastupitelské demokracie? Myslíš, že volby a odevzdání hlasu jednou za 4 roky může něco změnit? Je v Německu nějaká strana, která by byla pro tebe volitelná?

No, můj názor je, že není reálná šance změnit cokoliv prostřednictvím zastupitelské demokracie. Pokud by si chtěl vybudovat spravedlivou společnost, musel by se změnit hlavně postoj těch kdo vládnou. Šéfové v ekonomice a politici by museli změnit svoje postoje. Ale ty to nikdy neudělají, takže systém se v podstatě změnit nedá. Když se domáháš opravdových změn stát tě nazve "radikálem". Pro opravdovou spravedlnost není v kapitalismu nebo lépe v neoliberalismu místo. Neoliberalismus je příčinou krizí a válek. Ty herečky, kteří obhajují neoliberalismus jsou pořád dobře tolerovanými členy naší společnosti, přitom strukturálně vraždí. Problém je, že naše západní společnost nazývá každou opravdouvou změnu radikální ale já si myslím, že právě jejich neoliberalismus je radikální a nebezpečný. Vůbec se nehledí na lidi. Naše zastupitelská demokracie je založena na špatných definicích, to je velký problém.  Obávám se, že revoluce by byla za potřebí ale levičáci jsou tak různorodí a často dost dogmatičtí, že je skoro nemožné vytvořit funkční základnu pro konstruktivní změny. Ne v Německu není politická strana, která by se mi zamlouvala ale někdy je zapotřebí volit proti pravicovým stranám, takže občas jsou volby užitečné.
 

Čím se živíte v "civilním" životě? Předpokládám, že hraní ve Stage Bottles asi nebude prací na plný úvazek?

Já pracuji jako sociální pracovník s bezdomovci a psychicky nemocnými lidmi. Jeden pracuje v pojišťovně, druhý v distribuci a další dělá taky v sociálním sektoru, takže máš pravdu Stage Bottles nikdy nebyli kapelou která by nás mohla živit.
 

A poslední otázka. Už jste několikrát hráli i v Čechách, takže znáš nějaké naše kapely ať už z punku, oi!, ska nebo hardcoru?

Na prvním místě si vybavím akorát Pipes and Pints ale momentálně nemůžu říct, že je nějaká česká kapela, kterou bych znal nějak dobře. Zona A byla dobrá kapela ale slyšel jsem, že zpěvák (Koník) je celkem konzervativní pravičák, takže mrdat je!



ENGLISH


 

Hi I think is quite useless to introduce Stage Bottles to czech audience. I would rather ask about beginnings when Olaf was playing with Balggers ITA. How he got to this british legend?

We organized an antifascist and SHARP festival in 1988 in Frankfurt because we got the Blaggers offered from friends in Belgium to play. In the following years we stayed in contact with the band. One day they asked me if I could help them to organize some gigs for them in Germany. I did it and than I offered to play saxophone on the tour. They agreed and so I played two tours with them. After than they asked me to join the band properly and I moved to London and lived there for a few months. Than I had to stop to play with them, but we were still friends. After Matty the main singer died, we got the idea to reform the band and raise money for political, antifascist activities in England. So I started to sing in the band and after a while most of the members started to join the band again as well. Marcel from Stage Bottles is also playing with the Blaggers on guitar. This year we played one gig in Manchester. We don’t play many gigs anymore. We are all involved into work, family etc.
 

This year in the spring you have been on tour in Mexico, how long have you been there and how was it? Would you say that in mexican scene is something different in comparison with Europe?

We met nice people but the organization was a catastrophy. The main concert the "Hoolfesta" didn’t happen. We got the information 3 days before the festival when we already were in Mexico. One gig ended up with trouble and was stopped before the end. The quality of sound was always bad. But we travelled with 8 people from Germany and we did a lot of sight seeing. But before than we went to Mexico we hoped to play better organized gigs. We got promised a lot but at the end of the day everything was different. And also the communication wasn't easy. Most of the Mexican people couldn’t speak in English properly, we couldn’t talk in Spanish...But it wasn't only language, the way of communication was different as well. We got informations very late and the gigs seemed to be organized one day before they were going on. But maybe our contacts are not representative to all the Mexican people.
 

In 2008 you played couple of gigs in Russia but what was interesting about this tour, that all your gigs had to be secret because of attacking of nazis. Is it truth? How was it there and did you play after that in Russia again?

Yes, that’s truth! When we first played there scene was smaller and danger to get attacked by nazis very violently (even with guns) was very often. So we kept the gigs secret and we brought 25 people from Germany with us. The atmosphere was always great, people were very nice and the gigs were organized very professional. We made a lot of friends when we played there first and we played 3 or 4 times more in Moscow. We’ve had to cancel one gig in St. Petersburg because there was a strike at Frankfurt airport and our flight was canceled but that’s another story.
 

You have played already also in Canada but I would say that more north american bands are going to play to Europe than europian to USA or Canada. Why do you think is it like that?

Because it’s much easier for north-americans to enter the european border than for european people to go to the States. And I think the scene is much bigger in Europe, here are much more people coming to gigs because many Europeans are more interested into American bands than American people into European bands. And of course, alternative youth clubs and squads are not really existing in America. So it’s much easier to organize concerts in Germany. In the States you’ve always got to prove you are not going to work, otherwise you need a special permission. Espacially the USA are a very copmlicated country for European bands to play.
 

I think that we can claim that Stage Bottles is band with quite left-wing stance but I would like to know what is your attitude to RASH skins on one side and apolitical skinheads on the other side? Because lot of RASH skinheads claims that 90% of apolitics are like "hidden nazis" which seems to me like bullshit to say about someone who doesn't have same view like me that is automatically nazi. 

That’s a very complicated thing. Of course, everyone who is "apolitical" is ignoring many dimensions (capitalism, sexism, homophobia, etc.) existing in society. Being apolitical is always also a sign of ignorance and dumbness. I think it is stupid to say I don’t wanna be involved into politics because I’m a skinhead. I think there are too many people who excuse general ignorant attitude with being skinheads. In the first place we are all humans and we’ve got to take our responsibility as everyone else. So critics on many things are right and necessary. That’s easy to understand but many people refuse to do it. But on the other hand everybody should be aware of the way of communication. It’s not useful to stigmatize people being "hidden nazis" if they themselves don’t think a second about being nazis. Some definitions in these discussions are made to improve the own position like "I’m the real antifascist and you are not". Things are complicated that more communication is necessary. Only because some people behave different doesn’t mean they behave from the some status of political information and awareness. So it’s necessary to talk to people, not to stigmatize them straight away. But handling the diversity of point of views everywhere depends on if you can accept that many people are not thinking further than to their next beer, concert or record. Sometimes I’ve also got massive problems with this kind of ignorance. And sometimes I’m getting very tired to talk to these people. 
 

What is your stance to refugee crisis? Do you think that Germany and basically also Europe with this amount of coming people can manage this situation with regard to social and economical aspects of this issue?

There is a problem because some people see a problem. The other problem is that too much money in our economical system goes to the wrong people. So the problem is the system and the character of society. The reactions in society show a high level of dumbness but also a high level of reasonable frustration. Our society is also responsible for everything happening all over the world. So there’s no way to pretend not being part of the problem. If we are part of the problem, we are also part of the solution. That’s what we’ve got to do: Find solutions and change things. These people didn’t and don’t leave their home just for fun. I myself hosted a refugee from Ghana for one year and I paid the rent for his room for 6 months. Otherwise he would have been living on the street. So I drunk less beers and invested the money into a useful thing like solidarity.
 

What is your opinion about system of representative democracy? Do you think that elections and submit a vote once in 4 years can really change something? Is there in Germany any political party which would be elective for you?

Well, my opinion is that there’s no real chance to change anything via representative democracy. If you would like to build a fair society the attitude of those who rule has got to change. Bosses in economy and the politicians would have to change their attitude. But they will never do it. So the system is not really changeable. If you demand for real changes the state will call you a "radical person". For real justice there’s no space in capitalism or better in neoliberalism. Neoliberalism is causing the crises and wars. The actors who defend neoliberalism are still well accepted members in our society though they are structural murders. The problem is that our western society calls every real change radical. But I think theirs neoliberalism is radical and dangerous. It doesn’t really have look on the people. Our representative democracy is based on wrong definitions. That’s a big problem. A revolution would be needed, I’m afraid. But left-wing people are so different and very often so dogmatic that it’s nearly impossible to build a functional base for constructive changes. No there’s no political party in Germany I really like. But sometimes it’s necessary to vote against right-wing parties. So sometimes it’s useful to go to the elections.
 

What is your employment in "civil" lives? I suppose that playing in Stage Bottles won't be your full-time job?

I’m working as a social worker with homeless and psychologically sick people. One is working in an insurance, one has got a job in a distribution and another one is also working in the social sector. You’re right Stage Bottles never was a band we could live from.
 

And last one. You have played several times in Czech Republic so do you know any of our bands from punk, oi!, ska or hardcore?

I remember Pipes and Pints in the first place. But at the moment I can’t say that there is any Czech band I would really know well. Zona A was also a good band but I heard the singer (Koník) is quite conservative right-winger now, so fuck them!

pondělí 14. listopadu 2016

Novinky ze světa na druhou

Upsessions si k 10 letům nadělili nové album

Koncem října vyšlo u německého Grover Records v pořadí už páté album holandských early reggae matadorů The Upsessions, kteří tento rok oslavili 10 let na scéně. Deska nese název "This Is The Upsessions" a kapela se tu předvedla s celkem 13 zbrusunovými songy. Albu předcházelo 10 Years Anniversary EP, které vyšlo letos v březnu, jako předzvěst nové desky. Deska "This Is The Upsessions" vyšla, jak v podobě CD, tak tradičně i na vinylu a speciálně pro zběratele i v limitované edici 200 kusů na oranžovém vinylu.






