neděle 21. ledna 2018

Recenze

The Offenders - Heart of Glass

Představovat The Offenders asi nemá moc cenu, za těch 12 let se vryli do paměti nejednoho fanouška, původně italská kapela, působí už několik let v Berlíně, který se stal dočasně jejich druhým domovem. U nás jsme je mohli vidět už nesčetněkrát a můžu říct, že pokaždé to stálo za to. Letos v lednu přišli se svojí celkově už sedmou deskou Heart of Glass, která přišla, po více jak dvou letech od alba X, které já osobně považuji za jejich nejslabší kousek. Ovšem s novou deskou jakoby opět nabrali síly a vrátili se k tomu co započali na desce Generation Nowhere. Nový počin vyšel opět na zančce Destiny Records, jak na CD, tak i na vinylu a celkem na něm najdete 16 zářezů, jejich klasického 2tone ska míchnutého se špetkou punku a rock'n'rollu, jak jsme u Offenders zvyklí. Nečekejte proto nějaké velké žánrové přemety, Offenders si prostě jedou v tom, co jim jde nejlíp a co od nich většina fanoušků očekává a to platí i o albu Heart of Glass. Pojďme se tedy na Heart of Glass podívat podrobněji! K úvodnímu tracku Wie Get's, který otevírá celé album stihli natočit i video, takže tady nechám hodnocení na vás, ovšem mě asi nejvíc zaujal druhý song s názvem Fighters or Survivors, který začíná perfektní kytarovou vyhrávkou v intru a refrénech, která krásně nahrazuje melodiku dechů, což je přesně to co mám na Offenders nejradši, jinak jde o takovou kombinaci 2tonu, zakončenou pořádnou punkovou pogovačkou. Následující Hope As Drugs, je taková klasická melodická singalovka na druhou, v duchu The Offenders. Další Kott Is Not L.A. opět jen potvrzuje, že melodická kytara je nejsilnější stránkou kapely, schválně se do ní zaposlouchejte v refrénech. Nemůžu si pomoct ale tu melodiku mají prostě v merku, jejich kytarista je prostě génius, což dokazuje v tracku Fallin', který je opět takovu melodičtější věcí s krásnou vyhrávkou. Missing the Dawn s punkovějším záčátkem je dalším potvrzením, toho o čem tu mluvím, takže se nebudu opakovat. V Set Fire můžeme slyšet menší inspiraci legendárními The Specials, stejně tak jako v posledním songu Sons of Specials, který pokud to chápu dobře, je právě takovu poctou této 2tone legendě. To jsou podle mě ty nejsilnější tracky, pak tu samozřejmě máme pár věcí do tuctu, které sice neurazí ale dost splyvají do jednoho, ale to už tak bývá, když se snažíte do alba narvat víc, jak 15 tracků. Právě proto si říkám, že by nebylo na škodu udělat desku kratší ale za to, nabušenou hitovkami, protože právě ten zbytek jí ubírá dost plusových bodů. Songy jako Payday, Take me Home, Boots And Braces Don't Mean Racist (kde si nemůžu odpustit malé rýpnutí, protože tracků o tom, kde se skinheadi snaží ukazovat, že nejsou rasisti, je dost. Nic proti ale kde je vaše hrdost hoši, snad víte za čím si stojíte ne? Co si myslí většinová společnost vám může být u prdele ne?), One of This Times, Set Fire, nebo My Darling A.C.A.B vyzní dost lacině a je to škoda, protože jinak bych k nové desce neměl jedinou výtku. The Offenders na novém albu nabrali druhý dech (v porovnání s předchozí deskou) a i když v podstatě nepřišli s něčím novým, mě tahle deska docela baví, protože jsem dostal to, co od kapely očekávám. Že se dá kvalitní ska nebo 2tone dělat bez dechů nám dokazují už pěknou řádku let a troufám si říct, že v Evropě neznám kapelu, která by ke ska přistupovala podobně, jako oni, takže za mě 7 z 10.

čtvrtek 11. ledna 2018

Report

Mr. Symarip & The Chancers (28.12. 2017) Praha - Cross

Tak jsme se po skoro 10 letech dočkali! Mr. Symarip, koncert na který spoustu z nás, kdo tenkrát nebyli v Abatonu, čekalo už hodně dlouho. V Praze jsme Mr. Symaripa mohli vidět naposledy v roce 2008, i když je fakt, že na festivalech tu zahrál už dvakrát ale dá se snad festivalový koncert srovnávat s tím klubovým? Já myslím, že ne! Největší zásluhu na jeho návštěvě mají Chancers, které si Roy Ellis vybral jako doprovodnou kapelu pro svoje vánoční tour, které zakončil právě v Praze. V podstatě jen díky anketě na Facebooku, "Kolik lidí by přišlo na Symaripa?" se Chancers rozhodli uspořádat poslední koncert tour doma a za to jim patří velký dík, protože tahle akce opravdu stála za to a litovat může každý, kdo nedorazil. Upřímně nedovedu si představit lepší zakončení roku. Během prosince postupně začalo přibývat lidí, až byl Cross den před akcí beznadějně vyprodán. Díky tomu jsme se po x letech sešli ve velký sestavě a člověk tak po dlouhý době zase potkal starý známý. Sraz na Holešovicích a za chvíli už v deseti lidech okupujeme večerku nedaleko Crossu, kde nakupujeme pivka, než vlezeme dovnitř do klubu. Okolo Crossu se mezitím začínají srocovat hloučky skinheadů, což musí být pro lidi směřující dolu na techno a smažky okupující Cross docela zajímavý pohled :D Upřímně řečeno myslím si, že výběr místa vzhledem ke kapacitě mohl být o něco lepší a určitě by se v Praze našel větší prostor, nicméně nakonec jsem se docela divil, že se lidi vešli a i náš "kontingent" obsadil stůl. Jediný co mi na Crossu vadí jsou jejich turistický ceny, pokud si neřeknete, že chcete Platana, tak vám samozřejmě natočí pivko s turisticky vyšroubovanou cenou. Sorry ale 50,- za pivo, to jděte normálně do prdele! Nemluvě o záloze na kelímek! Ale zpátky k muzice, protože moje stěžování si na drahý pivo, by bylo na dlouho. Celou show otevíral Dreadskin Kickbox, oneman projekt z Německa, který už víc, jak 10 let vystupuje jen s elektrickou kytarou a kopákem a dokazuje nám, že ska, rocksteady a reggae se dá zahrát i s minimem nástrojů a lidí, vřele doporučuju, mrkněte na youtube! Chancers tu nehráli jen jako doprovod Mr. Symaripovi ale i samostatně, takže jsem byl hodně zvědavý, jak jim to půjde bez Simona, který co si budem povídat byl tváří kapely. Nakonec ale musím uznat, že Marco jeho post zastoupil celkem obstojně. Chancers to odpálily jejich nejčerstvější věcí, novinkou Damnation Alley, která mi hrozně připomíná Mandness, nechyběli ani starší věci z prvních dvou desek, který pro mě budou stejně nepřekonatelný. Přišlo i na novější věci, jako One of the Oldschool a No More z jejich posledního alba, která mi zase naopak hrozně připomíná The Specials. Nechyběl ani cover
Fight Dem Back od Lintna Kwesi Johnsona s kterým přišli v říjnu a nakonec, jako poctu The Clash zahráli vlastní verzi Police & Thieves a tím mi udělali hroznou radost, protože jsem ortodoxním fanouškem The Clash :D Sice to bez Simona, už není úplně ono ale pokud se Chancers nebudou nějak stylově vzdalovat od 2tonu, tak bych nad nima ještě hůl nelámal. Po asi 40 minutový pauze se vrací opět na podium, tentokrát už se samotnou hvězdou večera Royem Ellisem. Sál se začíná pomalu plnit, "plešatět" a měnit na saunu. Koncert ještě ani nezačal a za pár minut už je vevnitř nedejchatelno, až se z toho i strop orosil. Krátký nazvučení a je to tu, na podium přichází samotný Roy Ellis a.k.a Mr. Symarip!!!! Začíná novějšími věcmi jako např. Sugar Dumpline, Skinhead Dem a Come, Hog In Minty, One Way Ticket, nebo Boss Is Back, který mě upřímně moc neberou. Naštěstí tvořily jen malou část playlistu a brzy příšly na řadu i původní věci z 60. let, který sice nepatří k těm nejprovařenějším, jako např. Chicken Merry, Try Me Best, These Boots Are Made For Stomping, Stay With Him apod. ale o to větší úspěch sklidily a lidi pořádně rozpumpovaly. Chancers mezitím svým výkonem potvrzovali, že patří k našim nejtalentovanějším ska kapelám a troufám si říct, že i nějaký ten boční early reggae projekt by jim neuškodil. Mr. Symarip naopak dokazoval, že je neuvěřitelný showman, hecování publika a navozování správný davový atmosféry mu opravdu jde, člověk by ani nevěřil, že je mu 70, když vidí co s publikem dokáže. V druhý půlce přišlo konečně na ty největší hity a hymny boss reggae, při kterých lidi začali šílet... Skinhead Girl, Skinflint a samozřejmě Skinhead Moonstomp, kdy to odzpíval sborově celý sál a nejeden člověk tam nechal hlasivky, včetně mě :D Nakonec přišla na řadu i Banana ale tentokrát bez banánů :D Lidi si vyřvali ještě další dva přídavky a byl konec! Sečteno potrženo, prostě zážitek! Po koncertě ještě následovala nezbytná pouštěčka v rytmu ska, early reggae a 2tonu ale to už se zbylý (méně střízlivý) jádro naší bandy začalo přesouvat do centra, dělat bordel někam jinam.

středa 3. ledna 2018

The Autocratics po roce s dalším albem

Toto sedmičlenné 2tone kombo z japonského Tokya, pro vás už možná díky předchozím článkům a recenzím, není úplně neznámým pojmem. Kapela v roce 2017 oslavila 10 let existence a jako dárek si nadělili celkově už šestou desku. Nové self-titled album vyšlo koncem listopadu u japonského labelu Ska In The World, přesně rok po vydání předchozího počinu Fall Of The Wall. The Autocratics přichází s celkem 15 tracky, vycházejícími z původního britského 2tonu, ovšem s notnou dávkou jejich vlastního pojetí. Hodně štěstí, pokud se vám tohle album podaří sehnat v některém distru tady v Evropě, zatím si můžete vychutnat pár ukázek zde.


