čtvrtek 18. srpna 2016

Recenze

Sto zvířat - Ministerstvo mýho nitra

Zvířata přišli v září 2015 s novou deskou, kterou zároveň vydali k příležitosti jejich 25 let působení na scéně a musím říct, že mi po dlouhé době udělali s novou deskou radost, protože s albem Ministerstvo mýho nitra, jakoby se vraceli k jejich nejsilnějším deskám, jako byly Nikdy nic nebylo, nebo Ty vole na základní škole. Musím přiznat, že od alb Rozptýlení pro pozůstalé a Postelový scény, už tvorbu Sto zvířat tolik nesleduji a ani deska Hraju na klavír v bordelu, kterou jsem recenzoval před třemi lety, mě nějak zvlášť nenadchla, ale jak je vidět tvůrčí energie jim opravdu nechybí. A to bych ještě neměl zapomenout na desku Tlustej chlapeček se včelou v kalhotách (2013), kterou věnovali dětem, takže nápadů mají v rukávech stále dost i po 25 letech. Nové album obsahuje celkem 14 tracků, kde se nezapře klasický zvířecí rukopis, nejen co se hudby týče ale i textů, které jsou podle mě kolikrát originálnější víc, než muzika samotná. No a jako už klasicky se i tady za mikrofonem střídá Honza Kalina s Janou Jelínkovou. Desku otevírá track Struny podzimu, což je přesně to co si představíte pod pojmem Sto zvířat, víc asi nemá cenu dodávat, mimochodem přesvětčit se můžete sami ve videoklipu. Mě ovšem nejvíc dostal náseldující song Překrásná muž a to nejen díky textu, který je slovní hříčkou se záměnou mužského a ženského rodu ale hlavně díky dechům v intru a refrénech a pianu, který doslova lahodí uším. Zkrátka takový moc příjemný, oddychový věc na druhou. Dost podobným příkladem je track Dvakrát, třikrát. Za vše asi promluví pár ukázek z textu: "Oranžovym městem jedu na rozbitym rotopedu", nebo "Nezralej a zralej banán, moje ruce, katamarán". Těžko říct, jestli má mít tenhle song nějakou pointu, káždopádně já jsem se při poslechu docela pobavil, jinak je to klasické "zvířecí" ska a právě tady se zpívá o Ministerstvu mýho nitra. Zvířata se pustili, nezvykle i do funky v podobě songu Průvod, tady si opět dovolím citaci: "Pán s hlavou v zadku musí si užít!", hold lyrika je hodně silnou stránkou Sto zvířat. V reggae tracku Pět ráno uslyšíte i hostujícího, dnes už bývalého člena Švihadla Vincenta Richardse, který se Švihadlem zpíval, skoro 25 let. Následující Píseň proti plynatosti, bych taky i přes tu trochu ponurou atmosféru s klidem zařadil k těm silnějším válům, už jenom kvůli perfektní, dozvučující harmonice. Samozdřejmě, že tu nechybí ani popovější záležitosti, jako je song Jako tolikrát ale i "ostřejší", v podobě tracku Dvacet pět!, který jak už název a i text, odkazuje na výročí kapely. Navíc je to asi poprvé co jsem slyšel Sto zvířat v tomhle ska/rockověším podání. Posledním songem, uzavírající Ministerstvo mýho nitra je Smí Honza ven?, což už je jenom taková třešnička na dortu, zakončená slokou z jednoho z hitů od Madness It Must Be Love. Jakoby chtěli po těch 25 letech vzdát poctu kapele, která údajně Zvířata v jejich začátcích inspirovala. Celkově bych o Ministerstvu mýho nitra řekl asi následující. Pokud máte Sto zvířat zafixované jako ska, tak přesně to na téhle desce dostanete, nečekejte tady žádné velké hudební a žánrové přemety, protože tohle je přesně jako ty Zvířata, které jsem v pradávných letech roku 2002, kdy jsem ještě neměl tušení o něčem jako ska, poprvé slyšel. I přesto, že se tu najde i pár slabších věcí, které my malinko splývaly dohormady, přecejenom si tahle deska zaslouží vysoké hodnocení, takže za mě 8 z 10!

úterý 2. srpna 2016

Skaferlatine připravují nové album

Skaferlatine z francouzského Metz, kteří byli u nás v oblibě hlavně v 90. letech, kdy k nám ska teprve pronikalo, chystají vydání nové desky. Bude to jejich čtvrté řadové album po 19 letech, od vydání desky Basta Basta a ponese název Series Noires Pour Nuits Blanches. Kapela byla aktivní hlavně mezi lety 1990 - 2000, kdy se rozpadli. Ovšem v roce 2012 přišel jejich reunion ale z původní sestavy zbyli, už jen bubeník a basák. Nakonec se usoudilo, že by bylo škoda v této sestavě hrát, jen původní tvorbu a rozhodli se po letech k novým věcem. Album by mělo vyjít v průběhu srpna na vlastní náklady, jak na CD, tak i na vinylu. No a pokud, už jste zvědavý co od nové desky očekávat, můžete si zatím vychutnat úvodní singl 2tone Nightmare.








čtvrtek 28. července 2016

Rozhovor - Brigadir

Brigadir z ruského Petrohradu patří k předním ruským oi! kapelám, původně vznikli z kapely Bukaneros, která se dala dohromady v roce 2006. Letos jim vyšlo u německého Mad Butcher Records nové EP Power in Unity, ke kterému nedávno odjeli, celkově už druhé evropské tour, při kterém se objevili i u nás a to konkrétně v Liberckém Azylu. Brigadir je především anarchistickou kapelou a silné politické přesvědčení se promítá i do textů samotných, navíc jejich zpěváka jste mohli vidět v dokumentu Atifascist Attitude z roku 2008, takže jejich postoje jsou víc, než jasné. Odpovídal zpěvák Jukov.


 



Zdarec Brigadir. Takže první otázka, klasika. Mohli byste říct odkud jste, jak jste se dali dohromady a něco k vaší diskografii?