The Autocratics s novým albem

Ani v zemi vycházejícího slunce se nezahálí. Two-tonoví The Autocratics z Tokya přišli letos v srpnu, po dvou letech s další deskou. Tentokrát se pustili do menšího formátu a výsledkem je 6trackové minialbum Fall Of The Wall, na kterém se kromě jejich poslední pecky Beer Boy, objevil i track Latin Goes Reggae, reggae cover legendárních Skatalites. Letošní novinku má pod palcem japonský label Ska In The World.





sobota 5. listopadu 2016

Baldies crew

Baldies jsou ne moc známou kapitolou z historie skinheadského kultu v USA. Tato crew se zformovala v polovině 80. let v Minneapolis a dalo by se říct, že byli obdobou SHARP skins, kteří vznikli ve stejné době v New Yorku. Rozdíl mezi SHARP a Baldies byl hlavně ten, že Baldies byli daleko političtější, než jejich newyorkští kolegové. Právě Baldies se na přelomu 80. a 90. let podíleli na vzniku Antirascist Action. Tento původní článek pochází ze začátku 90. let, kdy novinářka Meleah Maynard strávila pár dní se třemi členy Baldies crew aby nastínila postoje ale i pozadí této skupiny. Článek jsem objevil někdy před 6 lety, kdesi na netu, bohužel stránky už dnes nefungují ale díky tomu, že jsem si ho prozíravě stáhnul do počítače se o něj můžu podělit dál.


Ztracení hoši - antifašismus, bratrství a to správné násilí podle Baldies

Když chodil Max na střední, zašel do tetovacího salónu a nechal si dovnitř spodního rtu vytetovat slovo SKIN. „Jasně, bolelo to tenkrát jako čert“ ksichtí se. Bez vybídnutí odkládá svůj burger a roluje si ret, aby odkryl černá písmena uvnitř. „Udělal jsem to, protože to je něco v co věřím“, říká. „Jednou skin, skin napořád. Je to něco, co tam bude pořád. Je to věc cti“. Když dojí, vychloubání si trochu rozmyslí. „Mohla bys v článku změnit moje jméno?“ ptá se. „Bojím se, že by se mamka naštvala, kdyby se to dozvěděla“. Fajn, Max tedy není jeho pravé jméno. Když před pěti lety zorganizovali Baldies, crew antirasistických skinheadů, bylo Maxovým kámošům Joe Hawkinsovi a Gatorovi 16. Dnes, pár dnů po mém setkání s Maxem, nad večeří v Chi-Chi Joe, Gator a jejich kamarád Chops mluví o tom, co pro ně Baldies znamenají. „Myslím, že vědí, že bych za ně položil život“, říká Joe na adresu svých skinheadských kámošů, kterých je nyní v Twin Cities kolem stovky. „Vím, že by udělali to samé pro mě. Starám se o ně, jako by to byli mí bratři. Jsou jako moje náhradní rodina“. Směje se a kývá na Gatora. Ten mu to oplácí. Joe je rtuťovitý dvacetiletý chlapík s nakrátko ostříhanými blonďatými vlasy, světle modrýma očima a hlasitým, nervózním smíchem. Když mluví, dívá se vám upřeně do očí a působí ještě robustněji, než jakým jej činí podsaditá postava. Mluví o flámování i o politice, přechází z jednoho do druhého, od umírněného tónu k zaníceným výpadům proti sociální nespravedlnosti, na svůj věk působí starší. Oba, jak Joe, tak Gator, vypadají nejvíce doma, když mluví o politice. Mluví o změně rasistického, třídního systému do něhož byli uvrženi, jejich politická linie je ostrá (kombinují tradiční středozápadní populistickou nedůvěru v systém s vágně demokraticko-socialistickými myšlenkami, jak změnu zařídit) ale když mluví, dívají se jeden na druhého, zda jejich slova schvaluje. O svých rodinách a výchově mluví s menší horlivostí. Ostatní Baldies, to je rodina. Joe: „Když vidíš velkou skupinu skinheadů, všichni jsou oblečeni stejně, stejné účesy, prostě se cítíš tak v pohodě! Sakra, to je pro mě ta pravá láska, chlape, protože skinheadi drží daleko více, než jakákoli jiná skupina (nestarám se o to, kdo jsi ty), při sobě. Jen se na ně podíváš a víš, že budou s tebou. Jsem s nimi, oni jsou se mnou. Je to jako kdyby byli automaticky tvoji bratři. Staráme se o sebe navzájem. Je to hodně v pohodě“. „Nemyslím si, že by hodně lidí mohlo říci, že mají takový pocit bezpečí.“ Joeův a Gatorův kámoš Chops má na pažích, krku a po těle osm tetování se skinheadskými motivy: písmena ACAB vytetovaná na kotníku levé nohy znamenají All Coppers Are Bastards (všichni fízlové jsou kurvy). Teď se do debaty zapojí i on: „Kolik lidí může přijet do města, kde zná jednoho člověka a potkat další lidi, kteří tě ubytují a budou jako tví bratři? A tak to je v každým městě, kde jsem byl a kde jsou skuteční skinheadi, kteří jsou antifašisti. Dali mi bydlení a starali se o mě, než jsem se rozkoukal“. Co ale jejich rodiny, předtím, než se stali skinheady? Když je maličko popostrčíte, začnou mluvit o rodičích, kteří se rozvedli o životě na sociálních dávkách. Joe a Gator ale tvrdí, že jsou šťastnější, než většina děcek, která znají. „Moje máma je pro mě hrdinka“, říká Joe. „Je fakt úspěšná právnička“. Ne kvůli tomu, kolik peněz vydělává, dodává spěšně, ale proto, že pomáhá lidem. Jak? Nechce to rozvádět, jako téměř každý Baldie s nímž jsem mluvila se zdráhá prozradit tolik detailů, kvůli nimž by mohla být rodina identifikována. (Mnozí z nich nechtěli v článku vystupovat vůbec). Joe říká, že za jeho mlčením o jistých věcech jsou výhružky, kterých se jeho rodině dostalo od ultrapravičáckých skupin poté, co se v článku v Star Tribune objevilo jeho pravé jméno. „Lidé uvažují podle stereotypu, že skinheadi pocházejí z podřadných rodin“, pokračuje. „Většina těch rodin ale není špatná, jen chudá. Ta moje byla opravdu chudá. Otec od nás odešel, když mi byly dva roky a já s matkou jsme žili na dávkách pět let, než si vzala mého nevlastního otce. Snažila se to někam dotáhnout sama a zajistit lepší život pro nás oba. Pamatuju si na ty sračky tenkrát a jsem na ni skutečně hrdý. Přemohla ten systém a teď pomáhá lidem s právnímy problémy ať mají nebo nemají peníze“. Na rozdíl od Joea a Gatora Chops vlastně žádnou rodinu kromě Baldies nemá. Nejdřív o tom nechce mluvit. Nechce prozradit ani to, kolik mu je, ani odkud je... postupně se ale příběh odhaluje kousek po kousku. Jeho rodiče ho vyhodili z domu, když začal brát na základní škole drogy „Nechtěl jsem odejít. Pořád jsem chtěl zpátky domů, chápeš“ a strávil pár let mezi vězením, zvláštní školou a mnoha dočasnými zaměstnáními. „Tenkrát jsem měl kupu trablů s drogama“, říká o době, kdy jej rodiče vyhodili. „Šel jsem teda sám na léčení a pak jsem byl dva a půl roku čistý. Ale spadl jsem do toho znovu. Vždycky jsem byl ale pravdivý k tomu v co jsem věřil a k lidem kolem mě, i když jsem chyboval“. Nyní je na tom Chops fajn. Bydlí se spolunájemníkem, aby se dělili o náklady a nedávno měl štěstí a sehnal skrze pracovní agenturu práci v továrně. S tátou nemluvil několik let, s mámou mluvil od doby, kdy ho vyhodili z domu, jen čtyřikrát. „Fakt chci vidět sestru,“ říká. „I po tom, co jsem se odstěhoval, jsem se o ni pořád staral, jak jen jsem mohl. Teď jí je 17, pracuje a daří se jí. Má co na sebe, má jídlo a do školy bude jezdit autem, prodám jí své. Dodělává si střední a chce jít na vysokou. Ví, že bych jí vymlátil duši z těla, kdyby se začala s někým flákat nebo se vykašlala na školu“.


Když nejezdí na motorkách, neposlouchají muziku nebo nepáchají to správné násilí proti japíkům nebo malému kontingentu rasistických skinheadů z East St. Paul, Baldies se rádi poflakují po Uptownu. Jejich přísná image a odér machismu nahání mnoha obyvatelům Uptownu strach. To je v pořádku, protože, jak říká Joe: „Jsme armáda za správnou věc - a ta nejlepší věc, co může armáda dělat, je nahánět strach.“ Nesnášejí ale, když si je lidé pletou s rasistickými skinheady, menší skupinou, která však přitahuje větší pozornost médií. „Média vytvořila svého druhu hysterii z ničeho,“ vzteká se Joe. „Třeba News 11, ti debilové. Ukázali skupinu asi osmi z nás, dva z nás byli černí, jeden orientálec, další Indián a mluvili o nás jako o nacistických skinheadech. Chápeš, kam až může sahat hloupost?“ Skinheadské hnutí začalo v Británii koncem 60. let jako produkt multikulturního spojení mezi anglickými mods z dělnické třídy a černými, kteří si říkali rude boys. Rude boys měli ska, předchůdce reggae, který zfázoval s americkým R&B a karibskými rytmy. Mods měli R&B; jejich image byla čistá, úhledná ale drsná, ne moc odlišná od image Baldies poflakujících se po městě. Ať jste neonacista, nebo antirasista, oblečení vypadá asi následovně: džíny nebo pracovní kalhoty, občas s kšandami, tričko s knoflíky (obvykle Fred Perry), černé pracovní boty Doc Martens a nakonec je tady obchodní značka: krátké vlasy. Kromě toho, že vás krátký účes chrání, abyste nemohli být v bitce chyceni za vlasy, sloužil též k tomu, aby se skini odlišili od hippies. „Byl to téměř druh atihippies hnutí,“ vysvětluje Joe. „Neměli rádi ten styl, dlouhé vlasy. Krátké vlasy ukazovali, že jsou hrdí na to, jak vypadají. Hippie nebyli. Neříkám, že byli špatní nebo tak něco, ale prostě nebyli.“ Chápeš, chtěli změnu ale nakonec byli nuceni zjistit, že musejí pracovat uvnitř systému, aby způsobili jakoukoli reálnou změnu. To jejich "Ach, vždyť můžeme žít v míru a lásce a jít proti vlastní zemi a každý si může nechat růst vlasy a můžeme mít sexuální parties", to nefungovalo. V zásadě se pletli, když říkali, že Amerika je debilní, ona není. Systém je debilní. Prostě, já jsem proamerický do té míry, do níž mám rád svou zem a tak to dlouho bude. Ale musíme bojovat za to, abychom ji zlepšili.“ Sedmdesátá léta tradiční skinheadské hnutí v Británii rozdělila, protože ekonomické strasti té doby začaly hnutí rozkládat zevnitř. „Došlo k tomu, že bez práce bylo hrozně moc děcek z dělnické třídy a ta z toho byla velmi zklamaná. A tehdy pro ně bylo velmi snadné, aby začali ze svých problémů vinit imigrantské minority“, říká Joe. Do doby, než přišel koncem sedmdesátých let punk, měla skinheadská kultura na Ameriku jen malý dopad. Ale punks, kteří si holili hlavy nebyli skuteční skins, říká Gator. „Punk je jiný. Je víc protisystémový a tak. Skinheadi jsou hrdí na svou zem“, říká. Joe přikyvuje: „Skinheadi věří ve svou zem, ne v bohaté lidi. Proto mnoho skinheadů nosí vlajku; prostě to berou tak, že je jejich. Jsem hrdý na americkou dělnickou třídu, nemám ale žádnou loajalitu k téhle vládě. Vůbec jí nevěřím“. Joe říká, že problém je, že se vůdci této země nestarají o to, co lidé potřebují. „Díval jsem se v televizi během voleb na Dana Quayle a George Bushe, jak říkali, že vědí co Amerika potřebuje. Jak to vědí? Nikdy tady kurva nebyli, chlape. Neví, co to je být chudý. Vůbec to netuší a vůbec se o to nestarají. Chápeš, vláda nás nenávidí. Nechce, abychom se sjednotili, protože to by znamenalo, že by dělnická třída měla moc a mohla by ohrozit systém, je to tak?“ Jo, reaguje Chops „To by znamenalo, že 5 procent lidí, kteří vlastní 50 procent světa by čelilo dělnické třídě, která by povstala aby po nich šla. To oni nechtějí, to oni vůbec nechtějí. Proto jdou policajti vždycky po nás, protože to jsou jen pěšáci bohatých. Jsou to jen lokajové. Jejich džobem je podrobení dělnické třídy, držet chudé v koutě. “Nejsou to jen policisti, opakuje Joe, je to systém. „Byl jsem čistý pět let. Důvod, proč jsem měl problém je ten, že drogy a alkohol nejsou v týhle zemi dobře kontrolovány. Proč? Protože to slouží kontrole o kterou vládě jde. Co je pro vládu lepší, než když si Joe Blow každou noc vyrazí a vyřeší si svou frustraci pár pivky? To zpracuje jeho smysl pro realitu, to ho utahá. Perfektní. Když dokážete, aby lidi neměli smysl pro realitu, nemusíte se jich bát“.