neděle 24. prosince 2017

Scene report - Japonsko

Asijská skinhead scéna o sobě dala za poslední roky hodně vědět, koho by před dvaceti-třiceti lety napadlo, že se skins začnou objevovat i v takových zemích jako je Indonésie, Malajsie nebo Singapur a že i punk tu bude stále při síle. A dnes? Z každé této země můžeme jmenovat alespoň jednu zásadní kapelu, ať už to jsou A.C.A.B z Malajsie, kteří se dali dohromady už v roce 1994, No Man's Land z Indonésie, kteří vydali svojí první kazetu v roce 1995 nebo Mi San Dao z Číny. Ovšem stále se tak nějak v tom množství kapel z Jihovýchodní Asie zapomíná na Zemi vycházejícího slunce, která má ze všech asijských zemí scénu pravděpodobně nejstarší. Na rozdíl např. od Indonésie se v Japonsku neobjevuje tendence kopírovat naprosto vše co příjde ze západu, i když ruku na srdce i Japonci jsou velcí kulturní kopírovači a kolikrát dokážou naučené věci posouvat ještě dál, jako příklad bych mohl uvést např. japonský hardcore. Nicméně nenajdete tu antifa oi! kapely nebo dokonce redskins, jako v Indonesii, kde bych chtěl opravdu vidět, proti komu bojují a jestli pak někdy viděli nácka na vlastní oči, nebo jen na internetu. Nevykládejte si to špatně, že bych byl zaujatý proti antifašisticky zaměřeným kapelám, jen poukazuji na to, že musí existovat i nějaká spojitost nebo předpoklad pro existenci něčeho takového, ne jen bezhlavě kopírovat vše, co se vyskytuje ve scéně na západě. Také mi přišlo, když jsem se prodíral tím množstvím kapel, že je tu méně pozy, než u některých kapel z Jihovýchodní Asie, kdy se někdy při sledování videí na youtube, nemůžu zbavit dojmu, že skinhead je v tamních zemích tak trochu modní záležitost, zprostředkovaná internetem. To se ale nedá říct o Japonsku, kde se první skinheadi začínají objevovat už v půlce 80. let, společně s druhou vlnou punku přenesenou z Anglie do zbytku světa. Pravděpodobně první japonskou oi! kapelou byli Baws, i když nejznámější byla Cobra z Osaky, o které se ale ještě nedá mluvit jako o čistě skinheadské kapele, navíc postupem času se
z nich stala kapela vyprodávající obrovské haly a hrající na stadionech, takže tady se o punku a DIY přístupu  už moc mluvit nedá. Jelikož Japonci milují vše západní není divu, že se tady punk a oi! rozšířilo poměrně rychle, už v roce 1985 vychází kompilace Oi! Of Japan, která mapuje nejdůležitější kapely první poloviny 80. let (Cockney Cocks, Bad Vultures, The Wanderers, Bull The Dougs, Cracker Jacks). Co je ale na japonské skinhead scéně asi nejzajímavější je, že ze všech asijských zemí je asi jediná, kde místní skins přijaly i krajně pravicové postoje, tím netvrdím, že celá jejich scéna začínala pod vlivem RAC a WP kapel. To je spíš tendence, kterou můžeme pozorovat až na přelomu 80. a 90. let, kdy vznikají nacionalistické kapely, které většinou pod vlivem RAC a WP kapel z USA a Evropy, vychází ze spojenectví Japonska s Německem a vytváří si tak vlastní filosofii vycházející z nacionalismu císařského Japonska v období druhé světové války a samurajských tradic. Tyto kapely se začínají sjednocovat pod hnutím Samurai Spirit Skinheads (SSS). Mezi nejznámnější patří Sledgehammer, kteří vznikli na začátku 90. let v Tokyu, Ikazuchi, Ouka, Hawks, nebo Aggroknucle. Těžko říct, kdo je v případě těchto japonských "nácků" předmětem jejich nenávisti? Ovšem dnes už hnutí Samurai Spirit Skinheads nemá zdaleka takovou sílu, jako tomu bylo v 90. letech a jedná se jen o část scény. Nejznámějším japonským oi! labelem je Bronze Fist Records z Osaky, který v roce 1995 založil Hideki Takasaki a má pod svými křidly většinu místních kapel (mimo SSS), jako např. Cropped Men, No Escape, Gruesome, Kaiga, Booted Cocks, nebo kompilace Sons Of Skinheads a Skinhead! It's An Asian League. Stejně tak jako jinde ve světě i v Japonsku dnes najdete tradiční skinheady, kteří si našli zálibu ve ska ale i ty kteří tíhnou spíš k oi! a punku, i když evidentně scéna už není tak velká jako tomu bylo v 90. letech, kdy byla na svém vrcholu. Pojďme se tedy podívat na ty nejdůležitější kapely japonské oi! scény od 80. let, až do současnosti!




Shuffle

Kapela z Tokya, společně s Bad Vultures, Baws a Cobrou, jedna z prvních oi! kapel v Japonsku. Dali se dohromady někdy v polovině 80. let. Jejich basák Masa se později přidal k Sledgehammer, kteří se stali jednou z nejznámějších japonských RAC kapel. Za svou existenci nevydali ani jedno album, na kontě mají jenom čtyři EP z konce 80. let.





DISKOGRAFIE

We Are Tokyo Skins (EP-1987)
Violence of Oi! (EP-1988)
Shin Kankakuha (EP-1988)
Beat Up (EP-198?)





Bad Vultures

Kapela z města Shiga, jedna z prvních skinheadských kapel v Japonsku. Hráli klasický oi! v duchu 80. let. Na kontě mají jedno album a dvě EP a účast na kompilaci Oi! Of Japan z roku 1985. Bohužel víc informací se mi nepodařilo zjistit. 

DISKOGRAFIE

Gang up: Skinhead Anthems (EP-1985)
Live and Strong (1994)
Bullshit All Propaganda (EP-1995)





Eastern Youth

Vznikli v Hokkaidu mezi lety 1985-1986, původně jako Scanners. V roce 1988 si změnili název na Eastern Youth, do roku 1993 patřili mezi nejlepší japonský oi!. Postupem času na oi! a skinheads zanevřeli a od třetího alba se začali věnovat indie rocku. Dnes je z nich jedna z nejznámějších japonských indie kapel, která jezdí tour po USA. Z našeho hlediska nás bude zajímat jejich diskografie do roku 1993.




DISKOGRAFIE

East End Land (1989)
Time Is Running (1990)
For Skins And Punks (EP-1991)





Gruesome

Bohužel datum vzniku této kapely z Osaky se mi nepodařilo zjistit ale podle jejich diskografie půjde pravděpodobně o konec 80. let. Nicméně bych si dovolil tvrdit, že patří k tomu nejlepšímu co v Japonsku vzniklo, jejich styl je daleko ostřejší a hardcorovější, než všechny předchozí jemnované kapely.

DISKOGRAFIE

Live & Demos (kazeta)
Armour & Greed (EP-1991)
Throw Light On (EP-1992)
Skin Survive Skin (1997)
Another Reign (EP-2015)





Raiya

Další hardcorovější kapelou jsou Raiya z Tokya. Kapelu v roce 1993 založili býv. zpěvák a basák z Bull The Buffalos, což byla na začátku 90. let další významná místní oi! kapela. Jejich styl je hodně ovlivněn hardcore punkem a muzika je daleko údernější, než u Bull The Buffalos. Kapela je dodnes aktivní, i když zatím poslední EP vydali v roce 2012, na kontě mají sice hromadu singlů ale zatím jedinou dlouho hrající desku Owarinaki Tatakai vydali v roce 1997.







Youth Anthem

Youth Anthem se dali dohromady v roce 1995 v Osace, hudebně jde o klasický oi! britské školy se spoustou sing-a-long a refrénů. Se svojí prvotinou, kazetou Youth Anthem přišli už v roce 1996. Bohužel jestli je kapela dodnes aktivní se mi nepodařilo zjistit.

DISKOGRAFIE

Standing Point (EP-1998)
A Bolt From The Blue (1999)
Youth Anthem & Cooler King McQueen (split-2003)
Everlasting Tracks (2005)
Impulse Without a Cause (2005)





No Escape

Kapela z města Totorri, hrající klasický oi!. Vznikli v roce 2000 a mohli jste je zaznamenat na kompilačce Sons Of Skinheads od Bronze Fist Records. Na to, že fungují už skoro dvacet let, skoro vůbec nic nevydávají. Zatím poslední věc EP Back On The Streets vyšlo v roce 2016 a split album Action For The Target s Natural Born Masters vydali v roce 2007.








Anger Flares

Anger Flares z Tokya jsou asi nejvíce anglicky znějící japonskou oi! kapelou, i angličtina jim na rozdíl od zbytku japonských kapel, snažících se zpívat anglicky docela jde a je jim celkem rozumět. Kapela vznikla v roce 1999, o pět let později zakládá jejich basák Yuichi Yammamoto label Bootstomp Records na kterém vydali tři desky a několik singlů. Jejich muzika je hodně melodická, rychlá a plná sing-a-long refrénů, dost podobná kapelám jako jsou Evil Conduct, Booze & Glory nebo Stomper 98.

DISKOGRAFIE

Begin To Walk (2001)
A Way Of Life (2006)
On The Street Again (2013)
Rebels With A Cause (2014)
We Strike Back (2015)
All Stick Together (2017)





Raise A Flag

Další kapela z Tokya, hudebně hodně podobní Anger Flares, takže můžete čekat melodický oi! středního tempa se spoustou sing-a-log refrénů a silných melodií, inspirovaný starou UK školou. Nejde o žádné nováčky, na scéně se pohybují od roku 1993 a s prvním EP League Of Faith přišli v roce 1998. Poslední dvě alba vydali u Bootstomp Records.