Zdar! Jsme z Petrohradu a s Brigadirem jsme začali v roce 2007 aby ruská skinhead scéna nabrala i trochu levicovější nádech a zároveň jsme byli první RASH kapelou v Rusku. Zatím máme pár splitek a jedno EP.
 

Nedávno jste odjeli, už druhé evropské tour, jaké to bylo a které země jste během tour navštívili, kde bylo publikum nejdivočejší? Můžete teď po vašem druhém tour říct, že je Brigadir v Evropě o něco známější?

To druhé tour bylo o něco jednodušší, než to první. Poprvé pro nás bylo skoro všechno dost neobvyklé a bylo těžké spoustu věcem porozumět. Teď už to bylo spíš, jak návrat. Tentokrát jsme byli v Bělorusku, Polsku, Německu a v Čechách. Nejvíce v Německu a nejdivočejší fans si myslím byli v Bialystoku a Waršavě v Polsku. Žije tam spoustu rusů a bělorusů a ty znají naše songy, takže proto si myslím, že tam to byla trochu větší zábava. No myslím si, že v Evropě stále ještě nejsme, tak dobře známý ale to je otázka času.
 

Letos jste vydali nové EP "Power in Unity". Proč jste se opět rozhodli pro tento formát? Protože pokud mám dobré info, tak zatím na kontě, žádnou dlouhohrající desku ještě nemáte, takže kdy se jí můžem dočkat?

Protože je to pro nás celkem obtížné připravit dost materiálu na LP. Děláme spoustu dalších projektů, několik dalších kapel a prostě není na to dostatek času, proto je jednodušší udělat EP, nebo split o 4 - 5 tracích. Ale od Mad Butcher Records, jsme už dostali nabídku na LP a chceme to zkusit zrealizovat.
 

Vím, že někteří z kapely jsou sXe, co vás vedlo k životu bez alkoholu a všech ostatních druhů drog, jako cigára např.?

Myslíme si, že každý levičák musí být vždy připraven k boji a proto by neměl užívat žádné drogy ani alkohol. Všichni z nás děláme také různé sporty a samozdřejmě užívání alkoholu je 100% špatné rozhodnutí pro každého sportovce.
 

Ruská scéna se za posledních 6 let pěkně rozrostla ...spoustu kapel, který konečně začaly jezdit hrát po Evropě. Můžete nám říct trochu o historii, jak to začínalo, kdy se objevili první trads, SHARP a RASH skinheads a kapely?

Těžko to příjmáme ale scéna za posledních pár let upadá, proto spoustu kapel teď hraje v Evropě víc, jak v Rusku. Těžko říct, proč tomu tak je ale je to pravda. První ruskou SHARP kapelou byli Klowns z Kirova. Náš první band Bukaneros byl zase první skinhead kapelou v Petrohradu. Velký vzrůst scény byl na konci minulého desetiletí ale teď to zase upadá.
 

Rusko se stalo, pod vládou Vladimíra Putina v podstatě totalitním státem, kde je nacionalismus a anti-západní postoje, hlavní ideologií. Které hnutí jsou obvykle nejvíc vystavovány represi ze strany státu? A poslední otázka, zdá se mi, že státní propaganda v Rusku je docela silná, takže kolik lidí jí vůbec věří a jak silnou podporu má Putinův režim, ze strany majoritní společnosti?

Řekl bych, že v současnosti jsou všechny nevládní hnutí skoro kompletně zničeny, levicové, pravicové je to jedno. Takže všechny mladé hnutí se teď zdají být mnohem hlubším politickým undergroundem. Spoustu obyčejných lidí podporuje Putina a jeho politiku ale nebude to trvat dlouho, protože ruská ekonomika se blíží ke koplapsu a situace je měsíc od měsíce horší. Putin se teď obává hlavně svých vlastních lidí, proto nechal ze speciálních policejních jednotek, vytvořit svojí osobní gardu. Je v ní na 500 000 jedinců. Takže to spíš vypadá, že se připravuje na boj proti politickému převratu.
 

Jaký máte názor na konflikt na Ukrajině a ruskou anexi Krymu? Vím, že spoustu levičáků ze Španělska a Itálie věří, že pro-ruští rebelové na Donbasu bojují proti fašistům, což by v jejich očích, díky Pravému sektoru a praporu Azov měla být celá ukrajinská vláda. Dokonce i italští Banda Bassotti odjeli, během jejich tour zahrát koncert na Donbas, ale stejně obě strany hrají jen geopolitickou hru mezi západem a Ruskem, takže akorát se stali jen užitečnými idioty v rukou Putina. Co vy si o tom myslíte?

Jako anarchisté a internacionalisté jsme proti jakýmkoliv válkám, kromě té třídní. Ale také z našeho hlediska nevidíme jediný rozdíl mezi tím, jestli je Krym ruský nebo ukrajinský, oba dva státy jsou kapitalistické a pracující budou znevýhodňovány v obou dvou. Nerespektujeme nikoho, kdo válčí za Ukrajinu nebo "Novorusko", levicový aktivisti by neměli být zbraní v těchto geopolitických hrách. Musíme bojovat proti všem vládám a ne proti našim druhům z druhé strany hranice.
 

Jaká je v Rusku v současnosti situace s náckama? Je to pořád tak divoký, jako před 7 - 8 lety, kdy byli zavražděni Fyodor Filatov, Ivan Khutorskoy nebo Markelov s Baburovou?

V současnosti jsou skoro všechny nevládní pravicové hnutí zničeny. Teď tu zrovna moc bonheadů a chuligánů není. Ale opravdovým problémem jsou spíš křesťanské pravicové organizace a jejich militantní davy a samozdřejmě provládní aktivisté. To je teď opravdovým problémem pro levici ale i minority, gaye nebo feministické organizace.
 

A nakonec se zeptám, byl váš květnový koncert v Liberci vaší první show v Čechách? Znáte nějaké české nebo slovenské kapely?