Násilí bylo jednou z nejviditelnějších věcí, která byla s Baldies, skupinou nerasistických levicových skinheadů z Minneapolis, spojována. Novinářka Meleah Maynard s nimi v roce 1990 mluvila i o tom. Nejčastější kritika se na Baldies snáší kvůli jejich sklonům k násilí. Zmlátili kupu lidí. Ale ne náhodně, na tom trvají: je to součást jejich programu. „Násilí ve správné chvíli a na správném místě a musí být oprávněné“, říká Joe a klopí oči na stůl, „Myslím tím, nejdu prostě zmlátit jen tak někoho. Udělali jsme chyby, ale... OK, udělali jsme moře chyb. Jsme jen lidi. Ale nechci, aby se mě báli normální lidi. Nemají se mě proč bát. Kromě nácků respektuju každýho, kdo respektuje mě. Když se ke mně budeš chovat dobře, budu i já. Chci s lidma vycházet v dobrým. Chápeš?“ Joe se odmlčí a řeči se chopí Gator: zdůrazňuje, že násilí je správné, když bojuješ za věc. „Bojovat proti fašismu je správný. Netolerujeme násilí, když není správný.“ Takže je správné mlátit nacisty, protože jsou rasisti. Joe a Gator souhlasí též s tím, že je OK mlátit drogové dealery, protože „podkopávají misi dělnické třídy tím, že ji tahají do drog“. A pokud jde o další násilí, Gator tvrdí se vší vážností: „Fakt se snažíme zastavit neoprávněný bitky. Nechceme mlátit nikoho jiného než nácky, fakt. “A taky tak trochu japíky. Oba vědí, že to se obhajuje hůře ale tažení Baldies za lepším postavením dělnicé třídy je únavné, skutečné výsledky se dostaví stěží. Jsou chvíle, kdy rána do obličeje nafoukaného a arogantního japíka zahřeje srdce člena Baldies crew. „Hele, nebudu ti lhát“, souhlasí Joe, „jsme děcka, někdy děláme chyby, chápeš. Ale to je prostě jen věc dospívání. Máš ty opilý svalovce, který chodějí z Figlia a protože slyšeli, jak drsný skinheadi jsou, myslí si, že si něco dokážou, když se s náma poperou. To samý s japíkama z města. A já před japíkem utíkat nebudu.“ Když ho japík vyprovokuje, „nechám je dát si první ránu, ale pak jdou k zemi fakt rychle. Jsou to sračky. Jasný, nemůžu to říct o nich všech ale jejich postoje jsou obecně vzato špatný. Všichni se starají o to, být bohatý, mít toho co nejvíc a dávat to najevo. Nestarají se o sexismus nebo rasismus, jen sami o sebe. Na to nemám čas. Jsou jako štěnice co se roztahujou“. Ne každý rozumí misi Baldies tak, jako oni sami. „Jeden chlápek za mnou jednou přišel s tím, že když zmlátím jiného, dá mi 100 dolarů,“ říká Joe, „říkal: Hele, co bys někomu udělal za sto dolarů? Zlomil bys mu třeba ruku? To je jako by ti někdo říkal: Hele, myslím, že jsi fakt blbec. Pracoval bys pro mě jako můj rváč? K tomu nejsme. To nechci být. K násilí mám respekt. Lidé se v tomhle městě bojí násilí ale skutečnost je taková, že se před ním dá jen krčit nebo s ním žít, protože ono nezmizí. My skinheadi jsme jen odrazem života vevnitř ve městě. Stvořila nás podtřída tady vevnitř ve městě a násilí, které na nás házíte, už tady bylo. Ale taky respekt a důstojnost. Chceme vycházet v dobrým, protože jsme v tom všichni spolu. Celá věc je být jednotní a silní. To znamená všichni. Ne jen černí a bílí, ale všichni chceme-li žít v pořádný společnosti.“ Ať je to tak dobře nebo ne, v očích policie jsou Baldies jen dalším v řadě gangů. „Můj základní dojem ze skinheadů je ten, že jsou všichni stejně násilní“, říká Mike Schoeben, důstojník z jednotky starající se o gangové násilí, „zdá se, že i tihle nerasističtí mají takovou životní filozofii, že když jste jaksi nad dělnickou třídou či součástí establishmentu, nemají vás rádi. To je jejich forma předsudků“. „Klasifikujeme je jako bílý gang ale je těžké uchopit co jsou vlastně zač. Naše kritéria ale splňují: stejné oblečení, stejná filozofie a vzájemné bitky. Dojde-li na slovo „gang“, hlas Joea stoupne. „Nejsme gang, nebereme drogy a neprodáváme je. Nenosíme zbraně a nepácháme zločiny. Když prodáváš drogy a jsi Baldie, skončil jsi u nás. Nebudeme tě tolerovat. Jediný zločiny, které tolerujeme, jsou akty správnýho násilí. To jsou nezbytný věci.“ „Náš vztah s policií je příkladem něčeho, co by se mohlo zatraceně zlepšit“, říká Gator a Joe tvrdí, že znají Baldies, kteří byli policisty chyceni nahoře ve městě a odvezeni k břehům Mississippi, kde na ně policisti řvali věci jako „milovníci negrů“ a „komunisti“ a vykopli je z auta. Joe říká: „Znám chlapíka, kterýmu policajt rozkopával nohy, zatímco jeho parťák mu kopal do hrudníku a řekli mu, že jestli se ještě někdy objeví nahoře ve městě, dostane ještě víc.“ Pár policistů, většinou ti z minorit, jim dává najevo něco sympatií kvůli tomu, za čím stojí. „Pár policistů z minorit nám dává víc prostoru, protože vědí, co jsme zač. Když je bitka mezi náma a náckama, řeknou OK, jsou tady nějací Baldies? a my řekneme jo, jsme a oni nás nechají odejít a zatknou nácky. To se ale nestává často“.