DISKOGRAFIE

We Are The Skinheads (2001)
Entrance (2008)
Determination (2012)
Raise For Flags (2016)




Samozřejmě, že tím výčet japonských kapel zdaleka nekončí, za zmínku by ještě stáli Cropped Man z Tokya, Booted Cocks z Osaky, Murobushi, kteří jsou v Japonsku přirovnáváni k The Business, Miburo ze Sappora, Oi! Valcans nebo Urancho z Kyota. A to není zdaleka konec, protože jak se zdá, těch kapel bude daleko víc, takže berte to jen jako nástřel těch nejdůležitějších. V Japonsku se dá najít i pár ska kapel, které mají co dočinění se skinheads, skoro všechny jsou opět z Tokya. Asi nejznámější z nich jsou Oi! Skall Mates, kteří hrájí od roku 1996 3rd wave ska, na kontě mají pět alb a dokonce split EP s legendárními Bad Manners. Od roku 2003 tu působí i 69 Yobsters, kteří začínali v roce 2003 jako Hardstopmper 69. Je to prakticky jediná japonská dirty reggae kapela. Zatím nahráli jen jednu desku Angel With Dirty Reggae z roku 2008 ale na druhou stranu od té doby vydali šest singlů, z toho jeden split s Murobushi. Další podobnou kapelou jsou The Autocratics, kteří hrají 2tone a dirty reggae. Vznikli v roce 2007 a za těch deset let se jim podařilo vydat tolik alb co nevydá spousta kapel ani za 20 let, zatím jejich poslední řadovka vyšla koncem roku 2017, jako jejich šestá deska. To by bylo k této, pro nás tak exotické scéně asi vše. Pokud byste ovšem měli nějaké další rozšiřující info, neváhejte mě kontaktovat, protože shánění informací o japonských skinhead kapelách je opravdu detektivní práce. 

pátek 15. prosince 2017

Report

Mad Fest - (25.11. 2017) Drážďany - Eventwerk

Není nad to, když můžete někam vypadnout a ještě to spojit s muzikou, vždycky mě víc bavili akce někde venku. Tento rok se už po druhý vypravujeme do Drážďan. V červnu na Dresden Kontra Bash, kde zahráli Komintern Sect a letos v listopadu na trochu monstroznější akci Mad Fest. Opět v sestavě já, Michal, Ondra a jeho stará Felicie. Nasedám na bus do Chomutova, kde mě nabírají a Felckou si to přes "Sudety" míříme směr "Reich" :-D Celou cestu chčije a bohužel, i když všichni dobře víme, že v Německu je všechno lepší (dokonce, i když tam špatně zaparkujete, tak vlastně parkujete pořád líp, než v Čechách) tak i v Drážďanech po našem příjezdu chčije a chčije. Chvíli po příjezdu se potkáváme s naší česko-německou kamarádkou žijící v Drážďanech Aničkou, která nás nechá přespat v bytě, ze kterýho se právě odstěhovali a je totálně vybydlený ale jsme zvyklí na horší squatáže, takže si nestěžujeme, ani není na co, když nás to stálo jen dvě flašky. Po vybalení věcí se pomalu vypravujeme k místu konání akce. Je to první ročník Mad Festu, kde se mají ukázat Agnostic Front, Cock Sparrer, Bishops Green, Death Before Dishonor, místní Risk It!, Grade 2, Goldside, All For Nothing, Grove Street Families a z Čech sračkoidní Boy, takže celkem solidní line-up narvaný hardcorem a oi! Po skoro hodině peší chůze se konečně dostáváme k místu konání akce, k tovární hale kousek od centra. Venku už je pořádná hromada lidí čekající na vstup, mimo jiné i autobus poláků, který sem přijeli jenom kvůli Cock Sparrer stylem "jedeme na fotbal". Po asi půl hodině čekání, nás konečně pouští dovnitř. Jelikož šlo o docela monstrozní akci, tak mě přítomnost ochranky a šacování, jako na open airu ani tak nepřekvapuje ale co bych nečekal, že může "politická policie" v rámci scény zajít tak daleko, že chtějí vidět i co za triko máte pod mikinou a jestli náhodou nemáte nějakou závadnou značku. Ok, je naprosto v pořádku nevpouštět na koncerty náckovskou špínu, na
Agnostic Front
druhou stranu, pokud se sem budou chtít dostat, tak se stejně oblečou jinak. Co má člověk čekat příště, že mu strčí prst do prdele, jestli nemá u sebe nějaký drogy? Já jdu na koncert ne letištní kontrolou, abych se musel vyslíkat a ukazovat co všechno mám na sobě, tohle mi příjde už docela ponižující. Nebo možná tady nadávám zbytečně a celý je to jen opatření, kvůli několika teror. útokům, co v Německu proběhly během posledních dvou let, tím pádem to beru zpět a sypu si popel na hlavu. Za zmínku stojí i samotný místo konání, bývalá tovární hala přestavěná na pořádání koncertů s balkonem s vlastním barem, kde byla VIP zona, což mi na punkový akci příjde fakt hodně mimo asi jako, když naserete všem punkovym postojům do držky. Navíc schody do VIP zony hlídal jeden ze zaměstnanců Eventwerku aby se tam nedostala žádná neplatící "lůza". Dost mi to připomínalo, jako kdyby jste uspořádali festival typu Mighty Sounds někde v tovární hale. Dokonce tu pobíhal tým zdravotníků ale to je v Německu při akcích s určitým počtem lidí celkem normální. Tyhle monstrozní akce nejsou nic moc pro mě, hromada lidí, nekonečný fornty na pivo i na hajzly, když se vám někdo ztratí, tak ho hledáte půl hodiny, radši komornější akce. Ale ať to nevypadá, že si jenom stěžuju, co se týče kapel, tak v podstatě si nebylo na co stěžovat (až na jednu vyjímku). Jedna z prvních kapel, která to tu otvírala byli brněnští Boy. Jejich MTV punkrock pro náctiletý puberťačky byl nejen utrpením pro uši ale i oči. Kapela, která nemá zjevně jak zaujmout hudebně se to snaží dohnat po vyzuální stránce a stejně je jí to úplně k hovnu. Prostě Češi sem přijeli dělat ostudu. Další kapelou, která napravila ten příšerný začátek byli hardcorový All For Nothing z Holandska s ženským zpěvem. Trochu metaličtější HC, než který poslouchám ale nakonec musím uznat, že jim to sypalo celkem dobře. Další kapelu kterou si vybavuju mezi tím vším hledáním, čekáním na pivo nebo na místo na hajzlu byli Angličtí Grade 2. Kapela mladá věkem i datem založení, která se za posledních pár let celkem prosadila, i když jejich oi! mi nepříjde zrovna nějak zajímavý. Možná to bude tím, jak
Cock Sparrer
je v Anglii punk & oi! už dávno mrtvý a spíš výsadou fotrů ve věku 40-50 let a oni jsou tím pádem vyjímkou, tak se je Contra Records snaží neustále někam protlačovat, i když hudebně nejde o kdovíjaký zázrak. Další a pro mě asi nejvíce očekávanou kapelou byli kanadští Bishops Green z Vancouveru, který předvedli naprosto excelentní výkon. Viděl jsem je vlastně poprvý a musím říct, že na živo jsou mnohem tvrdší, než na deskách. Zazněl průřez jejich tovrbou od věcí z alba A Chance To Change, přes singly z prvního EP jako např. Tumbling Down, Alone nebo Stay Away. Dokonce zaznělo pár fláků z jejich posledního EP Back To Our Roots. Bishops Green nezklamali a určitě až se někdy objeví i u nás, tak nebudu váhat ani minutu. Dalším velkým překvapením byli Risk It! místní hardcore z Drážďan se zpěvákem, který má hlas přesně jako Raybeez z Warzone a i po hudební stránce je u nich znát nepatrná inspirace NYHC. Pro mě to byla jedna z nejlepších kapel večera a už v půli jejich vystoupení mi bylo jasný, že si po koncertě asi skončím do jejich distra. Bohužel Agnostic Front, který jsem před třema lety viděl (nebo spíš neviděl) v Praze v natřískanym Futuru jsem neviděl ani tentokrát, jelikož jsem je prokecal, stejně tak Death Before Dishonor, takže nakonec jsem si alespoň nenechal ujít Cock Sparrer.  Sparreři byla kapela, kterou jsem dlouho ignoroval a hudebně mě vůbec nebavila ale asi tak před třemi lety jsem jim přišel na chuť, i když nepatří mezi kapely, kvůli kterým bych musel jet přes půl Evropy ale i tak si je čas od času rád poslechnu. Upřímě, pozvat Cock Sparrer je tak trochu magnet na lidi a záruka návštěvnosti, stačí se podívat na fesťáky různě po Evropě. Pro spoustu lidí je to legenda, i když já z nich zas tak nevlhnu, příjde mi, že se ve starý UK škole dájí najít daleko zajímavější kapely. Uznávám alespoň to, že nepatří k těm kapelám, který přestali hrát na konci 80. let, v 90. letech se párkrát sešli natočili desku po který neštěkl ani pes a v nultých letech se s pompou vrátili na podia a těží jen ze svýho jména, i když je v kapele původních členů míň, jak polovina. Sparreři zahráli z toho co znám asi jen jednu třetinu ale lidi sborově zpívali doslova každý song. Samozřejmě nesměli chybět klasiky jako Riot Squad, Argy Bargy, Where

Are They Now, Working nebo England Belongs To Me, na kterou v polovině songu přestali hrát a refrén nechali odzpívat celou halu. Lidi si vyřvali ještě pár přídavků a pak už přišel
All For Nothing
definitivní konec. Já ještě zabíhám do distra, kde beru LP Risk It! a postupně se začínáme šikovat k odchodu. Námířeno máme společně s Němcema na skinhead reggae pouštěčku, kterou hodnotím jako nejlepší část večera. Po cestě v tramvaji mi ostatní Němci, když vidí, že mám v ruce LP Risk It! neustále tlačí do hlavy, že je to sračka a proč jsem si to koupil, takže se s nima chvíli z prdele a hádám a posílám je do prdele! Na pouštěčce se nám asi po hodině ztrácí Ondra, jelikož ho reggae ani ska nebaví a jde mrznout do auta, protože klíče má u sebe Michal. I my s Michalem se už pomalu chystáme k odchodu a tak se rozloučíme s našimi přátely ze "sudetenland mannschaftu" a za chvíli mizíme taky. Po asi dvou hodinách bloudění v kruzích a alkoholem "vytříbeným" orientačním smyslem, kdy jdeme i okolo squatu, kde probíhá techno party, na který není ani noha, konečně nacházíme tu správnou ulici. Dostáváme zmrdáno od Ondry, kde jsme takovou dobu a že jsme čuráci a jde se spát. Ráno rychle vystřízlivět, předat klíče, nažrat se a odjezd zpátky do Čech. Samozřejmě, že při přejezdu německo-český hranice se zatáhlo, přišly hnusný šedivý mraky, stoupla nezaměstnanost a díky chemičkám v severních Čechách začalo "sněžení s kyselým deštěm", který začalo rozežírat Ondrovu Felinu, zatímco v Německu byla pořád krásná slunečná neděle... Prostě i to počasí tam mají lepší!