Ne byla to naše druhá, minulý rok jsme byli také v Liberci. Známe dost dobře Rozpor, skvělá kapela. Také Železnou Kolonu a Municiu. Z české oi! scény znám pouze pár apolitických kapel, jako třeba Pilsner Oiquel. Poslouchal jsme je ale, co jsem si přeložil texty, tak jsem pochopil, že tohle není kapela pro mě. Také mám rád grindcore a česká grind scéna je fakt dobrá, kapely jako Ahumado Granujo, Carnal Diafragma, Spasm, Gride a další jsou jedny z nejlepších na světě. Tak doufám, že si jednou se svojí grindcore kapelou zahrajeme na Obscene Extreme Festu v Čechách. Díky za otázky a doufejme, že se uvidíme příští rok na našem koncertě!

Jukov



ENGLISH


 

Hi I'm greeting Brigadir. First question classic, could you tell us where are you from, how did you get together and something about your discography?

Hi! We are from Saint-Petersburg, Russia. We started Brigadir in 2007, to make russian skinhead scene more left-wing and we were the first RASH band in Russia. For this moment we have couple of split albums and one EP.
 

You have already gone your second europian tour, how was it and which countries did you visit, where was the wildest audience? Can you tell that Brigadir is more famous in Europe now after second tour?

The second one was a little bit easier than the first one. First time everything was too unusual for us, it was hard to understand many things. This time it was like coming back. This time we were at Belorus, Poland, Germany and Czech. Most of all in Germany. The wildest crowd I think it was in Belostock and Warsaw in Poland. There are many russian and belorussian folks and they knows our songs, that's why I think there was it a little bit more fun. I think we are still not well known in Europe but it's the question of time.
 

This year you released your new EP "Power in Unity". Why did you choose again this format (EP)? Because if I have good information you don't have any full-length album yet, so when we can expect it?
 

Because it is realy hard for us to make enough material for LP. We make a lot of other projects, couple of other bands and it is really not enough time for everything. That's why is easier for us to make an EP or split with 4 - 5 songs. But we got an offer from Mad Butcher to make an LP and we will try to make it.
 

I know that some members of the band are sXe, what led you to live without alcohol and all kinds of drugs as cigarets for example?

We think that left wing activist must be always prepare to fight and that's why they shouldn’t use alcohol and drugs. All of us do different sports as well and of course using alcohol is a 100% bad decision for each sportsmen.
 

Russian scene in last 6 years nicely grew up, lot of bands which are finally going to play to Europe. Can you tell us little bit about history, how it started, when appeared in Russia first trads, SHARP and RASH skinheads and bands?
 

It's bad to accept for us, but the scene is falling down last couple of years. And that's why many bands plays in Europe more often than in Russia. It's hard to say why it is like that, but it is true. The first russian SHARP band was Klowns from Kirov. Our first band Bucaneros was the first skin band in Saint-Peterburg. It was i big grow at the end of 2000th, but now we are falling down.  

Russia became under governing of Vladimir Putin basically totalitarian state, where main ideology is nationalism and anti-western stance. Which movements are mostly exposed repressions of the state? And last question. Seems to me that state propaganda in Russia is quite strong, so how many people trust it and how strong is support of Putin regime, from majority society?

I think now all non-government movements are almost completely destroyed, left and right, doesn’t matter. So all youth political movements now seems to be deeply underground. Lots of common people supports Putin and his policy. But it will not be for a long time because russian economics counting to collapse. The situation becomes worst month from month. Putin now is really afraid of his own comrades, that’s why he made his own guard from police special forces. It's about 500 000 units in it. So it looks like he is preparing to fight against political takeover. 
 

What is your opinion about conflict in Ukraine and russian annexation of Crimea? I know that lot of leftists from Spain and Italy trust that rebels on the Donbas are fighting against fascists, which should be in theirs eyes because of Right Sector and Azov Battalion all ukraine goverment. Even italian band Banda Bassotti went to play, during theirs tour to Donbas, but both sides are playing just geopolitical game between west and Russia and these ones are just like useful idiots in hands of Putin. What do you think about that?

As anarchists and internationalists we are against any wars except the class ones. But also as anarchists we don’t see any difference if Crimea is russian or ukrainian, those are both capitalist countries and working people will be opressed in both. We don’t respect any people who are fighting for Ukraine or "Novorossia", left-wing activists shouldn't be weapon in capitalists wars. We must fight only agains all governments not against our comrades from other side of the border.
 

How looks current situation in Russia with nazis? Is it still too wild like 7 - 8 years ago when were killed Fyodor Filatov, Ivan Khutorskoy or Markelov with Baburova?

Now almost all non-government right-wings movement are destroyed. There is really not many boneheads or hooligans now. But the real problem now is right-wing christian organizations and theirs militant mobs and of course pro-government activists. This is now a real problem for left-wing and also for minorities, gay or feminists organizations. 
 

And last one. Was your May gig in Liberec your first show in Czech Republic? Do you know any czech or slovakian bands?

No it was our second, last year we were in Liberec too. We know Rozpor very well, great band! Also we know Železná Kolona and Municia. From czech oi! scene I know only some apolitical bands like Pilsner Oiquel. I used to listen theirs music, but then I translated theirs lyrics and understood that this band is not for me. I like grindcore as well and czech grind scene is really awesome, the bands like Ahumado Granujo, Carnal Diafragma, Spasm, Gride, and many others are really one of the best in the world. I hope some day I will play at Obscene Extreme Fest in Czech with my grindcore band. Thanks for the questions! I hope to see you next year on our gig!