Nejčastějším protivníkem Baldies a obětí jejich násilí byli nacističtí skinheadi. Ti minneapolští se sdružovali ve skupině White Knights a původně se snažili stát součástí Baldies. Ostražitost Baldies směrem k nacistickým skins přitom nebyla od věci: koncem osmdesátých let se stávali nacističtí skins obecně základnou, z níž rekrutovaly své stoupence organizace jako Ku Klux Klan či White Aryan Resistence. Je ironií, že hodně z lidí po kterých teď Baldies jdou, byli kdysi součástí jejich party. Na začátku byli Baldies jen grupou adolescentních chlapíků snažících se stát někým; vítán byl téměř každý. „Na začátku tady nebyli žádný náckové“, říká Joe, “ale šest nebo sedm měsíců později si začala holit hlavu a chodit s námi spousta děcek. Byly to ale paka, věř mi. Nevěděli, o čem to je, takže jsme je vykopli. Tak vlastně vznikli White Knights (Bílí rytíři), první místní skupina neonacistických skinheadů“. Chvíli jsme k nim zkoušeli mluvit a něco je naučit ale oni kolem chodili ve skupinkách a napadali minority. Sedm chlapíků s baseballovými pálkami prostě napadlo samotného Indiána nebo černocha. Měli jsme toho dost, pokaždé, když jsme je viděli, jsme jim říkali, že jim nařežeme a pak jsme to udělali. Během dvou týdnů se dočista rozpustili“. Ale White Knights se brzy přeskupili dohromady, oblékali se stejně jako jejich protirasističtí protivníci ale oddali se bílé hrdosti a rasovému násilí. Joe odhaduje, že v Twin Cities je teď asi dvacet či třicet nacistických skinheadů ale jen asi deset z nich je aktivních. Ačkoli metro v Minneapolis / St. Paul se nedá se statistikou nenávistných útoků ve městech jako Los Angeles či Chicago srovnávat, má svůj podíl útoků, za nimiž stojí rasističtí skinheadi. Loni napadla skupin mladíků, kteří byli identifikováni jako nacističtí skinheadi, 14letého chlapce z jižního Minneapolis dřevěnými pálkami omotanými ostnatým drátem. Podle policejních zpráv hrál chlapec s několika svými přáteli basketbal, když si s jedním z podezřelých vyměnil několik slov. Ten se poté vrátil s pěti či šesti dalšími, za pokřikování rasistických nadávek. Jen o pár měsíců později byl 24letý muž naháněn přinejmenším čtyřmi nacistickými skinheady, kteří ho viděli jít do Williams Night Clubu v Uptownu. Sidney Payton řekl listu Star Tribune, že šel do klubu kolem jedenácté v sobotu večer, když jej skupina začala honit s kladivem a prknem a za pokřiku „Hej, koukejte na toho negra tam! Dostaňte ho!“ Neonacističtí skinheadi jsou nejrychleji rostoucí skupinou vyznávající nenávist v Americe, říká Morton Ryweck, výkonný ředitel Jewish Community Relations Council Anti-defamation League v Minnesotě a Dakotě. V listopadu 1987 odhadovala Liga počet neonacistických skinů na několik set. Od té doby se jejich počet zvýšil na tři tisíce, kteří jsou aktivní v 30 státech. Mnozí nacističtí skinheadi byli zrekrutováni skupinami jako Ku Klux Klan a White Aryan Resistance, jejichž členská základna během posledních deseti let zřídla. Jednou z nejdůležitějších postav, která stojí za revitalizací těchto skupin, je 50letý opravář televizí z kalifornského Fallbrooku Tom Metzger. Jako někdejší Grand Dragon kalifornského Ku Klux Klanu a vůdce White Aryan Resistence je jedním z nejviditelnějších štváčů kázajících nenávist. A také jedním z nejmocnějších, protože pokud jde o zdokonalení a kázání svého vlastního druhu fanatismu, Metzger ovládl rovněž umění rekrutování. Vybírá si své chlapce - pěšáky pečlivě, většina z nich sdílí obecnou nenávist ke světu a potřebu někam patřit. Své poselství vyjadřuje rétorikou hrdosti na bílou sílu a je schopen nalákat nejen jasné rasisty ale i mnohé mladé, kteří by stejně snadno podpořili skupinu jako Baldies. Ale namísto vystupování proti utlačovatelské vládě Metzger káže o světě, kde je bílá vládnoucí třída ohrožována rasovou integrací. Se svým synem Johnem svým stoupencům říkají, že násilí a fanatismus je na sebeobranu proti Židům a barevným, kteří se snaží získat kontrolu nad zemí.

Mnohé z těhle děcek, říká Gator, ani nechápali, že to co dělají je rasismus. „Hodně z nich se prostě ráno probudí, podívají se do zrcadla a řeknou: "jo, bílá hrdost" a jdou ven. Je zajímavý, jak moc z těchhle nacistických děcek bylo vykopnuto z domu  a tak. Bílý hnutí jako by tím, jak vystupuje, dávalo těmhle dětem, co potřebují. Vůdcové jim říkají, že je milují a starají se o ně a ta děcka jsou vcucnuta dovnitř. “Když mluví o rostoucích počtech svých stoupenců, Ryweck rychle poukazuje na to, že neonacisté nejsou v Minnesotě nijak důležitou silou. Dodává, že média vytvořila kolem hrozby rasistických skinheadů hysterickou atmosféru, protože nedokážou mezi dvěma skupinami skins rozlišovat. Sedíme v podniku ve městě a Chops mě zatahá za rukáv. Nevypadá, že by se tady cítil nejvíc sebevědomě. „Hele, jsem oblečenej dost dobře na to, abych tady mohl být? “Má džíny, černé triko a černou bundu. Joe se ho pokouší uklidnit vtipem. „Kurva, kámo, tady na židli jsou drobky. Dělá pohoršené gesto. Nezdá se, že by to na Chopse zabralo. „Kámo sedím kousek od nějaký zasraný fontány“, dává najevo, že se necítí ve svém prostředí. Poté co je Chops konečně ujištěn, že ho obslouží navzdory jeho oblečení, ptám se všech tří, co poslední roky dělali. Co přítelkyně, rodiny? „Měl jsem nějaký vážný vztahy“, ujímá se slova Joe, „Jeden trval rok a půl... úplně upřímně, nefungovalo to, protože jsem skinhead. Je to fakt velká část mýho života a ona to nechápala. “Gator se hihňá. „To samý se mnou“, říká, „Když si chci vyjít s holkou, je to sranda, když chci ale něco vážnýho, tak to... to je na dýl. Prostě chci se bavit. Být Baldie je jako zaměstnání. A těžký, protože nemáme žádný vůdce, takže se musíme o všechno starat sami. Chops tak vážný není. Jméno své dívky má vytetováno na hrudníku a rád chodí tancovat. „Pokud jde o mě, většinu času tvoří muzika a zábava“ popisuje svůj život Baldieho, „mám hrozně rád The Beat. Ska band, fakt skvělej 2tone sound. „Můžež mluvit o tom, že skinheadi jsou křižáci na křížovým tažení a tak ale když se sejdou, první věcí o který mluví, je muzika, na jakejch koncertech byli a tak. A vyměňují si věci, nahrávky... To, co bych řekl lidem o skinheadech, je, aby se jich nebáli, když je vidí. Měli by k nim prostě přijít a říct jim, kde je dobrá party. Joe ví, že život Baldieho nebude pořád takovýhle. „Chápu, že přijde čas, kdy budu starej a budu mít lidi, o který se budu starat a který se budou starat o mě a to riziko nebude stát za to. Chodím do školy a zajímá mě sociální práce. „Až budu starší, chci dělat pořád něco, co se týká boje proti fašismu. A i když nebudu třeba dělat v továrně a tak, pořád budu chtít dělat něco, co prospěje dělnický třídě, protože v ní jsou mý kořeny, odtud jsem vzešel.“

čtvrtek 27. října 2016

Recenze

The Autocratics - Change and Innovation

Nedokážu si vysvětlit čím to je, že zrovna Japonsko, země západní kultuře tak vzdálená dokáže tak příjmat "západní" hudební žánry, ať už jde např. o japonský hardcore, crust nebo cokoliv jiného, pravdou ovšem je, že většina místních kapel nezůstává vůbec pozadu. To samozdřejmě platí i u ska, kapely jako Tokyo Ska Paradise Orchestra nebo OreSkaBand zná asi každý, i když za zmínku by určitě stály i 69 Yobsters, Oi! Skall Mates nebo The Autocratics a právě posledně jmenovaní vydali koncem roku 2014 desku Change and Innovation. Kapela pochází z Tokya a poprvé debutovala v roce 2010 albem 31 Years from 1979, na kontě mají celkem tři alba a dvě 6singlové minidesky (z toho poslední Fall Of The Wall vyšla letos v srpnu). Jak je vidět, už z názvu jejich debutu, kapela je hodně ovlivněna hlavně britským 2tonem, což je znát i po hudební stránce ale tu a tam narazíme i na dirty reggae. Album Change and Innovation, které je zatím jejich poslední dlouhohrající deskou, vyšlo u japon. labelu Ska In The World a celkem na něm najdete 14 zářezů + bonus. Album otevírá intro track The Autocracy In Modern Age, hned za ním následuje Spirit of 79, který začíná intrem ze songu Hands Off She's Mine od The Beat, což ještě víc podtrhuje i samotný název, jinak jde o celkem povedený 2tone track, který napovídá v jakém duchu se tahle deska ponese. Třetí song v pořadí Change And Inovation mě moc nepřesvědčil, za to následující The Captured City je pěkně svižná 2tone nakopávačka, přesně v duchu Specials - ska s špetkou punku, hold inspirace se nezapře! Autocratics ale nejsou jenom 2tone ale jak jsem už říkal i trochu dirty reggae, které tu najdete v podobě tracků Upset The Past Rank, early reggae instrumentálka jak ze stáje The Upsetters, Special Man Of Imitation, kde vaším uším bude lahodit solo na trombon a poslední The Democracy In Present Age s pěkně hutnýma hamondama. Asi nejvíce "punkovým" 2tone songem je další nakopávačka Bootboy Of Odd Man Out, podbarvená punkovou kytarou. Hned za ní následuje track The Onesided Order, který je naopak do "punkovějšího" hábitu oděné reggae alá The Clash. Autocratics na legendy 2tonu nedají prostě dopustit, což platí i u songu Historical Noted Scene, který začíná intrem, jak jinak, než vypůjčeným od Specials. Just Because It's Now bych řadil také spíš k těm slabším kusům, ovšem jedny z posledních zářezů, tracky Stupid Cornering (kde i tady pozorné ucho zaregistruje Specials) a Fellow Soldier vše opět vrátí do původních kolejí. Předposlední "chlastací" Our Great Hometown nás přenese do hospody těsně před zavíračkou a jako bonus Dub Side Order, dubová verze tracku One Sided Order, která desku Change and Innovation uzavírá. Jak je vidět kvalitní 2tone je doma stejně tak v Anglii ale i v Japonsku a deska Change and Innovation je toho důkazem. Co dodat? Kdybych měl tohle album popsat jako jídlo, napsal bych: "kvalitně vyvážený 2tone s mírnou příměsí dirty reggae, špetkou punku s nádechem Anglie roku 79 a okořeněný svérázným japonským přístupem. Za mě 10 z 10!

úterý 27. září 2016

Rozhovor - The Skints

Londýnští The Skints se za těch pár let, co se pohybují na scéně staly jednou z nejoblíbenějších britských ska & regge kapel, které bych společně třeba s Buster Shuffle s klidem zařadil k reprezentantům současného britského ska. O jejich reputaci svědčí, nejen mraky koncertů po Evropě ale i jejich návštěvy USA, kde si taky nevedou špatně. Minulý rok vyšla jejich nová deska FM, na které se objevilo spoustu hostů, od dee-jays a MCs jako Tippa Irie, Horseman nebo Rival a která dokonale vystihuje to o čem tahle kapela je. Protože, i když staví na reggae základech, v jejich muzice najdete spoustu dalších vlivů, od dubu, ska & rocksteady, až po rap.


 







Zdar, tak myslím, že zrovna asi není potřeba The Skints, nějak představovat. Myslím, že už máte celkem slušnou reputaci. Mohli byste jenom prozradit, jak dlouho už hrajete? Změnila se nějak sestava od té doby?