úterý 28. listopadu 2017

Rozhovor - 210

Po skoro roce a půl tu máme rozhovor s další ruskou kapelou, tentokrát hardcorovějšího ražení. 210 už mnozí z vás asi znají jelikož Českou republiku navštivili už několikrát, nicméně pro ty z vás, kteří ještě tápou připomenu, že nejde o žádné nováčky. Na scéně se pohybují už skoro deset let a předchozí zkušenosti nabírali v kapelách Razor Bois, Old Style Values, Feeding The Fire a Maskit. Kapela se pojmenovala po nechvalně známém paragrafu 210, který ruské úřady uplatňují proti místním antifašistům a lidem ze subkulturního prostředí. Mimo Rusko je můžeme vidět celkem často, poprvé v roce 2011, kdy vyrazili na svoje první EU tour, kdy navštívili Polsko, Čechy a Německo, u nás se ukázali naposledy v květnu 2017 na pražské Sedmičce. Za kapelu odpovídal zpěvák Dan.




Zdar 210, takže na začátek klasika! Mohl bys představit kapelu, odkud jste, jak dlouho už hrajete, něco ke členům kapely a tak?

Kapela vznikla v roce 2009. Nápad na založení takové kapely, která bude hrát těžký agresivní hardcore s prvky streetpunku, přišel od mě a našeho ex-kytaristy Saši. Chtěli jsem hrát hodně radikální muziku, která bude adekvátní k našemu životnímu stylu. V té době procházela Moskva hodně nebezpečným obdobím. Radikální akce moskevské antify vytvořily vlnu nekontrolovanho pouličního násilí, do kterého jsem byli také zapojení. A ano, chtěli jsme o tom zpívat, chtěli jsem nést vlajku všech antifašistů a ukázat světu, co se v Moskvě a Rusku obecně, dělo. I jméno naší kapely tomu odpovídá. V té době byl vyšetřován náš kámoš Alexej Škobar. Vláda se snažila ho zavřít za paragraf 210 v trestním řádu Ruské Federace (organizace kriminálního spolčení). Na konec byl odsouzen za jiný paragraf ale kapela už byla pojmenovaná 210. Na basu jsme si přizvali Igora z kapely Maskit. Dlouho jsme nemohli najít vhodnou osobu na post zpěváka, až na konci roku se k nám přidal Tony. Po nějaké době z kapely odešel Saša a Igor a jejich místa vzal Karen Luidgy a Alex, také jsme pozvali nového bubeníka Mullera a pak jsem se stal druhým zpěvákem. Od roku 2014 zatím k žádné změně nedošlo.

Na desce "Pokoleniye" z roku 2014 a novém album "Dust In Eyes" můžeme slyšet velký pokrok v porovnání s prvníma dvěma deskama. Muzika tu zdrsněla, přitvrdila a celkově se hodně zlepšila. Čím to, je to jenom normální hráčský progres nebo proběhlo i pár změn v line-upu?

Jak bylo napsáno výše, podstatně jsme změnili sestavu. Začali jsme věnovat větší pozornost kvalitě hudby a začali jsme se rozvíjet profesionálnějším způsobem. Hodně našich fanoušků věří, že naše první deska byla nejlepší, protože byla autentická a hodně upřímná. Pro mě osobně je skvělý slyšet songy z první desky, protože to ve mě evokuje vzpomínky z minulosti. Zároveň zajímavé a hodně nebezpečné momenty. Teď už se věci změnily, už neběháme po ulici s kladivy, změnily jsme se a naše muzika taky ale stále zpíváme o problémech, které se nás týkají, někdy mnohem intenzivněnji a s mnohem větší dávkou agrese, než předtím.

Ve vašich začátcích jste působili celkem jako skinhead hardcore a i na vašich prvních dvou deskách jste měli pár oi! songů, kam to všechno zmizelo?

Jasně, v začátcích jsme byli asi víc zaměřeni na skinheadskou pouliční kulturu. Může se zdát, že se životní styl členů kapely změnil, ale není to tak. Podle nás oi! prostě není vůbec agresivní. Je ok ho poslouchat ale už není tak zajímavé ho hrát. V hardcoru je něco jako nutkání rozmlátit vše co je kolem tebe, nutkání ze sebe dostat tu agresi, stejně tak jako v boxerském ringu např. To je taky důvod, proč je celkem často během našich show tady v Rusku spousta rozlité krve a zlomených kostí. Přes značný věk jsme stále věrni zásadám DIY a často hrajeme zadarmo pro různé benefiční akce. Jsme teď zodpovědnější při psaní hudby a textů. Je to docela složitý proces ale pokud roste počet našich posluchačů, znamená to, že jsme na spravné cestě.


Je někdo z kapely straight edge nebo vegetarián? Jestli ano, mohli byste vysvětlit co vás vedlo k životu bez alkoholu a všech ostatních druhů společensky přijatelných drog?

V současnosti není nikdo z kapely vegetarián nebo vegan ale skoro všichni byli v určité době na této cestě. Někteří znás byli dlouhá léta vegany a učastnili se akcí ALF (Animal Liberation Front). Tři z nás jsou sXe ale nemůžeš říct, že ostatní jsou jim nějak v opozici. V tomhle jsme nikdy neměli žádný problém, respektujeme se navzájem a respektujeme každého volbu. Nikdy jsme nikomu nevnucovali volbu mezi "pít nebo nepít". Pro mě osobně je sXe něco víc, než jen životním stylem. Předtím, než jsem se dal na tuhle cestu, tak jsem přemýšlel jestli to změní můj život. Po 13 letech kdy jsem sXe, jsem nikdy neměl pomyšlení na alkohol nebo drogy, mám práci, rodinu, sport, koníčky a hudbu, v mém životě prostě není čas na špatné návyky.

Partizan Minsk (MTZ-RIPO) už bohužel nějaký ten rok nekope, formuje se v Rusku nebo Bělorusku opět podobná fanouškovská základna se stejným postojem, jako měl Partizan?

Hahaha, to je dobrá otázka. Samozřejmě, že v Rusku nic takového není a ani by to nebylo do budoucna možné, což si dokážeme představit. V Rusku a Bělorusku sice máme týmy s antifa fanoušky ale jsou hodně malý, bohužel tu není nic srovnatelné s Partizanem Minsk, který hrál běloruskou první ligu a evropské poháry. Možná se zdá, že dnes už to není tak radikální, méně rasistů na ulicích, ale šovinismus a rasismus nezmizel, stále je pevně zakořeněn v myslích spousty mladých. Fotbalové tribuny jsou ideálním inkubátorem pro boneheady, oni jsou lídří, kteří je nedají nikomu jinému a tak to zůstane až do konce, bohužel. Sice je tu spousta lidí zapojených v antifě, kteří chodí na zápasy ruské první ligy, půlka naší kapely také chodí pravidelně na fotbal ale bohužel nemůžeme se otevřeně zúčastňovat a dávat najevo naše postoje, je to pořád dost nebezpečné, i když na zápasy jsme šli s šálamy Partizanu Minsk nebo merchem 210. Nejsme z rasistů nějak vyplašení, nemáme z nich strach!

Řekl bych, že ruská scéna si už za poslední roky svoje místo v Evropě našla a spoustu ruských kapel začalo jezdit koncertovat i do dalších evropských zemí a lidi je už celkem znají. Ale já bych se rád dozvěděl i něco o historii ruské scény, kdy to začalo, kdo byl první punkovou kapelou v SSSR, kdy se do Ruska dostal hardcore, jak to bylo s oi! apod.?

Tohle téma by vydalo na samostatný report. Těžko říct, kdo byl v Rusku první, protože v podstatě neexistovala hranice mezi punkery, rockery a metalisty, všechno to bylo promícháno dohoromady a všem se říkalo "neformaly". Všichni jsme měly podobné problémy s úřady a autoritami. Více méně do roku 2000 do této skupiny patřili i nazi-skinheadi. Boneheadi měli v těchto kruzích dominantní postavení, chodili na punk a všechny mlátili, náckové prostě diktovali pravidla. V té době slovo skinhead a rasista bylo synonymem a dost to ovlivnilo i oi!, protože všichni si samozřejmě mysleli, že oi! je muzika pro nácky. Hodně punkových kapel otevřeně kolaborovalo s nácky, sdíleli podia a byli vydáváni na labelech vlastněnými rasisty. Všechno se to začalo měnit až v roce 2004 s příchodem radikální antify. Vymezila se linie mezi těmi kdo je podporují a kdo jsou proti. Od té doby začalo být důležité s kým hraješ, bavíš se a potřásáš si rukou. Bylo normální dostat přes hubu, jen za to, že jsi se bavil s náckama. Ale pořád je dost kapel, které nikdy nepošpinily svojí čest a nikdy neměli s boneheady nic společného. Asi největší respekt si zaslouží Distemper a The Unsubs.

Jak to v současnosti vypadá s represemi ze strany státu? Jsou antifašisti, anarchisti a další podobně smyšlející lidi stále vlečeni po soudech a vystavováni různým nesmyslným obviněním, tak jako tomu bylo v předchozích letech?