Jukov

pondělí 18. července 2016

Bérurier Noir

Bérurier Noir patří k jedněm z předních francouzkých punkových kapel 80. let. Do povědomí většiny fanoušků se dostali hlavně díky jejich originálnímu soundu, protože jako jedna z mála kapel neměli basu a místo bubeníka používali bicí automat. Ovšem asi jejich necharakterističtějším poznávacím znamením byly jejich koncerty ve stylu cirkusového varieté s artisty, fire show, maskami a převleky, kterými se vryli do paměti nejednoho fanouška. Jejich pověst dosáhla koncem kariéry takových rozměrů, že dokázali vyprodat i sál o kapacitě 7000 lidí. Bérurier Noir se dali dohromady v roce 1980 v Paříži, ovšem z původní zakládající sestavy zůstal jenom zpěvák Francois Guillemont, později po příchodu kytaristy Lorana Katrakazose se sestava konečně ustálila. Třetím pomyslným členem kapely se stal Dédé, což byla přezdívka pro bicí automat, který se stal nejcharakterističtějším znakem kapely, která měla v podstatě jen dva členy a i přesto po sobě nechala nesmazatelnou stopu ve francouzském punku. V prvních třech letech jejich existence se kromě členů kapely, několikrát změnilo i jméno. Bérurier, což bylo jméno odvozené od postavy z novely Frederica Darda, sice bylo v názvu, už od začátku, ale než došlo na první koncert, několikrát se obměnilo, od Bérurier Rebelle, Bérurier Army, Bérurier Veriatible, po Bérurier Fighter, až se nakonec ustálilo na Bérurier Noir. Noir v překladu znamená černý, což mělo vyjadřovat nejen smutek, protože jejch první koncert v této sestavě měl být zároveň i poslední ale také to mělo odkazovat na jejich politický postoj, jelikož černá byla tradičně barvou anarchistů. 19. února 1983 tedy odehráli svůj první koncert, zároveň to bylo poprvé, kdy vystoupili v maskách a převlecích, což se později stalo typickým znakem této kapely. Tento koncert je nakonec nakopl k tomu v této sestavě dále pokračovat. Podepisují smlouvu s tehdy
malým DIY labelem Visa a brzy následuje druhý koncert. Jejich druhé vystoupení přitáhlo na tisícovku lidí, což způsobí to, že se správce sálu, kde měli hrát rozhodne kapelu přemístit do jiného improvizovaného prostoru, takže se nakonec rozhodnou odehrát koncert na ulici, což přiláká policii a tak jejich druhé vystoupení
končí šarvátkou mezi policií a punx, kteří přišli na koncert. Bérurier Noir pak koncertují jak klasicky, tak i improvizovaně na ulici a v pařížském metru a nevynechávají ani pařížské squaty, kde tráví většinu času a dostávají se tak do kontaktu s Autonomním hnutím. Díky zinům začíná růst jejich pověst a tak se dostávají pod křídla malých začínajících labelů, jako Bondage Records nebo Visa, což jim přináší další koncerty. V roce 1984 se vydávají na své první zahraniční tour při kterém navštíví Holandsko, Irsko a Švýcarsko. Následující rok koncertují po celé Francii, dokonce uspořádají koncert pro nezaměstnané, který zahrají v jedoucím autobuse, který nakonec zastaví policie. V roce 1986 se poprvé objeví v rádiu v rámci show L'Empereur Tomato Ketchup, což jim přinese další fanoušky. Ten rok odehrají na 47 koncertů, které přitahují stále více lidí, nejen z řad punx a nejen díky hudbě a poselství (v textech naráželi na sociální otázky, kritiku politiků, Národní frontu apod.) ale i díky stylu jejich cirkusových vystoupení, kdy na podiu nechybělo např. i na 15 lidí a kdy nesměli samozdřejmě chybět masky, převleky nebo fire show. Také se účastní koncertů pořádaných iniciativou S.O.S Racisme, což zapříčiní, že jsou oblíbeným terčem nácků. Právě v té době se v Paříži formují Red Warriors, kteří se snaží vykopat nácky z ulic a tak se rozhodnou, využít je jako ochranku na koncertech, která by čelila jejich útokům. Následující rok (1987) se ke kapele přidává třetí člen Masto, který se ujímá saxofonu, ovšem pravdou je, že ten rok se přidávají i další, protože vzhledem k velikosti jejich vystoupení, je zapotřebí stále více lidí, kteří by zastupovali backvokály. V roce 1988 vyráží na své první zámořské tour, při kterém odehrají několik koncertů v kanadském Quebecu. Jejich reputace v rámci Francie v té době dosahuje už takových rozměrů, že na jejich koncert v pařížském Zénithu, ten rok dorazí skoro 7000 lidí, což ovšem neznamená, že by šlo o nějak předraženou akci. Právě tento koncert, který byl pořádán bez jakékoliv reklamy a větší propagace a za nízkou cenu, kdy lístek stál 50 franků, měl být vyjádřením jejich nesouhlasu ke komerčnímu přístupu ke koncertům a přemrštěným cenám. Rok 1989 byl pro Bérurier Noir nečekaně posledním rokem jejich kariéry. S koncem Bérurier Noir se také pojí incident, který se odehrál 17. dubna 1988, kdy byla skupinou Black War vyhozena do vzduchu kancelář předsedy kraj. komory soudních vykonavatelů. Policie obvinila několik členů Autonomního hnutí ve kterém se pohybovali i členové Bérurier Noir. Ti ovšem
neměli s tímto útokem nic společného, nicméně to na kapelu vrhlo špatné světlo a spoustu pořadatelů jim začalo rušit koncerty. Dalším důvodem byl i přístup labelu Bondage Records, který vyrostl společně s kapelou ale později se začal zásadně rozcházet s jejími postoji. V listopadu 1989 jsou tak naplánované tři poslední rozlučkové koncerty, které se odehrají v sále pařížské Omlympie. Na posledním z nich bylo dokonce tolik lidí, že se mnozí neměli šanci dostat dovnitř a tak kytarysta Loran vzkáže pořadatelům, že pokud nebudou dovnitř vpuštěni všichni, nebudou hrát. Tyto poslední tři koncerty byly nakonec nahrány a vydány jako živák Viva Bertaga, který vyšel v roce 1990, jako jejich poslední počin. To byl na dlouhých 14 let konec Bérurier Noir a asi nikdo netušil, že se po takové době dají znovu dohromady. V roce 2003 přišel jejich krátký reunion, který začal koncertem v Rennes, který se nesl v podobném duchu, jako ten poslední, před 14 lety. I tentokrát se několik tisíc lidí nedostalo dovnitř. Po tomto koncertě a nadšení fanoušků se rozhodnou v hraní dál pokračovat a tak následují další koncerty v kanadském Quebec City a Belgii, až nakonec v roce 2006, po dlouhých 17 letech, vydávají nové album Invisible a tím jejich tři roky trvající reunion končí. Po definitivním rozpadu Loran společně se saxofonistou Mastem ještě příležitostně vystupují, pod názvem Amputé Commando Bérurier (jelikož Francois, už s nimi nehraje) ale dlouhou dobu není o kapele slyšet, až se v listopadu 2015, po pařížských teror. útocích, na jejich webovkách objeví nová píseň Mourir A Paris, věnovaná obětem pařížských útoků. To je zatím poslední zpráva o této kultovní kapele francouzkého punku, o které se dá bez nadsázky říct, že si svoje místo na scéně vybudovala jedním z nejoriginálnějších přístupů k punku.