Díky! The Skints, tak jak nás znáte hrají společně od roku 2007. Bylo pár ranných inkarnací kapely, už ve škole, kdy jsme hráli na pár lokálních show ale od té doby, už pořádně hrajeme a nahráváme. The Skints jsou Marcia Richards, Jon Doyle, Jamie Kyriakides a Josh Waters Rudge.
 

Minulý rok vám vyšla vaše třetí deska FM, podle mě je to zatím asi nejlepší album, které muselo zabrat spoustu práce. Souhlasíte se mnou?

Dík moc! Ano s tím bych i souhlasil, že jde o nejlepší desku haha! Ve skutečnosti to byla celkem zábava pracovat na tomto albu, strávili jsme super chvíle s Princem Fatty a Peterem Milesem, při tvorbě a nahrávání songů. Nechali jsme hodně věcí čerstvých a spoustu melodií na FM bylo napsáno ještě v ten den, kdy se nahrávali, což znamenalo, že celý projekt byl víc o zachycení momentu a to je to, o čem by album podle mě mělo být.


Na kontě máte tři alba a jedno EP, každá deska je prostě originál a je vždycky odlišná od té předchozí ale pořád je znát, že tohle jsou The Skints. Jak to děláte, že s takovou rozmanitostí si pořád dokážete udržet vlastní styl?

Ve skutečnosti na to nemám přímou odpověď... Jsme tak ponořeni v muzice a kapele, že se prostě vždycky snažíme rozvíjet náš vlastní styl. Pořád se snažíme dělat nový věci, čerpat ze starší muziky ale i nový a přetavit to do stylu a mody The Skints, což si myslím, že právě přichází s časem a poznáním sebe sama a vlastních schopností.


Máte celkem moderní sound, nicméně pořád je ve vaší muzice slyšet spoustu odkazů ke kořenům jam. muziky (ska & rocksteady). Považujete za důležité držet "oldschool" stále naživu?

Jasně, myslím, že existuje spoustu skvělých kapel, které se soustředí na hraní určitého stylu nebo éry jamajské muziky a jsou hodně přísní, co se týče jejich schéma bicích a nástrojového obsazení a je to super, spoustu z nich jsou moje oblíbené kapely. Nicméně v The Skints jsme sice ovlivněni i starší muzikou ale uvědomujeme si, že tohle není 1969 ani 1974 nebo 1983 nebo jakákoliv jiná éra z které se snažíme čerpat, navíc od té doby vzniklo spoustu další muziky, která má na nás také vliv a hlavně jsme Britové ne Jamajčani, takže spoustu toho o čem se tu bavíme přichází odjinud.

Tohle je dotaz spíš na vašeho bubeníka, protože kromě hraní vím, že taky zpívá. Je to hodně těžké zpívat a do toho zároveň bubnovat? Jak dlouho to trvá, než se to člověk naučí zesynchronizovat?

Haha, ano Jamie zpívá a zároveň hraje bicí! Teď tu právě není ale popisoval to předtím, jako kdyby měl k dispozici dva mozky.
 

Před pár lety (4-5 let) se celkem zdálo, že je britské ska po dlouhé době zase na vzestupu, hodně nových kapel a i koncertů mimo Anglii... Jak to vnímáte vy? Řekli byste, že to pořád trvá, nebo to byla jen taková krátká vlna?

Upřímně, každý rok co už jsme kapelou, lidi chodí a říkají nám: "víš co, ska & reggae to bude tenhle rok fakt velký" a my vždycky: "jo jo jo, jasně" haha. Lidi, kteří jsou v téhle muzice opravdu ponoření tu budou vždycky, jestliže media za to chtějí platit a věnovat tomu pozornost, je to super ale my tu budem i bez ohledu na to.


Už jste hráli i v USA, jak to tam vypadá, jsou tam Skints hodně oblíbení? Řekli byste, že je současné britské ska u amerického publika nějak populární, nebo je to jenom váš případ?

Reakce na kapelu ve Státech byla užasná. Udělali jsme tam za 18 měsíců celkem tři tour. V listopadu pojedeme zpátky na šňůru se Sublime a Rome. Upřímně ani nevím jestli jsou britské kapely u Američanů nějak oblíbené, spíš si myslím, že lidi na celém světě mají prostě rádi dobrou muziku. Vím, že Hollie Cook udělala před pár lety tour po Státech ale není moc britských ska nebo reggae umělců, kteří by nějak intenzivně jezdili po USA.
 

V songu The Cost of Living Is Killing Me, z vašeho EP Short Change, zpíváte: "In this free country, where nothing is free, cost of living is killing me". Chtěli jste tím krtizovat podmínky jen v Anglii, nebo je to myšleno i na západní svět obecně?

Napsali jsme to o Anglii, protože tu žijeme a je to jediná země, kde jsme kdy žili, ale jsem si jistý, že lidi by mohli ten text vztáhnout kamkoliv, kde by to korespondovalo.
 

A poslední na trochu jiné téma ale myslím, že v těchto dnech hodně aktuální. Co si jako Britové myslíte o brexitu? Bylo to opravdu tak nutné, odejít z EU? A fakt si lidi v Anglii myslí, že se něco razantně změní?

Jsem zhnusen hlasováním o brexitu a stydím se ještě víc, být Britem, než obvykle! Zaprvé, protože věřím, že hranice jsou kupou sraček, a že všichni lidi na téhle planetě by měl mít právo cestovat a stěhovat se kamkoliv chtějí... prostě, protože jsem se narodil na jedný straně týhle skály uprostřed vesmíru, neznamená že jsem lepší, než vy a naopak. Zadruhé, protože všem těm málo informovaným spoluobčanům, kteří hlasovali pro odchod, xenofobní media a figurky z vlády lhaly a moc dobře to věděly, že jim lžou. Nemůžu mluvit za všechny lidi v Anglii, hlavně protože se spoustou z nich nesouhlasím ale doufám, že zbytek Evropy a světa ví, že ne všichni na tomto ostrově jsou totální kreténi, i když jsme v zdánlivé menšině!




ENGLISH


 

Hi I think is not need to introduce The Skints. I think that you have already good reputation, just could you tell us how long have you been playing? Have a line-up changed somehow since you began to play?

Respect! The Skints as you know us has been playing together since 2007. There was a couple of very early incarnations at school that played a couple of local shows, but since we've been properly playing out and recording. The Skints is Marcia Richards, Jon Doyle, Jamie Kyriakides and Josh Waters Rudge.
 

Last year you released your third album FM, according to me it's a (so far) your best album, which had to take a lot of work. Would you agree with me?

Thank you very much! Yes I would agree it's the best album haha! It was actually a very fun album to make, we had a really good time building the songs and recording with Prince Fatty and Peter Miles. We really kept the vibes fresh and a lot of the tunes on FM were largely written on the day we recorded, which made the project more about capturing a moment in time, which I think is what an album should be.
 

You have released three albums and one EP. Each album is just original and different from previous one but we can always to recognize that this one are The Skints. How do you do that, with such a diversity you are still keeping your own style?

Respect! I actually don't have a straight answer for you on that... We are so immersed in the music and the band that we just always try to keep developing our own style. We are always trying to do new things, drawing influences from old music and new music, and trying to flip that into The Skints style and fashion, which I think just comes with time and knowing ourselves and our skills.
 

The Skints has quite modern sound but nevertheless I still hear there lot of links on heritage of jamaican music (ska & rocksteady). Is it for you important to keep that oldschool alive?

Sure, I mean there are a lot of great bands out there who really concentrate on playing a certain style or certain era of Jamaican music and are very strict with their drum patterns and instrumentation and it's great, some of those are my favourite bands. The Skints however, we are fully influenced by older music, but we know that it's not 1969 or 1974 or 1983 or whatever era we're drawing from and there's a lot of music that has happened since then that we are influenced by and also we're English not Jamaicans so a lot of what we talk about is coming from a different place.
 

This is question more for your drummer, because I know that he's also singing. Is it hard sing and play drumms in one time? How long it takes to learn synchronize singing and drumming?

Haha, yes Jamie sings and plays drums! He's not here right now but he's described it before has having to use "two different brains".


Few years ago (4-5 years) it seemed that british ska is again on the rise after long time, lot of new bands also concerts out of England....  how do you feel it? Would you say that it's something what still continue or it was just short wave?
 

To be honest with you, every year we've been a band people have been saying to us "you know ska & reggae gonna be the big thing this year" and we're always like "yeah yeah yeah, sure" haha. The people that are genuinely into this music will always be there, if the media wants to pay it some attention then that's nice but we will be here regardless.
 

You've already play in the USA. How it looks with popularity of The Skints there? Would you say that current british ska is somehow favorite for american audience or is it just your case?

The response to the band in the USA has been amazing. We've done three tours in 18 months and we go back in November for a tour with Sublime and Rome. To be honest, I don't know if the British bands are the American favourite. I think people all around the world just like good music. I know Hollie Cook did a tour there a couple of years ago, but there's not a lot of British ska or reggae artists touring hard in the USA.
 

In the song The Cost of Living Is Killing Me from your EP Short Change, you are singing: "In this free country, where nothing is free, cost of living is killing me" Is this criticism focused just on the conditions in England or western world generally?

Well we wrote the song about England, because we live there and is the only country any of us have lived in, but I'm sure people could relate to the lyrics anywhere it resonates.
 

And last one. This is a little bit different topic but I think in these days very current. What do you think as a British about brexit? Do you think that it was really necessarily get off EU? And do people in England really thinks that something will change?

I am disgusted at the brexit vote and even more ashamed to be British than I usually am! Number one, because I believe that borders and boundaries are a load of shit and that any human on this earth should have the right to travel and move wherever they want... just because I was born on one part of the land on this rock in outer space doesn't make me better than you and vice versa. Number two, because all those ill-informed people who voted "to leave" were lied to by a xenophobic media and government figures who knew they were lying to them all along. I can't speak for people in England mostly because I know I disagree with a lot of them, but I hope the rest of Europe and the world knows that not everybody in this island is a total morons, even though we are seemingly outnumbered!