Samozřejmě, že být v Rusku disidentem je nebezpečné. Vlastně by si vůbec neměl být anarchistou nebo antifašistou, pokud nechceš být systémem nějak omezován. Největšími oběťmi represí se stali ty, kdo nesouhlasí s Putinovým kursem. Obyčejní lidé se stali oběťmi a vlastně každý, kdo chce vyjádřit svoje myšlenky a názor. Lidé jsou biti, zastrašováni, likvidováni, nebo je nakonec zničí psychicky. Opoziční vůdci jsou napadáni, nebo je systém totálně zdeptá. Důvěra ke vládě stále klesá, zatímco policie se stala nástrojem represí. Těžko říct, kdy to skončí ale lidi se bojí, nikdo si není jistý svojí vlastní budoucností.

Je jasný jaký postoj ke konfliktu na Ukrajině má ruská vláda a media ale co ruská společnost? Co si myslí obyčejní rusové o válce na Donbasse, podporují separatisty a ruskou anexi Krymu? Předpokládám, že váš postoj (jako kapely) bude samozřejmě protiválečný.

V tomhle případě je všechno v Rusku dost na hovno. Mediální brainwashing je hodně přísný a tak metodický, že už i lidé v běžných rozhovorech používají fráze, které např. slyšely v televizi. Televize v pravidelných intervalech chrlí talk-show týkající se Ukrajiny, nevyčerpatelné zprávy o tom, jak je to teď na Ukrajině na hovno a v Rusku všechno super. I naši herci, komici a umělci procházejí těžkým brainwashingem. Člověk, který se ještě nechce rozloučit se zdravým rozumem by vůbec neměl zapínat televizi. Bohužel poustu lidí upřímně věří ve správnost války na východě Ukrajiny a nucenému připojení Krymu. V roce 2014 jsme otevřeně podporovali Maidan ale po válce to všechno začalo, nezaujali jsme žádný postoj, protože válka po celé Ukrajině rozšířila dost silné rusofobní nálady. Ale ve výsledku jsme všichni proti vstupu vojsk na uzemí Ukrajiny a vypuknutí takového nepřátelství. Každá moderní válka je jen výsledkem oligarchických a geopolitických her, který odnáší nevinní lidé a děti.

Putin už je v čele Ruska dlouhých 18 let, jak dlouho si myslíte, že se ještě udrží u moci? A jakou má podporu veřejnosti, je v Rusku víc lidí co ho podporují nebo těch co mu stojí v opozici?

Nevěříme jedinému slovu, které vláda vypustí z huby. Nevidíme prostě žádnou budoucnost, Putin je tu tak hluboce zakořeněn... je to jak chapadla, která zasahují do každé jednotlivé sféry, že je odpor skoro nemožný. To co se děje v Rusku v současnosti vypadá jak vznik Třetí říše v Německu ve 30. letech. Totální cenzura, potlačování opozice, posilování vynucování práva, kult národních tradic, vzestup národních hodnot a podobných věcí. K tomu všemu ještě přidej různé politické extrémisty, kteří jsou aktivně podporováni justicí (něco jako se to dělo v 90. letech s boneheady). A kdy Putin zmizí z politiky? Asi až nebude schopen vykonávat svojí funkci, kvůli zdravotnímu stavu a věk rozhodne o odchodu do důchodu, jako je mu už 65 let! Ale bohužel pochybuji, že by se to mohlo po jeho odchodu zlepšit, protože ve skutečnosti tu neexistuje žádná opozice, která by pravidelně kandidovala v presidentských volbách. Už od rozpadu SSSR kandidují pořád jedni a ty samý lidi. Historie je psaná krví, ale otázka je: "Čí krev to bude tentokrát?"

U nás v Čechách jste už několikrát hráli, jak jste si to tu užili? Znáte nějaké naše nebo slovenské hardcore, punk nebo oi! kapely?

Jo v Praze jsme hráli několikrát a pokaždý to bylo super. Vždycky se těšíme, když můžeme znovu přijet, protože koncert od koncertu je lepší a lepší. Moc kapel od vás neznáme. Z hlavy se mi teď vybaví akorát Aculeos z Prahy, Rozpor a Municia ze Slovenska a taky známe ještě Pipes and Pints.

Díky za rozhovor a doufáme, že se uvidíme v roce 2018!





ENGLISH



Hi 210 for the beginning classic! Could you introduce a band, where are you from, how long have you been playing, something to members and so on?

The band 210 was established in 2009. Idea to create such a band which will be playing heavy and aggressive hardcore with the elements of streetpunk, has came to Dan and our ex-guitarist Sasha. We wanted to play very radical music, which would be suitable to our lifestyle. During that period Moscow was going through very dangerous times. Radical activity of Moscow antifa activists made a big wave of uncontrolled street violence we have been involved in. And yes we wanted to sing about it, we wanted to wave the flag of all antifascists and show to the world what was going on in Moscow and in Russia in general. The name of our band is appropriate too. At this time our mate Alexey Shkobar was under investigation. The government have been trying to put him into the jail for article 210 in criminal code of the Russian Federation (which stands for "organization of criminal association"). By the end he have been sentenced by the another article, but the band already have been called as 210. To play on the bass we called Igor from the band called Maskit. Long time we couldn't find a right person for the vocalist position and finally by the end of the year Tony has joined us. After some time Sasha and Igor left the band and their place took Karen, Luidgy and Alex. As well we invited a new drummer Muller, and then Dan became a second vocalist. All the members of the band haven't been changed since 2014.

On your album "Pokoleniye" from the year 2014 and new one "Dust In Eyes", we can listen big progress comparing with first two. Your music got tough and hard and overall got better. Is it just normal player progress or did you change line-up?

How was described above, we have significantly changed a line-up of our band. We began to pay more attention to quality of music and develop in more professional way. Many of our fans believe that our first album was the best one, because it was authentic and very sincere. Personally to me it's great pleasure to listen songs from first album, because it evoke memories from the past. From the interesting and same moment very scary and dangerous times. Now things are different, we are not running with hammers around the streets. We have changed and our music is changed as well. But still we're singing about the problems that affect us, sometimes more intense and much more aggressively than before.

In your first years you gave the impression like quite skinhead hardcore band and also on your first two albums you had some oi! songs, where it disappeared?

Yes, probably earlier we have focused more attention to the skinhead street culture. It might seems that style and lifestyle of the band members has changed, but it's not true. In our opinion oi! music is not aggressive at all, it's interesting to listen to it, but not interesting to play. Under the hardcore sound there is something like desire to destroy everything what is around, desire to throw out our aggression same as in a boxing sparring for example. That's why often during our shows in Russia lots of spilled blood and broken bones. Despite the considerable age, we are faithful to the principles of DIY and often playing for free at benefit concerts. We have become more responsible at writing music and lyrics. This is quite difficult process, but if the number of our listeners is growing it means that we are on a good way.

Is anybody from the band straight edge or vegeterian? If yes could you explain what led you to live without alcohol and all kinds of drugs as cigarets for example?

Currently there is nobody who is vegetarian or vegan in our band, but almost everyone has been on this path at some point. Some of us used to be vegans for quite long time and used to take part in radical actions of ALF (Animal Liberation Front). Three members are straight edge, but you can't say that the other participants are their opposites. We never had any problem on this ground, we respect each other and respect everyone's choice. We never impose a choice "to drink or not to drink". For me straight edge is something more than a lifestyle. Before I've got on this path I was thinking to try it to see if it gonna change my life. After 13 years of being straight edge I never had such a thought about alcohol or drugs. I've got a job, family, sport, hobby and music. There is no time for bad habits in my life.

Partizan Minsk (MTZ-RIPO) is not playing anymore unfortunately. Is there in the Belorussia or Russia forming similar fan base with the same stance like it was in Partizan?

Hahaha that's a good question. Of course there is nothing like that in Russia and such a thing wouldn't be possible in a future which we can imagine. Of course, in Russia and in Belarus we have teams which has antifa supporters, but they are very small and unfortunately there is nothing equal to MTZ-RIPO (Partizan Minsk) which used to play in first Belarusian league and european cups as well. It might seems that nowdays are less radical, less racists on the streets, but ideas of racism, chauvinism didn't disappear, it still firmly staying in the minds of young people. Football terraces is ideal incubator for a boneheads and they're leaders who will never give that place to anyone and will stand for it till the end, unfortunately. There is lots of guys from antifa movement who are attending to the RFPL (russian first league) matches, half of 210 are doing that as well regularly. But unfortunately we can't attend there openly, to advertise our position, it's still too dangerous. Although we went to the matches wearing MTZ-RIPO or 210 merch. We're not afraid of racists, we don't fear them at all.

I would say that russian scene found during the years in Europe own place and lot of russian bands started to play also in other europian countries and people knows them. But I would like to get know something about history of russian scene, when it started who was the fisrt punk band in USSR, when got hardcore to Russia, how it was with oi! and so on.... 

This issue pulls a scientific report. It's hard to say who was the first in the USSR because, the line between punks, rockers, metal heads was erased. We all were mixed into one and called "neformaly" (not formal people). We all had similar problems with the authorities. More or less to the 2000 far-right skinheads also belonged to this group, everything was so mixed. The boneheads held a dominant position in these circles, they were coming to the punk concerts and was beating everyone. Nazis was dictating they rules. During this period word skinhead and racist were synonymous and it has affected the oi! music. Everyone was thinking that oi! is music for nazis. Many punk bands actively collaborated with the nazis, they were sharing stages and were issued on the labels owned by racists. But all that changed with the advent of radical antifascist action in 2004. The line have been drown between those who supporting who. Since that moment it became important with whom you are playing, talking or shaking hands. Because it was normal to get head smashed by a hammer even if you was only talking with nazi. But there is quite a lot of bands who haven't tarnished their honor and never had any relations with boneheads. Most respected are Distemper and The Unsubs.

How it looks now with repressions from the state and authorities? Are the antifascists, anarchists and other similar thinking people still towed by courts and exposed to various absurd accusations, as it happened in previous years?