DISKOGRAFIE

Macadam massacre (1984)
Concerto pour détraqués (1985)
Abracadaboum (1987)
Souvent fauché, toujours marteau (1989)
Invisible (2006)

pátek 8. července 2016

Druhá deska The Interrupters je na světě!

Tahle poměrně mladá kapela z kalifornského Los Angeles, která o sobě dala vědět, před dvěma roky jejich self-titled albem, ve stylu skapunku alá Rancid a kterou jste mohli v září 2015 vidět v pražském Crossu, má na kontě svoje druhé album. Deska s názvem Say It Out Loud vyšla koncem letošního června, opět u Hellcat Records a ani tentokrát tu nechybí hostující Tim Amstrong, který se postaral i o produkci. Celkem 14 tracků se nese v podobném duchu, jako předchozí deska, kombinující ska, punkrock a skapunk, navíc tu najdete songy Babylon a Jenny Drinks z předchozího EP a k songu By My Side můžete shlédnout nový videoklip, který se na internetu objevil začátkem června.


sobota 2. července 2016

Tour report

Harrington Saints & Streetlight Saints (14.-16.4. 2016) Seattle, Victoria, Vancouver

Za těch 10 let co jsem přičichnul ke ska, punku a všem jeho možným odnožím, bych si nikdy nepomyslel, že se mi naskytne příležitost, mě jako nemuzikantovi (nebo spíš rádoby-muzikantovi) odjet tour s nějakou kapelou a už vůbec ne v Severní Americe. Jak už jste asi z posledních reportů pochopili, moje cestovatelská vášeň mě tentokrát odvála na rok do západní Kanady, do Calgary v provincii Alberta. Nevím jak to nazvat, asi přirozený instinkt mě pomohl navázat kontakty s místní scénou a tak jsem se postupně seznámil i s lidma ze streetpunkových Streetlight Saints, kteří mi v únoru nabídli, že s nima můžu vyrazit na tour společně s kalifornskými Harrington Saints z Oklandu. Jen vůl by takové šance nevyužil, takže jsem neváhal ani minutu a na nabídku kývnul, navíc skvělá šance, jak poznat západní pobřeží Kanady a na skok se mrknout do Států. Samotné tour trvalo 3 dny ale na cestách jsme strávili celkem 6 dní, během kterých jsme navštívili Seatlle, Victorii a Vancouver. Výjezd brzo ráno z Calgary v 7metrovém trucku (jak se v Kanadě, stejně jako ve Státech říká jeepům) s nádrží na 130 litrů paliva, čili auto do severoamerických podmínek, jak dělané. Před námi 12 hodinová cesta do Vancouveru, druhého největšího města Kanady, kde přespíme a druhý den vyrazíme přes hranici, která je odtud nedaleko, do Seattlu. Už samotná cesta z Calgary do Vancouveru je zážitkem sama o sobě, protože víc, jak polovina cesty vede údolími Rocky Mountains, lemovaná třítisícovkami, tu a tam pokrytými ledovci. Jak se blížíme k Vancouveru hory se začínají pomalu snižovat a vegetace začíná bujet zelení, jelikož klima je zde díky oceánu hodně mírné a dost tu prší. Proto, zatímco v Calgary bylo jaro teprve na začátku a začali se na stromech objevovat první lístky, ve Vancouveru už kvetly stromy a "samozdřejmě", že během našeho příjezdu chcalo. Nejsem kuřákem trávy a ani mě tyhle věci nějak zvlášť
nezajímají ale beru to jen, jako zajímavost. Britská Kolumbie je totiž k trávě hodně tolerantní a proto ve Vancouveru fungují "ilegální" ale státem tolerované coffe shopy, kde si můžete z pultu vybrat jakoýkoliv model. Trik je, že tyto shopy se tváří jako prodejci lekařské marihuany a lečivých produktů z konopí ale vzhledem k jejich množství, nemá místní policie šanci s tím cokoliv dělat. Druhý den ráno vyrážíme naší nepřehlédnutelnou lodí alias truckem k americké hranici. Začínám mít bobky u prdele, jelikož jsem jako jediný nekanaďan v posádce, tak očekávám výslech alá CIA ale po 2 minutách otázek typu, proč jsem jedu, kde budu pobývat, jak dlouho se zdržím ve Státech a jak se znám se zbytkem posádky, dostávám razítko do pasu a můžeme razit směr Seattle, který je od hranic asi 3 hodiny autem, mimochodem cesta od severu do Seattlu je lemovaná horami připomínající naší Šumavu nebo Krkonoše. Na hranicích potkáváme dva Čechy, tak je pro mě celkem potěšením zase slyšet češtinu. Seattle ve státě Washington má i s přilehlými oblastmi něco kolem 4 milionů obyvatel a kromě toho, že se jedná o jedno z nejdeštivějších míst USA, je to město, kde později působila Nirvana a opět "důležitá" informace tráva je tu od roku 2014 legální stejně tak, jako v Holandsku, navíc Seattle je celkem liberální / levicové město, právě tady začali v roce 1999 protesty proti globalizaci a shitstemu ve kterém žijem. První den našeho tour začíná, první koncert, takže po ubytování a krátké obhlídce města, (americká klasika - centrum s mrakodrapy a rozlehlá předměstí a průmyslové zony) spojené s posezením v klas. amer. pubu, kde jsme, jelikož byli volby potkali i týpka prodávajícího trika Trump is Cunt a návštěvě místního guitar centra, kde potkáváme další Čechy (ano jsme opravdu všude), který přiletěli do Seattlu nahrávat album pro nějakou, českou popovou sračku, se vracíme na hotel, kde právě dorazili Harrington Saints, kteří přiletěli z Oklandu a na zbytek tour si půjčí auto. Po pozdravech nakládáme truck a razíme do klubu Funhouse. Klub o velikosti naší 007 s vyšším stropem a sdílenými hajzly s vedlejším klubem, kde právě probíhal nějakej hip hop, proto jsme byli při příjezdu dost