čtvrtek 22. září 2016

Esclaves Salariés

Dnešní profil bude spíš vzpomínkou na jednu z nejzásadnějších oi! kapel, která patřila k jádru scény v kanadském Quebecu a která je podle mě, hudebně jednou z nejzajímavějších oi! kapel vůbec. Řeč bude o Esclaves Salariés, "otrocích" námezdního oi! Kapela se dala dohromady v roce 2000 v Montrealu, pod vlivem francouzských oi! kapel, jako např. Trotskids nebo Komintern Sect, zpočátku sypali klasický oi! ale už v počátcích bylo znát, že i reggae bude mít na kapelu silný vliv, což potvrdili oi! coverem Johny Too Bad od The Slickers, který se objevil na jejich debutu Dur a Battre z roku 2003. Esclaves Salariés měli také hodně silný pro-working class postoj o čemž svědčí už samotný název kapely, který v překladu znamená "námezdní otroctví". To se samozdřejmě odráželo i v textech, které se kromě klasických skinhead témat zabývaly i hlubšími tématy, jako odcizení člověka a práce, úděl pracujících apod. V roce 2007 vydávají druhou desku Ca Augure Mal, kde se poprvé objevují songy, jako Image Parfaite, Adolescent, Je reste fort nebo Poings lacérés, díky kterým se mi tahle kapela vryla do paměti. Přesně tyto tracky jsou totiž naprosto originální kombinací oi!, reggae a místy tu slyším vlivy kapel, jako např. Skindeep nebo The Redskins, ovšem v trochu punkovějším podání. Je to asi jako kdybyste vzali surovost punku & oi!, podbarvili to reggae prvky a namíchali špetkou špinavé a hodně hrubé soulové kytary, zkrátka něco s čím asi hodně dlouho žádná kapela jen tak nepříjde. Po vydání alba Ca Augure Mal vyrážejí na evropské tour a krátce na to, v roce 2009 se kapela bohužel rozpadá. Naštěstí
po šuplících měli ještě hodně nerealizovaného materiálu a tak jsme se mohli v roce 2013 dočkat posmrtného vydání jejich třetí desky Et un Probléme S'en Suit, která se skládá z materiálu nahraného během let 2008 - 2009. Právě tato deska je asi nejvíc ovlivněna reggae, přesně v duchu jejich punk & oi! reggae crossoveru. Konec konců přesvědčte se sami, alba Ca Augure Mal a Et un Probléme S'en Suit najdete ke stažení zde.


DISKOGRAFIE

Dur A Battre (EP)  (2003)
Ca Augure Mal  (2007)
Et un Probléme S'en Suit  (2013)

pátek 9. září 2016

Hardcore

Dnešní hardcore má sice mnoho odlišných podob, nicméně všechny vycházejí ze stejných kořenů a to nejen hudebních ale i myšlenkových. Hardcore později potvrdil to, co původní 77 punk jen nihilisticky naznačoval a i když je to sice jen dokola omílaná fráze ale hardcore je víc, než jen hudba o čemž svědčí např. straight edge (sXe), vegetariánství, zájem o práva zvířat a jasně vymezený politický postoj, který u klasického punku zas tak pevný není. Kořeny toho všeho se dají najít v USA koncem 70. let, kdy ještě ze setrvačnosti doznívala první punková vlna. Ze začátku šlo jen o změny hudební. Kapely první vlny punku začali postupně přesedlávat na složitější hudební směry a nejedna z nich se začala postupně vzdávat svých DIY postojů a začali podepisovat smlouvy s majorlabely. Podobně, jako v Anglii, kde byl reakcí na odumírání původního ducha punku streetpunk a později oi!, v Americe byl podobnou odpovědí právě hardcore. Kořeny hardcoru by se dali najít už na konci 70. let u kalifornských kapel, které hráli oproti svým newyorkským kolegům přecijenom trochu tvrdší punk ale centra vzniku byla především města, jako Boston, Washington, státy jako Michigan, New York, čili severovýchod USA na počátku 80. let, i když je pravda, že podobnou vlnu bysme v té době našli i na západním pobřeží (San Francisco). Jedny z prvních punkových nahrávek, které se tempem blížily k hardcoru by se daly najít už koncem 70. let, např. California Uber Alles od Dead Kenedys nebo singl Out of Vouge od The Middle Class. Hudebně byl hardcore v podstatě jen další vývojovou fází punku, která vedla ke stále se zrychlujícímu a agresivnějšímu tempu, podobně, jako v Anglii vznikající UK82 reprezentované kapelami, jako Exploited, GBH, Varukers nebo Discharge. Traduje se, že vznik názvu májí na svědomí kanadští DOA se svým albem Hardcore 81 z roku 1981, kde se poprvé objevil tento termín ale pravdou je, že až do roku 1983 se hardcore fans nazývali prostě jen fanoušky punku, také se v té době ještě neříkalo hardcore ale hardcore-punkrock. Ve většině případů se fans prvotního hardcoru už nezajímaly o původní 77 punk (The Clash, Damned, Ramones, Dead Boys) a od původních punx se také odlišovali mnohem ležérnějším oblečením. Hardcore kids té doby by pravděpodobně na sobě měli flanelovou košili, džíny a vlasy na ježka. Ve výsledku se dá říct, že hardcore byl přirozenou
reakcí americké scény na vyčpění původního punku, který se začal měnit do složitějších forem, jako postpunk a dalších hudebních experimentů, proto si tehdejší kapely, jako protiklad oblíbily rychlý agresivní styl (kdy každý song netrval více, jak dvě minuty) a striktní DIY etiku, která se promítala do vydávání alb a singlů ale i pořádání koncertů. Hardcore také sebou přinesl moshpit, který byl podobně, jako hudba samotná agresivnější formou poga. Hardcore sebou ovšem přinesl ještě něco jiného a to daleko výraznější politický postoj. Amerika 80. let za vlády Ronalda Regana, který podobně, jako neoliberální "hrdinka" Margaret Thatcherová v Anglii, nastavil jednosměrné kormidlo Ameriky, kde přece "neexistuje" žádná jiná alternativa a jen peníze mají pravdu. Právě tuto dobu dokázal hardcore nádherně reflektovat a postoj, který byl u původního punku jen nihilisticky naznačován, byl v hardcoru už daleko výraznější, což později vedlo např. i ke straight edge nebo vegetariánství mnohých HCkids. Asi nejvýraznější kapely té doby, které dnes řadíme k legendám HC byli určitě Bad Brains z Washingtonu D.C., jedna z mála černošských kapel v punkové scéně vůbec, zajímavostí je, že všichni členové vyznávali rastafariánství, dále pak určitě kalifornští Blag Flag v čele s Henry Rollinsem, Washingtonští Minor Threat, kteří přišli s myšlenkou sXe. SS Decontrol z Bostonu, kteří byli jednou z prvních kapel v rámci sXe, kteří se řadili k té méně tolerantní odnoži. New York reprezentovaly kapely, jako Murphy's Law, Warzone, Cro-Mags nebo Agnostic Front ale ve svých počátcích i Beastie Boys. Negative Approach z Detroitu, 7 Seconds z Nevady, kteří se podobně, jako Minor Threat řadili ke sXe a za Kanadu by stáli za zmínku např. DOA z Vancouveru nebo SNFU z Edmontonu, kteří měli později vliv na vznik skatepunku. Nedílnou součástí hardcoru, jak je známo, je i straight edge (sXe). Postoj se kterým poprvé přišel Ian MckKaye zpěvák Minor Threat. Právě píseň Straight Edge (rovná hrana) z jejich EP In My Eyes se stala impulzem ze kterého začalo vznikat sXe. Její text vyzývající k absenci alkoholu a ostatních drog byl McKayeovou reakcí na rozšířené pití alkoholu a užívání drog v punkové scéně, která díky tomu na sebe nabalovala různé "existence", ovšem v té době ještě nemělo sXe nic
společného s vegetariánstvím, jak tomu bývá dnes. Symbolem se stalo písmeno X namalované na zápěstí, protože právě tak se v barech označovali nezletilí, kterým se nesmělo nalévat. Ovšem náznaky ke vznikajícímu sXe a určitá sebereflekce byli patrné už předtím např. britští Vibrators hráli song Keep It Clean, který se textově také opíral do drog. Minor Threat záhy inspirovali další kapely, které také šířili ideu sXe jako např. již zmíněné SS Decontrol nebo 7 Seconds. Právě kolem SS Decontrol se začali združovat ti méně tolerantní sXe vyznavači, kteří na koncertech vytrhávali lidem pivo z ruky, cigára z huby, což vedlo i k "anti-sXe" tzv. Bent Edge, kteří jako reakci vůči sXe dělali přesně to proti čemu se sXe stavěli. Podle spousta tehdejších sXe kids bylo právě pítí alkoholu a užívání drog to co od nich společnost čekala, to co předpokládala policie, že způsobí problémy s každou HC akcí a tak právě absence alkoholu a drog byla v jejich očích stejně tak punkovým postojem. V té době ještě nebyla HC scéná striktně rozdělena na sXe kapely a zbytek a tak na jednom podiu vystupovali jak sXe kapely, tak i klas. bandy. Vegetariánství přišlo do sXe až s druhou polovinou 80. let s kapelou Youth of Today (1985) z Connecticutu, kteří jako jedni z prvních přinesli mezi sXe myšlenku nejen absence drog ale i masa a boj za práva zvířat. Bohužel i většinu původních HC kapel potkal do poloviny 80. let stejný osud, jako kapely z první vlny punku. Některé se prostě rozpadli, jiné začali směřovat jiným směrem (např. Negative Approach v té době k hardrocku, jiné zase k trash metalu). Hardcore druhé poloviny 80. let začal být také dost ovlivňován trash crossoverem a kapelami, jako např. Dirty Rotten Imbeciles (DRI) z Houstonu, které začali kombinovat HC s trash metalem. Ovšem jiná situace byla v té době v New Yorku, kde se zformovala kolem několika kapel Youth Crew, která zahrnovala, jak sXe, sXe vegetariány ale i příznivce Hare Krišna, ke kterým konvertoval např. zpěvák Youth of Today Ray Cappo. K tomuto proudu NYHC by se dali řadit kapely, jako Gorilla Biscuits, Judge, Youth of Today, Chain of Strength nebo Side By Side. Hardcore scéna v New Yorku byla také hodně spjata s pronikáním skinheads do USA o čemž svědčí kapely, jako Agnostic Front, Warzone, Skarhead, Cro-Mags nebo Murphys Law, které byli částečně nebo úplně tvořeny skinheads, ostatně i zkratka DMS, která je hodně těmito kapelami používána neznamená nic jiného, než Doctor Martens Skinheads. Jakoby se New York stal posledním ostrůvkem, kde se hardcoru dařilo
stejně tak dobře, jako v první polovině 80. let a to samé by se dalo říct i o následující dekádě. 90. léta přinesly další hudební posun, podobně jako v 80. letech, kdy právě třeba DRI kombinovali HC s trashem, tak i kapely v 90. letech byli ovlivněny spoustou dalších žánrů, především metalem, trashem ale i blackmetalem, což vedlo k tomu, že začali tyto prvky vnášet i do hardcoru a tak se začátkem 90. let objevují první metalcorovější kapely, jako např. Merauder, Hatebreed nebo Madball ale i přesto neopadá zájem o odlschool, který se začíná opět vracet s druhou polovinou 90. let s kapelami, jako např. H2O nebo In My Eyes. Hardcore se nakonec začal štěpit do dalších subžánrů jako emo, metalcore, d-beat, crust nebo grindcore, nicméně ne všechny nutně vychází z původního amerického HC. Co by nakonec stálo za zmínku byla určitá snaha nácků kolem roku 2005 infiltrovat hardcore subkulturu (především v Německu) a přisvojit si ji, jelikož agro-skinheadská image už neonacisty pomalu omrzela. Reakcí na to byla kampaň GNWP, která původně měla dát náckům jasně najevo, že HC stojí a vždycky stál v opozici proti nim a že tato subkultura s nimi nemá absolutně nic společného. Kampaň GNWP se za ta léta stala už koloritem ulic mnohých evropských měst a dnes už má daleko obecnější význam a přesah i do jiných hudebních žánrů.