Of course it is very dangerous to be a dissident in Russia. You shouldn't be an anarchist or antifascist to be repressed. Biggest victims of repressions became those who disagree with the course of Putin's government. Ordinary people became victims of oppression, everyone who want to speak their minds and their thoughts. People are being intimidated, killed or by the end having destroyed personality. Opposition leaders are beaten, and they usually getting their properties destroyed. Trust to the government decreases, and the police has become an instrument of repression. It's hard to say how it end, but people are scared to live, no one is sure of their own future.

It's clear what stance to conflict in Ukraine has russian government and media but what about russian society? What ordinery russians thinks about war in Donbass, are they supporting separatists and russian annexation of Crimea? I guess that your stance will be of course anti-war.

Everything is very sad in that case in russian society. Media brainwash is very tight and methodical, that people in conversations already using formulaic phrases which they saw on TV for example. TV on regular basis showing talk-shows about Ukraine, inexhaustible news about "how is bad there and how is good in Russia". Artists, actors, comedians are deeply into brainwashing as well. The men who don't want to say goodbye to healthy thinking, shouldn't be switching on TV at all. Many people sincerely believe in the rightness of the war in the east of Ukraine and forced annexation of the Crimea. In 2014 we've openly supported the Maidan, but after the war it started, we didn't express any open opinion, because war increased russophobic sentiment in Ukraine. But we are all against the entering of troops on the territory of Ukraine and the outbreak of hostilities there. Any modern war is only the result of the oligarchic governmental games. As the result die innocent people, civilians and childrens. All those involved must be brought to an wear.

Putin have been already leading Russia for 18 years now, how long do you think that he will be there yet? And is in the Russia more people who support him or who oppose?

We don't trust to any word of the government. We can't see any future. Putin is so deeply launched, it's like tentacles into all spheres that resistance is almost impossible. At this point, everything what happens in Russia looks like emergence of Third Reich in Germany. Total censorship, repression of dissidents, strengthening law enforcement, cult of tradition, the rise of national values and things like that. To all this are added political extremists, which are actively supported by the judicial system (something like it was happening in Russia in the 1990's with boneheads). And when will Putin leave? Probably when he already will not be able to do his job, because of health conditions and age will decide for his retirement. Still he is 65 years old. But unlikely things will not change after his retirement, it probably wouldn't be better. Because, in fact there is no opposition which goes to the president elections. We still have same people on the list of candidates, who are there since the collapse of Soviet Union. History is written by blood, but there is only one question: "Who's blood is gonna be this time?"

You have already played here in Czech. How did you enjoy it and do you know some of our or slovakians hardcore, punk or oi! bands?

Yes, we've played few times in Prague and each time was great. We are always happy to come again, because every gig is getting better and better. We don't know much bands from Czech or Slovakia. To our heads keeps only Aculeos from Prague, Rozpor and Municia from Slovakia. Also we know Pipes and Pints.

Thank you for the interview! We hope to see you in 2018!

neděle 19. listopadu 2017

Recenze

Elens no. 5

Jelikož zinů je v době facebooku a internetu (který pomalu zabijí hmotný svět kolem nás), jako šafránu, jsem rád za každý tištěný fanzin a lidi, kteří nejsou líný do toho vložit svoji energii i s nejasným výsledkem, jestli se dáný plátek vůbec bude prodávat. Elens je brněnský fanzin zaměřený na punk, crust, oi! a hcpunk, letos v dubnu vyšlo již 5. číslo, tentokrát s kompilačním CD Punkrock light, které mapuje česko-slovenskou DIY punkovou scénu a částí věnovanou komiksům. Co mě na tomto plátku zaujalo není ani tak to cédéčko nebo komiksy ale především jeho široké žánrové rozpětí, abych byl upřímný moc mě nebaví ziny, které se věnují jen určité odnoži punku, příjde mi trochu limitující, když si sice můžete přečíst hromadu rozhovorů, reportů a recenzí ale všechny se týkají např. jen hcpunku a crustu. Elens no. 5 je výsledkem práce kolektivu několika lidí, celkem 137 stránek, barevná křídová obálka, jak už se stalo u dnešních fanzinů pomalu zvykem a grafika odpovídající dnešním standardům, i když pro nostalgiky, občas se tu nějaké to cut & paste alá 90. léta přece jenom najde. Začátek je věnovám úvodníku, kde autoři děkují za ty poslední mohykány, kteří dokaží odtrhnout zraky od obrazovky počítače a čas od času vezmou do ruky i něco papírového. Po úvodníku následuje pár zamyšlení a článků. Asi nejvíc mě zaujala úvaha na téma Facebook, sice nejde o nic nového a ani tady se nezapomíná na jeho fízlovskou podstatu ale sdílím názor autora, že i já byl k používání FB vlastně donucen, protože lidi přestali používat do té doby běžné komunikační kanály a to, že existence FB způsobuje selektivní přístup k inforamcím, jak ukazují různé pozvánky na koncerty, je už bohužel dnešní realitou. Určitě se vám už stalo, že předprodej lístků na koncert byl k dostání jen přes FB nebo info o dostupnosti lupenů zase jen na facebooku. K úvaze Nemístná nostalgie, bych jen dodal, že je celkem logický, že ne vždy bylo tak růžově, jak by se mohlo zdát a některá tvrzení v poslední části úvahy by nebylo na škodu podložit i nějakým tím zdrojem. Hodně povedený a hlavně užitečný je článek Punková zvukařina, který slouží jako návod, jak po technické stránce zařídit koncert. V článku Všichni fízli jsou bastardi a basta!, jsem moc nepochopil o co jde, jelikož jde o nějakou demonstraci z roku 2016, čili pokud nejste zúčastnění a nebo se nepohybujete v anarchistickém prostředí asi stejně jako já, nebudete moc tušit k čemu se autor vlastně vyjadřuje. Poslední ze série článků je report z českého tour italských power violencových xCENEREx. Rozhovory jsou většinou tím určujícím faktorem podle kterého se rozhoduji, zda si daný fanzin koupím a nebo ho nechám ležet ladem a tak, když už píšu tuto recenzi, tak je jasno.... Co tu tedy najdete? Kromě ultra dlouhého rozhovoru s folkpunkovou Znouzecností, rozhovor s ruskými oi! veterány The Klowns, domácími Thalidomide, Slovensko zastupuje Dáša Fon Flaša, který se svojí kytarou brázdí Česko-Slovensko už taky pár let a nakonec za domácí brněnskou scénu Resurgo. V anketě na téma picture disců, většina vinylových nadšenců přiznává, že nejsou jejich velkými fanoušky, jelikož s potiskem jde dolu kvalita zvuku a navíc LP bez obalu a případného bookletu, tak trochu ztrácí svoje kouzlo, kvůli kterému vinyly sbíráme, že? Po estetické stránce je nejzajímavější prostřední komiksová část, začínající sérií kreseb Nuda v Brně, i když nejpovedenější je podle mě zombiepunk komiks Punk's Undead na pokračování, který vás donutí si koupit další číslo + situační picture komiks s kočičí tématikou, končící Solární lampou, která vám vymyje mozek. Nechybí tu ani punková křížovka, kde musím přiznat, že jsem celkem pohořel, takže asi takový znalec zase nejsem. Poslední hodně obsáhlá část je věnovaná recenzím a i tady je opět vidět, že se autoři nedrží jen jedné odnože punku a tak by to mělo být. Recenzenti tu dali prostor všemu od hcpunku, crustu až k oi! a punkrocku. Konec je věnován textům jednotlivých kapel z přiloženého kompilačního CD, které mě upřímě opravdu nezaujalo. Většinou pokud si album po prvním poslechu už nepustím (a to je přesně tenhle příklad), znamená to jen jedno. Netvrdím, že punk musí být jen řežba bicích a zbustrovaných kytar ale některý kapely tu mají k punku podle mě hooodně daleko. Jinak je vidět, že zine je dělaný s notnou dávkou nadšení pro věc, energií ale i uměleckého umu a to se vždy na výsledku musí projevit. Fanzinům ještě asi není úplně konec a to je jedině dobře, proto kupujte, vyměňujte, prostě podporujte tyhle nadšence, protože sbírku internetových stránek si ve vaší poličce uděláte jen těžko. K sehnání tady, nebo tady

středa 8. listopadu 2017

Offbeat news

Green Room Rockers o sobě dávají vědět novým albem

Retro moda vydávání na tom nejnepraktičtějším formátu, jakým je kazeta dorazila už i k reggae & ska, o čemž svědčí vydání nové desky amerických Green Room Rockers, kteří se pohybují ve vodách rocksteady a early reggae. V pořadí již třetí řadovka nese název Sweat Steady a vyšla letos v říjnu u Jump Up Records, nejen na kazetě ale i na vinylu, takže kvůli nové desce, nemusíte nutně prohledávat bazary s elektrem. Na novém albu Green Room Rockers představují kolekci R'N'B singlů z 90. let v reggae & ska podání. Najdete tu předělávky tracků jako jsou Doo Wop od Lauren Hill, I Belive I Can Fly od R. Kellyho, All My Life od KC & JoJo, Are You Somebody od Aaliyah, nebo This Is How We Do It od Montell Jordana. Nová deska je tak dalším počinem po dlouhých sedmi letech od vydání self-titled alba, které produkoval David Hillyard z newyorských The Slackers.