překvapení tou dlouhou řadou děcek, až nakonec nám došlo, že ne opravdu se nepřišli podívat na oi! :D navíc byl čtvrtek :D Musím přiznat, že Harrington Saints pro mě byla kapela známá jen podle názvu a do tohodle tour jsem je v podstatě neposlouchal, takže první koncert byl pro mě hlavně o naposlouchání ale nakonec musím říct, že nezní vůbec špatně, takže poslední den jsem si koupil LP a k tomu ještě triko. Show začínají místní Bigfoot Accelerator, což byl klasický rychlejší punk, nic extra zajímavého. Návštěvnost také nebyla zrovna extra vysoká ale na to, že byl čtvrtek to celkem šlo. Mezi kapelami se dávám konečně do řeči s Harrington Saints, jelikož jediné co jsem věděl, že hráli už i v Čechách, takže klasická otázka směřovaná na to, kde a jaký to bylo. Překvapením pro mě bylo, že nejvíc se jim líbíl koncert na Kladně a vůbec jsem netušil, že hráli i v Teplicích. Samozdřejmě pochválili český pivo, především Budwar a Prahu, jako jedno z nejhezčích měst. To už se na podium chystali Streetlight Saints z Calgary, čili moji buddies, jak se říká v Kanadě. Streetlight Saints hrají melodický streetpunk / oi!, středního tempa od roku 2012, na světě sice ještě nemají zatím nic ale jelikož mám info hned z první ruky, tak se chystá první EP. Pro mě to byl v podstatě druhý koncert, protože kdykoliv předtím hráli v Calgary byl jsem v práci - klasika! Místní publikum je přijalo poměrně dobře i přesto, že basák hrál s vypůjčenou basou a navíc jen na dvě struny, což vytvářelo trochu přezvučený sound. Teď už byli všichni připravení na Harrington Saints, kteří celou akci zakončovali, já jsem se mezitím snažil udělat pár fotek, což nakonec na to, že jsem koncert fotil poprvé nedopadlo tak špatně. Pokec s místními skins, poslední pivka, naložit truck, zaparkovat zpátky u hotelu a pokračovat v hospodě, kde jsme byli odpoledne, společně s Harrington Saints. Tady už začínám mít malinko zamlženo, vybavuje se mi pokus o chcaní
uprostřed silnice s odvoláním se na to, že tohle je Amerika, země sovobody a volnosti, až nakonec po 3 hodinách spánku vyrážíme opět do Vancouveru, kde u kytaristy místních Toxiks vyzvedáváme komba, repráky a zbytek aparatury. Teď přichází asi ta nejhezčí část tour, koncert na Vancouver Islandu ve Victorii, která je se svými 80 000 obyvately, hlavním městem Britské Kolumbie a podle mě asi i nejhezčím městem na západě Kanady, společně s Vancouverem. Kousek za Vancouverem se naloďujeme na trajekt, před náma 1,5 h plavba na Vancouver Island. Už samotná plavba je zažitek, trasu trajektu lemují desítky malých ostrůvků porostlých smrky a borovicemi, na kterých mají boháči z Vancouveru své chaty a kam se nedá dostat jinak, než lodí. V podstatě celý Vancouver Island je jeden velký les a i Victoria je z jedné strany obklopená lesy a mořem. Co se mi na Victorii líbilo nejvíc, že na to, jak malé a v podstatě provinční město to je, scéna tu funguje celkem dobře. Potom, co jsme se ubytovali a potom co jsem vyrazil na jídlo do nejbližší restaurace, protože jsem si potřeboval na chvíli odpočinout od angličtiny, jsem cestou narazil na plakáty Victoria Ska Festival, Mod Night a Ska & Reggae DJ night, dokonce tu funguje i scooter scéna a pořádají se tady scooter srazy a mají tu i svůj soulový allnighter Garden City Soul Club, takže ne vždy platí pravidlo, že v malých městech se nic neděje. Druhý koncert se odehrával v hospodě Logan's Pub, což byl, už o něco větší sál, kde se dalo i najíst, mimochodem tu měli i Budwara, který se v Severní Americe prodává pod značkou Czechwar, protože ty naše hovada prohráli spor s americkým Budweiserem. Právě Harrington Saints se během večera s mojí pomocí postarali o to, že do zavíračky na baru nakonec žádný Budwar nezbyl, protože kdo by taky chlastal ty jejich patoky :D Sál se začíná pomalu plnit a vzhledem k tomu, že je pátek lidí je víc, než v Seattlu. Klasická sorta, punx & skins a ostatní street kids. Tentokrát jako první začínají Streetlight Saints, kteří mají nelehký úděl první kapely ale jak se zdá, pár zvědavců pod podiem zaujali. Já se opět snažím udělat pár fotek ale s mym digitálem se cítim trochu "zastíněn" fotografem s objektivem alá bazuka ale na
to sere pes, to není to pravé D.I.Y, to by pak nebyl žádnej punk! Druhou kapelou jsou místní punks Keg Killers, kteří na tomto koncertě křtili desku a kterým do bicích řeže slepý bubeník, který zasluhuje největší respekt, protože zvládnout bící poslepu, to už chce skill, navíc je vidět, že každý handicap se dá překonat, stejně tak, jako kytarysta z běloruských Mister X, který je také slepý. Jinak hudebně nic extra zajímavého, spíš klasický punk středního tempa, místy až do oi! I když support od místních punks se jim dostal celkem slušný. Na podium se chystají Harrington Saints se svým obřím zpěvákem Darrelem Wojickem alias medvědem, jak sem ho nazval, protože je to fakt hora masa. Ted už jsem se začínal pomalu chytat a poznávat songy, takže i prožitek byl o něco lepší. Navíc pod podiem se strhlo celkem solidní pogo, do kterého se zapojili společně místní punks a pár skins. Za zmínku stojí i samotné vystupování zpěváka, který do každého koncertu dával maximum, podával mikrofon do davu. Skoro při každém koncertě si poklekával, což se později ukázalo, jako poznávací znamení, protože stejně tak vypadal i koncert ve Vancouveru. Sál po koncertě vypadal, přesně tak, jak to má po punku vypadat, jezero rozlitých piv a pár rozmlácených sklenic, čili akce na 100%. Victoria byla ze všech tří dnů definitivně nejlepší, četnost koncertů tu není tak velká a tak jsou místní vděční za každou akci a návštěvnost je celkem vysoká. Navíc lidi jsou tu hodně friendly a tak jsem měl možnost pokecat se spoustou místních o tom, jak to ve Victorii chodí, dokonce jsem tu potkal týpka, který mi tvrdil, že on byl ten, kdo založil Bishops Green ale kdo ví? Druhý den v poledne nás čeká oběd na místě činu, společně s Harrington Saints (kteří si opět poručli Budwara, který už bohužel nebyl k mání) a pár místními skins, ještě společné foto, poslední pozdravy a opět nasedáme do trucku a razíme na trajekt. Je sobota, poslední den tour a nás čeká Vancouver,