sobota 3. září 2016

Novinky

The Beat chystají po 30 letech novou desku

Legendární 2tone kapela z britského Birminghamu The Beat, v čele s Rankingem Rogerem se chystají koncem září vydat novou desku. Půjde o jejich čtvrté studiové album vydané po více, jak třiceti letech od vydání desky Special Beat Service. Nové album "Bounce" by mělo vyjít klasicky, jak v podobě CD a vinylu, tak i digitálně u DMF Records 30. září. Ovšem už teď si můžete vychutnat dva nové singly z připravované desky, Walking On The Wrong Side a Avoid the Obvious, právě zde!




 




The Chancers bez Simona

Jak jste, už asi zaregistrovali po čtvrtečním koncertě The Chancers na pražské Náplavce, kapela poprvé vystupovala bez frontmana Simona Francise, který byl osmnáct let tváří a hlasem kapely. Podle slov samotných Chancers: "Simon se rozhodl na neurčitou dobu vrátit za rodinou do Anglie, domluvili jsme se, že náš poslední společný hit se bude jmenovat I Have To Go To Manchester" ale je ve hvězdách jestli vůbec nová píseň ještě vznikne, stejně tak, jako jestli se Simon k Chancers ještě vůbec vrátí. Zatím se mikrofonu ujal kytarista Marco McKee, který už pár songů na posledních dvou deskách odzpíval. Marco, který původně pochází z Glasgow žije od 90. let v Praze a od vzniku Chancers je nejvýraznějším skladatelem a textařem kapely. The Chancers ke koncertu dodávají: "Dlouho jsme řešili, jak se k tomu postavit. Simon se rozhodl vrátit do Anglie a nám přišlo líto rušit Náplavku. Dělali jsme, že se nic neděje, přesto, že se toho dělo hodně. Nakonec jsme si řekli, že do toho řízneme a nazkoušíme repertoár s Marcem na postu hlavního zpěváka. A ono to fungovalo. Měli jsme při tom pocit, že je ta kapela snad nesmrtelná. Ale všechno je ve hvězdách. Na Náplavce to může být poslední koncert The Chancers stejně jako začátek něčeho úplně novýho. Těšíme se" 

pátek 26. srpna 2016

Recenze

Sto zvířat - Ministerstvo mýho nitra

Zvířata přišli v září 2015 s novou deskou, kterou zároveň vydali k příležitosti jejich 25 let působení na scéně a musím říct, že mi po dlouhé době udělali s novou deskou radost, protože s albem Ministerstvo mýho nitra, jakoby se vraceli k jejich nejsilnějším deskám, jako byly Nikdy nic nebylo, nebo Ty vole na základní škole. Musím přiznat, že od alb Rozptýlení pro pozůstalé a Postelový scény, už tvorbu Sto zvířat tolik nesleduji a ani deska Hraju na klavír v bordelu, kterou jsem recenzoval před třemi lety, mě nějak zvlášť nenadchla, ale jak je vidět tvůrčí energie jim opravdu nechybí. A to bych ještě neměl zapomenout na desku Tlustej chlapeček se včelou v kalhotách (2013), kterou věnovali dětem, takže nápadů mají v rukávech stále dost i po 25 letech. Nové album obsahuje celkem 14 tracků, kde se nezapře klasický zvířecí rukopis, nejen co se hudby týče ale i textů, které jsou podle mě kolikrát originálnější víc, než muzika samotná. No a jako už klasicky se i tady za mikrofonem střídá Honza Kalina s Janou Jelínkovou. Desku otevírá track Struny podzimu, což je přesně to co si představíte pod pojmem Sto zvířat, víc asi nemá cenu dodávat, mimochodem přesvětčit se můžete sami ve videoklipu. Mě ovšem nejvíc dostal náseldující song Překrásná muž a to nejen díky textu, který je slovní hříčkou se záměnou mužského a ženského rodu ale hlavně díky dechům v intru a refrénech a pianu, který doslova lahodí uším. Zkrátka takový moc příjemný, oddychový věc na druhou. Dost podobným příkladem je track Dvakrát, třikrát. Za vše asi promluví pár ukázek z textu: "Oranžovym městem jedu na rozbitym rotopedu", nebo "Nezralej a zralej banán, moje ruce, katamarán". Těžko říct, jestli má mít tenhle song nějakou pointu, káždopádně já jsem se při poslechu docela pobavil, jinak je to klasické "zvířecí" ska a právě tady se zpívá o Ministerstvu mýho nitra. Zvířata se pustili, nezvykle i do funky v podobě songu Průvod, tady si opět dovolím citaci: "Pán s hlavou v zadku musí si užít!", hold lyrika je hodně silnou stránkou Sto zvířat. V reggae tracku Pět ráno uslyšíte i hostujícího, dnes už bývalého člena Švihadla Vincenta Richardse, který se Švihadlem zpíval, skoro 25 let. Následující Píseň proti plynatosti, bych taky i přes tu trochu ponurou atmosféru s klidem zařadil k těm silnějším válům, už jenom kvůli perfektní, dozvučující harmonice. Samozdřejmě, že tu nechybí ani popovější záležitosti, jako je song Jako tolikrát ale i "ostřejší", v podobě tracku Dvacet pět!, který jak už název a i text, odkazuje na výročí kapely. Navíc je to asi poprvé co jsem slyšel Sto zvířat v tomhle ska/rockověším podání. Posledním songem, uzavírající Ministerstvo mýho nitra je Smí Honza ven?, což už je jenom taková třešnička na dortu, zakončená slokou z jednoho z hitů od Madness It Must Be Love. Jakoby chtěli po těch 25 letech vzdát poctu kapele, která údajně Zvířata v jejich začátcích inspirovala. Celkově bych o Ministerstvu mýho nitra řekl asi následující. Pokud máte Sto zvířat zafixované jako ska, tak přesně to na téhle desce dostanete, nečekejte tady žádné velké hudební a žánrové přemety, protože tohle je přesně jako ty Zvířata, které jsem v pradávných letech roku 2002, kdy jsem ještě neměl tušení o něčem jako ska, poprvé slyšel. I přesto, že se tu najde i pár slabších věcí, které my malinko splývaly dohormady, přecejenom si tahle deska zaslouží vysoké hodnocení, takže za mě 8 z 10!

úterý 2. srpna 2016

Skaferlatine připravují nové album

Skaferlatine z francouzského Metz, kteří byli u nás v oblibě hlavně v 90. letech, kdy k nám ska teprve pronikalo, chystají vydání nové desky. Bude to jejich čtvrté řadové album po 19 letech, od vydání desky Basta Basta a ponese název Series Noires Pour Nuits Blanches. Kapela byla aktivní hlavně mezi lety 1990 - 2000, kdy se rozpadli. Ovšem v roce 2012 přišel jejich reunion ale z původní sestavy zbyli, už jen bubeník a basák. Nakonec se usoudilo, že by bylo škoda v této sestavě hrát, jen původní tvorbu a rozhodli se po letech k novým věcem. Album by mělo vyjít v průběhu srpna na vlastní náklady, jak na CD, tak i na vinylu. No a pokud, už jste zvědavý co od nové desky očekávat, můžete si zatím vychutnat úvodní singl 2tone Nightmare.








čtvrtek 28. července 2016

Rozhovor - Brigadir

Brigadir z ruského Petrohradu patří k předním ruským oi! kapelám, původně vznikli z kapely Bukaneros, která se dala dohromady v roce 2006. Letos jim vyšlo u německého Mad Butcher Records nové EP Power in Unity, ke kterému nedávno odjeli, celkově už druhé evropské tour, při kterém se objevili i u nás a to konkrétně v Liberckém Azylu. Brigadir je především anarchistickou kapelou a silné politické přesvědčení se promítá i do textů samotných, navíc jejich zpěváka jste mohli vidět v dokumentu Atifascist Attitude z roku 2008, takže jejich postoje jsou víc, než jasné. Odpovídal zpěvák Jukov.


 



Zdarec Brigadir. Takže první otázka, klasika. Mohli byste říct odkud jste, jak jste se dali dohromady a něco k vaší diskografii?

Zdar! Jsme z Petrohradu a s Brigadirem jsme začali v roce 2007 aby ruská skinhead scéna nabrala i trochu levicovější nádech a zároveň jsme byli první RASH kapelou v Rusku. Zatím máme pár splitek a jedno EP.
 

Nedávno jste odjeli, už druhé evropské tour, jaké to bylo a které země jste během tour navštívili, kde bylo publikum nejdivočejší? Můžete teď po vašem druhém tour říct, že je Brigadir v Evropě o něco známější?

To druhé tour bylo o něco jednodušší, než to první. Poprvé pro nás bylo skoro všechno dost neobvyklé a bylo těžké spoustu věcem porozumět. Teď už to bylo spíš, jak návrat. Tentokrát jsme byli v Bělorusku, Polsku, Německu a v Čechách. Nejvíce v Německu a nejdivočejší fans si myslím byli v Bialystoku a Waršavě v Polsku. Žije tam spoustu rusů a bělorusů a ty znají naše songy, takže proto si myslím, že tam to byla trochu větší zábava. No myslím si, že v Evropě stále ještě nejsme, tak dobře známý ale to je otázka času.
 