The Selecter představují novou desku

Legendární The Selecter v čele s Pauline Black chrlí desky jak na běžícím páse, letos v říjnu vydali další novinku album Daylight, které je už celkově čtvrtou deskou od jejich reunionu v roce 2011 a zároveň patnáctým albem v řadě. I tentokrát dodrželi interval dvou let a tak po desce Subculture z roku 2015 přichází s dalším albem. O vydání se opět postaral label DMF records a jak už to bývá zvykem vyšlo jak na CD, tak i na vinylu. Ochutnávku v podobě videoklipu k úvodnímu tracku Frontline můžete shlédnout zde.



pátek 20. října 2017

Recenze

8 6 Crew - Working Class Reggae

8 6 Crew z Paříže asi nemá cenu nějak dlouze představovat, tahle kapela si za, víc jak 20 let existence vydobyla na scéně svoje právoplatné místo a vryla se do paměti nejednoho fanouška. V roce 2010 se vrátili na scénu, po skoro desetileté pauze s deskou Old Reggae Friends a v prosinci 2016 jim vyšla čtvrtá řadovka Working Class Reggae. O vydání se tentokrát postaral německý Grover Records ve spolupráci s francouzským labelem Une Vie Pour Rien? (UVPR Records), který se pohybuje spíš v oi! a má na starosti kapely jako Lion's Law, Outreau, HardXTimes, Maraboots apod. Nová deska je nabušená celkově 18 tracky (na CD verzi), z toho 6 jsou dub verze jednotlivých songů a vyšla jak na vinylu, tak tradičně i na CD. Co říct k Working Class Reggae? 8 6 Crew si už léta drží svůj originální nezaměnitelný styl, díky kterému je hned rychle poznáte a ani nová deska nepřináší velké hudební veletoče a drží se ve vyjetých kolejích, čímž vůbec nechci říct, že by šlo o průměrné album, zkrátka jde o staré dobré 8 6 Crew na které jsme zvyklí. Na desce najdete jak ska, reggae, tak i dub, kterému se tu kapela věnuje v bonusech. Oproti předchozí desce Old Reggae Friends, která jela v ortodoxním ska tempu, je nové album o něco pomalejší a dává prostor i reggae a pomalejším variacím. Samozřejmostí je francouština ale najdete tu i anglicky zpívané songy (např. Reggae Music Is So Nice). Mě osobně nejvíc baví track Une fois pour toutes, poctivé ska podbarvené hamondy, pozvolna uhánějící tempo, perfektní dechová sekce a rytmika. Co se mi na 8 6 Crew vždycky líbilo, jsou vokály, protože jejich zpěvák místy zabíhá až do frázování, jako např. v songu Le Parisien, kdy už se dá pomalu mluvit o toastingu (raggamuffinu), který mimochodem ve francouzštině zní opravdu skvěle. Další silnou stránkou alba (ale i kapely samotné) je dechová sekce, u 8 6 Crew sice nikdy nehrála první housle ale v některých tracích, jako např. v reggae songu Yesterday I Was vám doporučuji se zaposlouchat do trumpety, která tu hlavně na začátku vytváří neuvěřitelně libozvučnou melodii. Těch songů, které bych vybral by se našlo hromada a upřímně, mám trochu problém protože, ať už jde o reggae tracky jako Le controle nebo Biasse d'un ton, uhánějící ska Ballroom Bash, Lion en cage, Promesses nebo Confusion, na každém je prostě něco, co ho staví na piedestál. Co se týče posledních šesti bonusů v podobě dub verzí jednotlivých reggae songů, tady není moc co dodávat, soudit 8 6 Crew z hlediska dubu mi příjde blbost, nicméně na ska kapelu to namixovaly celkem dobře. Vyhranost kapely je prostě znát s každým trackem, hamond klávesy podbarvující jednotlivé songy, perfektně zvládnutá dechová sekce, rytmika uhánějící v rychlém ale přecejenom pozvolném tempu, co víc dodat 8 6 Crew prostě umí! Working Class Reggae určitě nezklame, sice tahle deska nepřináší, kromě kvalitního francouzského ska a reggae nic nového ale na druhou stranu u kapely jako je 8 6 Crew je standard nastaven už tak dost vysoko a tudíž kvalita je tu zaručena. Za mě 10 z 10!

neděle 15. října 2017

The Chancers s novým singlem

The Chancers vypustili tuto neděli do světa nový song, který je reakcí nejen na blížící se volby, které budou opět plné bizárů jako je Andrej a.k.a agent "Bureš", který neblábolí ale maká, Tomio Okamura a jeho oddaná obdivovatelka a průkopnice nazional popu Olivie Žižková, Zeman a další zástupy ochránců bílé křesťanské Evropy, kteří vás ochrání před hordami z Blízkého východu a čmoudy z Afriky. Nový track má název Fight Dem Back a jde o cover verzi stejnojmenného songu z roku 1979 od britsko-jamajského dub poety Lintona Kwesi Johnsona, který tak koncem 70. let reagoval na vzestup National Front a vzrůstající rasismus uvnitř britské společnosti. Zároveň jde o jeden z prvních singlů, kde můžete na postu zpěváka slyšet Marca McKee, který zahodil kytaru a nahradil Simona, který se před rokem po letech vrátil zpět do Anglie. Takže Fight Dem Back here! Fight dem back anywhere!


úterý 3. října 2017

Rozhovor - T-Killas

Německo patří k zemím s jednou z největších scén v celé Evropě, ovšem v záplavě provařených kapel jako jsou Busters, Skaos, Yellow Umbrella, Dr. Ring Ding, Blechreiz, Bluekilla, Die Tornados nebo Scrapy se ukrývá hromada dalších méně známých ale zato kvalitních kapel a jednou z nich jsou i T-Killas. Kapela hraje už dlouhých 14 let ale debutovali teprve až v roce 2014. Hudebně mají celkem široké rozpětí, jejich muzika sahá od ska, přes soul až k early reggae a čerpá z toho nejlepšího co v těchto stylech vzniklo. Letos na jaře jim vyšel jejich druhý počin EP Kicking The Pressure na kterém se objevila i pecka Young But Not Free, kterou jste si mohli poslechnout tady na stránkách. Pokud sledujete pravidelné kompilace Skannibal Party od Mad Butcher Records, tak jste na T-Killas mohli narazit už v roce 2015 na jejich 13. výběrovce. Nejen o muzice a plánech kapely ale klasicky i o aktuální situaci, jsem si povídal se zpěvákem a kytaristou Tillem.




Zdar! Takže na začátek klasika, mohl bys trochu představit kapelu, jak dlouho už hrajete a odkud jste? Předpokládám, že v Čechách vás moc lidí zatím znát nebude.

Zdar! Jsme z Aschaffenburgu, což je malé město vedle Frankfurtu. Kapela existuje od roku 2003 ale se spoustou změn v sestavě, protože v našem regionu nebylo moc lidí, kteří by chtěli hrát ska. Současná sestava funguje asi rok. Možná bych měl taky vysvětlit náš složitý systém, máme totiž tři bubeníky, dva basáky a jednoho týpka na klávesách, který je schopný odehrát většinu našich koncertů. Je to tak, protože všichni mají nějaký svůj boční projekt. Někdy je to docela těžké, utáhnout všechny ty lidi ale děláme to takhle už roky a celkem to funguje. Pevným jádrem kapely jsem jen já (zpěv / kytara) a Schnalli (saxofon).

Kdo přišel s nápadem na založení kapely a co bylo prvotním impulsem?

Schnalli a já jsme chodili do stejné školy. Byli jsme punkáči a tak jsem se stali kámoši. Poslouchali jsme stejnou muziku, punk, ska a oi! a zevlili jsme celý dny. Schnalli se učil na klarinet a plánoval pořídit si saxofon. V té době jsem se začal sám učit na kytaru, protože už mě nudily hodiny hry na čelo. Tak jsme mysleli, že nejlepší cesta, jak dál pokračovat s muzikou, bude založit vlastní kapelu. No a jak vidíš, jsme pořád kámoši a hrajem už 14 let.

Nedávno jste vydali nové EP Kicking The Pressure, máme to chápat jako předzvěst nové desky? A máte už nějaký nový materiál, nebo je ještě moc brzo? Přece jenom, už to jsou tři roky od vydání vašeho debutu It's Up To You!

Je to tak! Jak jsem ti říkal o našem problému s ostatními muzikanty, tak jsme prostě nebyli schopní nahrát náš debut už dříve ale před lety jsme nahráli, svépomocí, dvě dema. Kvůli spousta věcem jsme nemohli vydat EP už dříve ale za týden začneme nahrávat nové LP.

Vaše nové EP vyšlo u Fire and Flames Music, což je celkem redskin label, proč jste se rozhodli pro FFM? A z jakých důvodů jste odešli od Rocking Steady Records, kde jste vydali vaše předchozí album? Jaká byla spolupráce s Fire and Flames?

EP vyšlo u Fire and Flames, Grover a Casual Records. Lidi z Fire and Flames známe už dlouho, líbí se nám jejich věci, politický postoj a celkově se s nima můžeme indentifikovat. Grover měl také zájem o vydání našeho EP. V roce 2016 jsme hráli v rámci Eastern Ska Jam Tour s 8 6 Crew a The Upsessions, které pořádalo právě Grover Records a FFM měli zájem na spolupráci s Groverem a ještě pozvali i Casual Records aby se připojili. A důvod proč jsme odešli od Rocking Records byl fakt, že už prostě přestali vydávat a místo toho založili booking agenturu pro soulové kapely.

O čem vlastně je song "Young But Not Free" z vašeho nového EP? Poprvé jsem si myslel, že to má být o těžké sociální situaci mladých lidí napříč Evropou ale vypadá to, že je to spíš věnováno lidem utíkajícím před válkou, je to tak? A máte víc songů s nějakou sociální tématikou?

Přesně tak, inspiroval mě můj dobrý kámoš, který je mimochodem uprchlík. Slyšíš tolik lidí jak si neustále stěžují kvůli uprchlíkům, nadávají a tak... a to mě sere. Song začíná otázkou: "Jak se rozhodneš? Opustit všechno co jsi měl, tvůj domov, tvoje srdce, část svého života?" Všichni by se měli zamyslet co by dělali, kdyby žili v tak katastrofických podmínkách jako oni. Vystavovali byste se snad tolika rizikům, jako je utonutí v moři nebo smrti vlastních dětí, jenom kvůli tomu aby jste dostali v Evropě prachy??? To je přesně to, co si spoustu idiotů v Německu myslí. Ne, ty lidi co jsem přišli mají naději a je naší poviností jim pomoct a ne podporovat kontroly na hranicích. Jako kapela a jednotlivci se zajímáme o různá politická témata, ať už je to vzdělání, kapitalismus, sociální problémy apod.

Uprchlická krize je pořád aktuální téma, jaký postoj k ní zaujímá německá společnost, po několika prodělaných teroristických útocích? Tady v Čechách se můžeš dočíst v tzv. "nezávislích mediích" typu Parlamentní listy o narůstající kriminalitě, znásilněních apod., skoro jako kdyby bylo Německo už jen pár dní od totálního kolapsu a zhroucení. Takže jak to ve skutečnosti vypadá?