druhé největší město Kanady, které je se svými více jak 2 miliony obyvatel, jedním z nejhezčích kanadských měst, zasazené mezi hory a pobřeží Tichého oceánu. Vancouver místy připomíná San Francisco, hodně předměstí je rozesetých po okolních kopcích a i terén centra je pořád nahoru a dolu. Právě roztahanost města po úpatích okolních hor, vytváří užasné scenérie. A podobně jako na západním pobřeží Států i tady žije početná čínská menšina. Na druhou stranu, je to jedno z nejdražších měst Kanady, ceny nemovistostí, nájmů a bytů se tu pohybují ve větších částkách, než v Calgary, navíc v Britské Kolumbii se platí vyšší daně, než např. v Albertě. Také je tu nechvalně známá East Hastings Street, ulice plná povalujících se a zevlujících bezdomovců, opitých indiánů, pochybných prodavačů různých cetek a všech možných existencí, no a právě kousek odtud v hospodě Pat's Pub, kde např, začínala místní punková legenda D.O.A se bude odehrávat poslední koncert našeho tour. Po ubytování v North Vancouveru (což je zhruba 15 min. autem) vyrážíme do centra na místo činu, kde jsme zatím jako první, takže vyložit aparaturu, bicí, komba apod., rychle mazat na bar, kde k mému potěšení zjišťuji, že tu mají Plzeň za krásnou cenu 5 dolarů, objednat něco k jídlu (mimochodem nečekejte v místní kuchyni nějakou velkou rozmanitost, ve většině hospodách vaří to samý - burgry, tortily, křídla na x způsobů, saláty, sendviče, steaky nebo puteen) a poslední show může začít. Venku na cigáru potkávám Darrela, zpěváka z Harington Saints, tak se shodujeme, že únava se po třech dnech dostavuje u nás všech a vzkazuju, že na baru mají Plzeň, tak ať se jí pokusí nevychlastat všechnu, jako posledně. Sál se začíná pomalu plnit, na koncert se přišel podívat i Greg Huff zpěvák z místních Bishops Green, kteří jsou v
současnosti asi nejznámějším oi! ze západního pobřeží Kanady a to, jak tady v Americe, tak i Evropě. Tento večer zahraje celkem 5 kapel a končit budou opět Harrington Saints. První
kapelou jsou místní Toxiks, kapela hrající něco na pomezí punku a rock'n'rollu, hodně připomínající Motorhead. Tady musím zmínit jejich druhého kytarystu, který hru hodně prožíval, až jsem měl chvíli pocit, jestli není náhodou na kokainu, performer jako prase ale právě to bylo to, co tomu dodávalo koule. Druhou kapelou byli Sound City Hooligans z Kamloops, klasický punk, nic co by mě posadilo na zadek, takže radši se věnuji "společenské konverzaci" pití piva a trápení mých jater, posíláním panáků. Třetí kapelou byl další místní spolek Paranoi. Kapela s věkovým průměrem kolem 20, hrající klasický UK82, místy připomínající ranné GBH. Hudebně nic světoborného ale mě tenhle styl celkem baví. Asi nejvýraznější osobností kapely byl basák s očima, jak angorák, evidentně zkouřený, že se vůbec divím, že něco viděl :D Po nich nastupují Streetlight Saints, takže já opět utíkám k našemu distru a beru foťak do ruky, i když ani tentokrát tu nejsem s foťákem sám, velký respekt patří fotografovi, který i přesto, že  neměl pravé zápěstí, neměl s manipulací s foťákem sebemenší problém. Streetlight Saints mají tentokrát oproti předchozím koncertům celkem slušnou podporu, dokonce pár lidí vyskočilo na podium aby si společně s Petem (zpěvákem) odzpívali pár songů. I zvuk byl tentokrát ostřejší, než ve Victorii a Seattlu a řekl bych, že tady předvedli nejlepší koncert. Pod podiem se mezitím mlelo celkem slušné pogo, takže dav už je v náladě a připraven na hlavní hvězdu večera, Harrington Saints! Harrington Saints to po nazvučení odpalují a kotel pod podiem se začíná pořádně mlít, že mám vůbec co dělat udržet foťák v ruce. Obdiv patří Darrelovi, že i přes tu únavu i do posledního vystoupení dokázal dát pořád 100% a ani tentokrát nechyběli jeho klasické pokleky na podium a podávání mikrofonu do davu, zkrátka show, jak se patří. Když vidím tu atmosféru, tak mi to nedá, odkládám foťák zpátky do distra a na chvíli se přidávám do poga. Zpěvák je evidentně po dvou předchozích dnech hotovej a tak mu posílám na podium Plzeň. To už se ale pomalu blíží konec, dav si ještě stačí vyřvat poslední dva přídavky a je hotovo, konec koncertu, konec show, konec tour......A můj dojem z Vancouveru? Vancouver je
velké město a podobných akcí, jako byla tato tu máte každý týden několik a tak to tu chodí podobně, jako v Praze. Lidí sice nebylo málo ale ve srovnání s Victorií, tady si každý hledí sám sebe, vůbec se nedá mluvit o té friendly atmosféře, jako ve Victorii, kde se každý bavil s každým. Nám už zbývá jen naložit truck, poslední pivka a pokec s amíkama, společné foto, poslední pozdravy a razíme na hotel. Zítra ráno vstávačka v 6:00 a před námi 12 hodin cesty zpátky do Calgary, do našeho města na pomezí hor a prérie a v pondělí zpátky do roboty, což každý z nás po tomhle týdnu nesl hodně těžce. Co dodat? Určitě jeden z nejlepších, nejen cestovatelských zážitků, na který budu ještě hodně dlouho vzpomínat. Big thanx a greetings patří Streetlight Saints, jmenovitě Chrisovi a všem z Harrington Saints a Victorie. Cheers!