Letos jste vydali nové EP "Power in Unity". Proč jste se opět rozhodli pro tento formát? Protože pokud mám dobré info, tak zatím na kontě, žádnou dlouhohrající desku ještě nemáte, takže kdy se jí můžem dočkat?

Protože je to pro nás celkem obtížné připravit dost materiálu na LP. Děláme spoustu dalších projektů, několik dalších kapel a prostě není na to dostatek času, proto je jednodušší udělat EP, nebo split o 4 - 5 tracích. Ale od Mad Butcher Records, jsme už dostali nabídku na LP a chceme to zkusit zrealizovat.
 

Vím, že někteří z kapely jsou sXe, co vás vedlo k životu bez alkoholu a všech ostatních druhů drog, jako cigára např.?

Myslíme si, že každý levičák musí být vždy připraven k boji a proto by neměl užívat žádné drogy ani alkohol. Všichni z nás děláme také různé sporty a samozdřejmě užívání alkoholu je 100% špatné rozhodnutí pro každého sportovce.
 

Ruská scéna se za posledních 6 let pěkně rozrostla ...spoustu kapel, který konečně začaly jezdit hrát po Evropě. Můžete nám říct trochu o historii, jak to začínalo, kdy se objevili první trads, SHARP a RASH skinheads a kapely?

Těžko to příjmáme ale scéna za posledních pár let upadá, proto spoustu kapel teď hraje v Evropě víc, jak v Rusku. Těžko říct, proč tomu tak je ale je to pravda. První ruskou SHARP kapelou byli Klowns z Kirova. Náš první band Bukaneros byl zase první skinhead kapelou v Petrohradu. Velký vzrůst scény byl na konci minulého desetiletí ale teď to zase upadá.
 

Rusko se stalo, pod vládou Vladimíra Putina v podstatě totalitním státem, kde je nacionalismus a anti-západní postoje, hlavní ideologií. Které hnutí jsou obvykle nejvíc vystavovány represi ze strany státu? A poslední otázka, zdá se mi, že státní propaganda v Rusku je docela silná, takže kolik lidí jí vůbec věří a jak silnou podporu má Putinův režim, ze strany majoritní společnosti?

Řekl bych, že v současnosti jsou všechny nevládní hnutí skoro kompletně zničeny, levicové, pravicové je to jedno. Takže všechny mladé hnutí se teď zdají být mnohem hlubším politickým undergroundem. Spoustu obyčejných lidí podporuje Putina a jeho politiku ale nebude to trvat dlouho, protože ruská ekonomika se blíží ke koplapsu a situace je měsíc od měsíce horší. Putin se teď obává hlavně svých vlastních lidí, proto nechal ze speciálních policejních jednotek, vytvořit svojí osobní gardu. Je v ní na 500 000 jedinců. Takže to spíš vypadá, že se připravuje na boj proti politickému převratu.
 

Jaký máte názor na konflikt na Ukrajině a ruskou anexi Krymu? Vím, že spoustu levičáků ze Španělska a Itálie věří, že pro-ruští rebelové na Donbasu bojují proti fašistům, což by v jejich očích, díky Pravému sektoru a praporu Azov měla být celá ukrajinská vláda. Dokonce i italští Banda Bassotti odjeli, během jejich tour zahrát koncert na Donbas, ale stejně obě strany hrají jen geopolitickou hru mezi západem a Ruskem, takže akorát se stali jen užitečnými idioty v rukou Putina. Co vy si o tom myslíte?

Jako anarchisté a internacionalisté jsme proti jakýmkoliv válkám, kromě té třídní. Ale také z našeho hlediska nevidíme jediný rozdíl mezi tím, jestli je Krym ruský nebo ukrajinský, oba dva státy jsou kapitalistické a pracující budou znevýhodňovány v obou dvou. Nerespektujeme nikoho, kdo válčí za Ukrajinu nebo "Novorusko", levicový aktivisti by neměli být zbraní v těchto geopolitických hrách. Musíme bojovat proti všem vládám a ne proti našim druhům z druhé strany hranice.
 

Jaká je v Rusku v současnosti situace s náckama? Je to pořád tak divoký, jako před 7 - 8 lety, kdy byli zavražděni Fyodor Filatov, Ivan Khutorskoy nebo Markelov s Baburovou?

V současnosti jsou skoro všechny nevládní pravicové hnutí zničeny. Teď tu zrovna moc bonheadů a chuligánů není. Ale opravdovým problémem jsou spíš křesťanské pravicové organizace a jejich militantní davy a samozdřejmě provládní aktivisté. To je teď opravdovým problémem pro levici ale i minority, gaye nebo feministické organizace.
 

A nakonec se zeptám, byl váš květnový koncert v Liberci vaší první show v Čechách? Znáte nějaké české nebo slovenské kapely?

Ne byla to naše druhá, minulý rok jsme byli také v Liberci. Známe dost dobře Rozpor, skvělá kapela. Také Železnou Kolonu a Municiu. Z české oi! scény znám pouze pár apolitických kapel, jako třeba Pilsner Oiquel. Poslouchal jsme je ale, co jsem si přeložil texty, tak jsem pochopil, že tohle není kapela pro mě. Také mám rád grindcore a česká grind scéna je fakt dobrá, kapely jako Ahumado Granujo, Carnal Diafragma, Spasm, Gride a další jsou jedny z nejlepších na světě. Tak doufám, že si jednou se svojí grindcore kapelou zahrajeme na Obscene Extreme Festu v Čechách. Díky za otázky a doufejme, že se uvidíme příští rok na našem koncertě!

Jukov



ENGLISH


 

Hi I'm greeting Brigadir. First question classic, could you tell us where are you from, how did you get together and something about your discography?

Hi! We are from Saint-Petersburg, Russia. We started Brigadir in 2007, to make russian skinhead scene more left-wing and we were the first RASH band in Russia. For this moment we have couple of split albums and one EP.
 

You have already gone your second europian tour, how was it and which countries did you visit, where was the wildest audience? Can you tell that Brigadir is more famous in Europe now after second tour?

The second one was a little bit easier than the first one. First time everything was too unusual for us, it was hard to understand many things. This time it was like coming back. This time we were at Belorus, Poland, Germany and Czech. Most of all in Germany. The wildest crowd I think it was in Belostock and Warsaw in Poland. There are many russian and belorussian folks and they knows our songs, that's why I think there was it a little bit more fun. I think we are still not well known in Europe but it's the question of time.
 

This year you released your new EP "Power in Unity". Why did you choose again this format (EP)? Because if I have good information you don't have any full-length album yet, so when we can expect it?
 

Because it is realy hard for us to make enough material for LP. We make a lot of other projects, couple of other bands and it is really not enough time for everything. That's why is easier for us to make an EP or split with 4 - 5 songs. But we got an offer from Mad Butcher to make an LP and we will try to make it.
 

I know that some members of the band are sXe, what led you to live without alcohol and all kinds of drugs as cigarets for example?

We think that left wing activist must be always prepare to fight and that's why they shouldn’t use alcohol and drugs. All of us do different sports as well and of course using alcohol is a 100% bad decision for each sportsmen.
 

Russian scene in last 6 years nicely grew up, lot of bands which are finally going to play to Europe. Can you tell us little bit about history, how it started, when appeared in Russia first trads, SHARP and RASH skinheads and bands?
 

It's bad to accept for us, but the scene is falling down last couple of years. And that's why many bands plays in Europe more often than in Russia. It's hard to say why it is like that, but it is true. The first russian SHARP band was Klowns from Kirov. Our first band Bucaneros was the first skin band in Saint-Peterburg. It was i big grow at the end of 2000th, but now we are falling down.  

Russia became under governing of Vladimir Putin basically totalitarian state, where main ideology is nationalism and anti-western stance. Which movements are mostly exposed repressions of the state? And last question. Seems to me that state propaganda in Russia is quite strong, so how many people trust it and how strong is support of Putin regime, from majority society?

I think now all non-government movements are almost completely destroyed, left and right, doesn’t matter. So all youth political movements now seems to be deeply underground. Lots of common people supports Putin and his policy. But it will not be for a long time because russian economics counting to collapse. The situation becomes worst month from month. Putin now is really afraid of his own comrades, that’s why he made his own guard from police special forces. It's about 500 000 units in it. So it looks like he is preparing to fight against political takeover. 
 

What is your opinion about conflict in Ukraine and russian annexation of Crimea? I know that lot of leftists from Spain and Italy trust that rebels on the Donbas are fighting against fascists, which should be in theirs eyes because of Right Sector and Azov Battalion all ukraine goverment. Even italian band Banda Bassotti went to play, during theirs tour to Donbas, but both sides are playing just geopolitical game between west and Russia and these ones are just like useful idiots in hands of Putin. What do you think about that?

As anarchists and internationalists we are against any wars except the class ones. But also as anarchists we don’t see any difference if Crimea is russian or ukrainian, those are both capitalist countries and working people will be opressed in both. We don’t respect any people who are fighting for Ukraine or "Novorossia", left-wing activists shouldn't be weapon in capitalists wars. We must fight only agains all governments not against our comrades from other side of the border.
 

How looks current situation in Russia with nazis? Is it still too wild like 7 - 8 years ago when were killed Fyodor Filatov, Ivan Khutorskoy or Markelov with Baburova?

Now almost all non-government right-wings movement are destroyed. There is really not many boneheads or hooligans now. But the real problem now is right-wing christian organizations and theirs militant mobs and of course pro-government activists. This is now a real problem for left-wing and also for minorities, gay or feminists organizations. 
 

And last one. Was your May gig in Liberec your first show in Czech Republic? Do you know any czech or slovakian bands?

No it was our second, last year we were in Liberec too. We know Rozpor very well, great band! Also we know Železná Kolona and Municia. From czech oi! scene I know only some apolitical bands like Pilsner Oiquel. I used to listen theirs music, but then I translated theirs lyrics and understood that this band is not for me. I like grindcore as well and czech grind scene is really awesome, the bands like Ahumado Granujo, Carnal Diafragma, Spasm, Gride, and many others are really one of the best in the world. I hope some day I will play at Obscene Extreme Fest in Czech with my grindcore band. Thanks for the questions! I hope to see you next year on our gig!

Jukov