Koukni se na volby na konci září! Jasně fašistická strana, jako AFD je dnes v německém parlamentu a to je průser. Samozřejmě, máš spoustu lidí, kteří jsou proti téhle fašos sračce a podporují a bezplatně pomáhají uprchlíkům ale na druhou stranu nemělo by se zapomínat na diskriminační politiku deportací do tzv. "bezpečných zemí". A mimochodem, před několika měsíci vyšla zpráva o nárůstu kriminality tady v Bavorsku, kde žijeme a ano míra znásilnění a násilí vůči ženám v minulém roce vzrostla o 48% ale ne kvůli uprchlíkům...

Za posledních pár let můžeme v Evropě sledovat nárůst populismu, nacionalismu, politiků a hnutí, nabízejících rychlá řešení (složitých problémů), jako je PEGIDA u nás SPD nebo dnes už politická mrtvola Konvička. V Čechách máme tyhle sračky samozřejmě taky a bohužel spoustu lidí jim opravdu věří. Problém je v tom, že tyhle hnutí jsou tou nejjednodušší reakcí, bez jakéhokoliv normálního řešení. Jak si na tom stojí u vás v Německu, mají tyhle hnutí vliv, podporuje je hodně Němců?

Jak jsem říkal předtím, koukni se na čísla, kolik dostala AFD a jsou tu další tzv. pravicové a "fašistické" uskupení a narůstá to. Máš pravdu, nabízejí lidem jen jednoduchá řešení, nic jiného. Na druhou stranu ti tupci mají možnost se trochu vzdělat a informovat se o situaci, historii a kontextu. Měli by používat svoje smartphony trochu víc, než jen k hraní her a facebooku. Když se kouknu na fabriku, kde jsem před lety pracoval, Němci si na nejtěžší práci stěžovali a nedělaly jí. Rodina mého kámoše, který přišel do Německa jako imigrant s prázdnýma rukama si vybudovali vlastní byznys sami, bez jakékoliv pomoci a další můj kámoš uprchlík, který se chce učit německy a integrovat se potřebuje lítačku na vlak aby mohl dojíždět na hodiny němčiny ale úřad mu jí nezaplatí, protože ho možná i s celou jeho rodinou deportují zpátky do jejich "bezpečného domova"! To mě opravdu sere!

Ok zpátky k muzice... Líbí se mi, že nejste zaseklý jenom ve ska a nebojíte se zabrousit i do early reggae a soulu, což znamená, že máte asi hromadu hudebních zdrojů napříč žánry, od northern soulu, Mod, punku, reggae až k 2tonu, nemám pravdu? Které kapely a interpreti jsou tedy váší největší inpirací?

Je to tak! Přesně tohle jsou žánry, které milujeme a samozřejmě i pár dalších. Píšu songy a texty a jako ostatní mě inspirují Mods, události a muzika, kterou poslouchám. Myslím, že největší inspirací jsou kapely jako byli The Redskins, nejen po hudební stránce ale i díky jejich politickému postoji a také staří veterání rocksteady a early reggae éry. Samozřejmě The Specials, The Beat, Madness a nesmíme zapomenout na Clash. Ze současných soulových zpěváku poslouchám Sharon Jones, která bohužel minulý rok zemřela a Michaela Kiwanuka, "Black Man In a White World" je parádní song. Na novém LP také uslyšíte i dub, protože mě začal v poslední době bavit kytarový delay sound. Bude to parádní mix stylů, jako vždycky.

Jak hodnotíš současnou německou ska scénu? Které kapely bys nám doporučil? Nevzpomínáš si náhodou na skapunk No Respect, nevíš, kde skončili lidi z téhle kapely?

Já myslím, že v Německu už moc dobrých kapel nezbývá. No Respect... nejsem si jistý ale myslím, že už prostě nechtěli dál hrát, bohužel. Ale na tom v podstatě nezaleží, protože všude kolem máš hromadu skvělých kapel, které můžeš vidět, můžeš navázat nové kontakty a přátelství nebo zorganizovat koncert a o tom to je, to je to co udržuje subkulturu naživu! Doufám, že jednou přijedeme do Čech na dobrý pivo a nějaký povedený koncert!

Díky za rozhovor a sorry za to čekání!

Till



ENGLISH



Hi T-Killas! For the beginning could little bit itroduce yourself, how long have you been playing, where are you from? I guess that not many people in Czech knows you.

Cheers! We are from Aschaffenburg, which is a small city next to Frankfurt. The band exists since 2003, but with many changes in line-up, because in our region there weren't so many people interested in playing of ska music. The current line-up exists one year. Maybe I should explain our difficult system. We have three drummers, two bass players and one man at the keys who is able to play as much gigs as possible, because everyone has some side projects. Sometimes it's difficult to manage all the people but we are  (Schnalli - saxophone and me Till - singer and guitar) doing it like this for many years and it works.

Who came with idea to start a band and what was the first impulse?

Schnalli and I were visiting same school. We were punks and became friends. We loved the same music like punk, ska, and oi! and were hanging around all day long. Schnalli was learning clarinet and told me that he will get a saxophone. In this time I was practicing guitar by my own, because I was a little bit annoyed by my cello class. So we thought the best idea to continue with music is founding a band. And how you can see we are still friends and do this for 14 years.

Recently you released new EP Kicking The Pressure, is it a presage of new album? Do you have any new material or is still too soon? After all it's already three years from your debut It's Up To You!

Yes you are right! I told you about our problem with the other musicians, so we weren't able to plan an earlier debut. But we released two demos by our own a long time ago. Because of many factors we couldn't release the EP earlier and in one week we start to record the new LP.

You released your new EP on the Fire and Flames Music which is quite redskin label. Why did you decide for FFM? What was the reason to leave Rocking Steady Records where you published your previous album and how was collaboration with Fire and Flames?

We released EP on Fire and Flames, Grover and Casual Records. We know people from Fire and Flames for a long time, we like their stuff, political opinion and can identify ourselves with them. Grover was interested to release it too. We played the Eastern Ska Jam Tour in 2016 with 8 6 Crew and The Upsessions, which was promoted by Grover. So Fire and Flames was thinking about a collaboration with Grover and asked Casual Records to join the party. And the reason to leave Rocking Records was just the fact that they didn't release anymore and built up a new booking agency for soul bands.

What about is song "Young But Not Free" from your new EP? For the first time I thought that is about hard social situation for young people in Europe but seems that it's more dedicated to people runing from the war, is it like that? Do you have more songs with any social topic?

Yes you are right. A good friend of mine who is a refugee inspired me. You hear so many people complaining about refugees and so on... and that makes me sick. The song starts with a question "How do you decide? To leave all you've got, your home, your heart, a part of your life? Everybody should think about what they would do if they would live in such catastrophic conditions. Would you surrender yourself to so many risks like to die or to lose the life of your children to come to Europe just for money??? That's what a lot of idiots in Germany thinks. No, these people who flee have hope and it's our duty to help them and not to support fascist border controls. As a band and as individual persons we are interested in different political topics like education, capitalism, social problems and so on....

Refugee crisis is still current topic so what is the stance of German society to refugees, especially after several terrorist attacks? Here in Czech you can read in so called "independent medias" like Parlamentní listy about rising criminality, rapes and so... almost if Germany would be few days before total collapse. So how it looks actually?

Look at the elections on the end of September! A clear fascist party like AFD is now in the government of Germany and that's a shame. Of course, you have many people who are against this fascist shit and do an unsalaried support for refugees. But you shouldn't forget the discriminating politics of deportations in so called "safe homelands" Yeah and by the way a couple of months ago the current crime rate of Bavaria where we live, was released. And yes, violence and rapes against women have a growth about 48 % in last year, but not because of refugees...

In last years we can see around all Europe rising of populism and nationalism, politicians and movements offering quick solutions like PEGIDA for example. In Czech we have also this kind of shit and many people really belive it. Problem is that these movements are just like the simpliest reaction without any relevant solution. So how is it in Germany? Are these movements strong and how many Germans support them?

Like I told you, look at the last elections and the numbers of the AFD. And there is a lot of different so called "right wing" or fascist formations growing. And you are right, they give quick solutions for people. But these stupid people have the possibility to educate and to inform themselves about situations, history and context. They should use their smartphones for more than just playing and facebook. If I look to the factory where I worked couple of years ago the "Germans" didn't do the hardest work, because they complained about it. And the family of my friend who came to Germany as refugees with nothing, built up a business by their own without any help. And another refugee friend of mine who wants to learn German to integrate himself, needs a ticket for the train to get to a lesson, but the office doesn't pay it, because maybe they will deport him and his family to his "safe homeland"! That makes me sick!

Ok back to music... I like how you are not stucked only in ska and you aren't afraid to play also early reggae and soul, which mean that you must have propably lot of music sources across genres, from northern soul, Mod, punk, reggae to 2tone, am I right? Which bands and artists are your biggest inspiration?

Again, you are right! These are the genres we love and some more of course. I'm writing the songs and lyrics and like everybody I get my inspiration from Mods, occurrences and music I listen to. I think the biggest inspirations are bands like The Redskins also because of their political stance and the old heroes of the rocksteady and early reggae era. Of course The Specials, The Beat, Madness and don't forget The Clash. Current soul artists I love are Sharon Jones, who unfortunately died last year, and Michael Kiwanuka a "Black Man In a White World" is a massive tune. On the new LP you will also hear dub parts, because I can't get enough "delay sounds" right now. It will be a nice mixing of styles, like always.

How do you judge current german ska scene? Which bands would you recommend us? And do you remember skapunk band No Respect, do you know where ended guys from this band?

In Germany there is not so many good bands left, I think. No Respect.... I'm not sure but I think they just didn't want to play anymore, unfortunately. But it doesn't matter, there is so many great bands you can see, who come from everywhere and you get connect, build up friendships, get organized and that's what it's all about to keep subculture alive! I hope that we will come to Czech one day for a good beer and some nice tunes!

Thanks for the interview and sorry for the late sending!

Till