čtvrtek 23. června 2016

Tak trochu jiný ultras

V tomto článku tentokrát nepůjde o muziku ale pojítko by se tu díky skins, přecijenom našlo, jelikož fotbal byl odjakživa jejich nedílnou součástí, která se částečně promítá i do muziky, především pokud se bavíme o oi! a street-punku. A tak jsem se rozhodl přiblížit trochu jiný pohled na fotbalové fans a ukázat, že na ochozech stadionů a mezi ultras, nejsou jenom bitky chtivý hooligans, kteří, především ve střední a východní Evropě inklinují hlavně ke krajní pravici a iq mnohých z nich odpovídá vypnuté automatické pračce. I přesto, že nejsem fanoušek fotbalu, dokážu ocenit atmosféru, kterou dokáží ultras, díky choreu, pyru a chorálům na stadionu vytvořit a dokážu si představit, že to může být strhující. O to víc si cením těch fanoušků, kteří se nebojí dát najevo své postoje a hodnoty, jako antirasismus a odpor k nacionalistickým tendencím a fašounům jim není cizí, protože co si budem nalhávat pohled na některé tribuny, zejména ve východoevropských zemích, kde kelťák nebo totenkopf, není vyjímkou je prostě na blití. Pokud tedy existují i ultras, kteří stojí na druhé straně pomyslné barikády, není to nic jiného, než odpověď na tyto tendence. Stejně tak jako u skinheads, pokud totiž někdo tvrdí, že se SHARP nebo reds snaží do subkultury zavést "politiku", neuvědomuje si jednu věc a to, že právě fašizace skins byla to, co zapříčilo štěpení na SHARP nebo RASH. To samé by se dalo říct, v tomto případě i o fotbalových ultras, proto nechci vypadat, jako pseudoradikál sedící za klávesnicí počítače, který si honí ego nad tím, když vidí, ať už je to kdekoliv, sebemenší náznak levicovosti. Ve výčtu fotbalových klubů záměrně nezmiňuji pražskou Bohemku a slovenský Trenčín, jelikož se v tomto prostředí nepohybuji a zápasy nenavštěvuji a nerad bych tak psal o prostředí ve kterém se nevyznám. Navíc většina z nás určitě ví, jakou má část Bohemky reputaci o čemž svědčí družba se St. Pauli (Barflies United) a tak nevidím důvod se o tom dál rozepisovat. Pojďme se tedy podívat, které evropské kluby a jejich fans stojí na té druhé straně "barikády".



 

FC St. Pauli

založeno: 1910
soutěž: 2. liga

St. Pauli se stal bezpochyby asi nejznámějším fotbalovým klubem, který otevřeně deklaruje svoje antirasistické a antifašistické postoje, což se projevuje nejenom díky fanouškům a jejich choreu ale i na stadionu, jako takovém, což je známka toho, že i vedení klubu si tuto tradici uvědomuje a lebka s překříženými hnátami, která byla původně symbol užívaný jenom fanoušky se stala symbolem klubu. Co se fotbalu týká, St. Pauli během své historie, především, mezi lety 1922 - 1963 hrálo většinou v první lize, do které se ve své novodobé historii dostalo celkem pětkrát, naposledy v roce 2011, v tom roce sice setupuje do druhé ligy ale po 33 letech poráží svého městského rivala Hamburg SV. Největším úspěchem klubu byl asi zápas s Bayernem Mnichov v roce 2002, který skončil porážkou Bayernu 2:1. V sezoně 2002/2003 přichází propad do třetí ligy a přicházejí finanční potíže, které se díky iniciativě fanoušků ale i města podaří vyřešit a klub je tak zachráněn. Zajímavostí by mohlo být, že na přelomu 80. a 90. let kopal za St. Pauli český reprezentant Jan Kocián.


Počátek levicového kolte na St. Pauli sahá do poloviny 80. let, kdy vzrůstá počet fotbalových chuligánů a nasilí na stadionech. S tím také roste i nárůst rasistických a nacionalistých projevů během hry, což bylo právě důvodem, proč se většina fans vymezujících se proti tomuto trendu, začala stahovat právě k St. Pauli. Původně totiž místní punks, kteří založili tuto tradici, chodili na zápasy Hamburg SV, kde se stávali terčem útoků nácků a fašizujících chuligánů a tak se někdy kolem let 1986 - 1987 začali přesouvat na zápasy St. Pauli, kde byl klid. Dalším faktorem byla do určité míry i blízkost Hafen Strasse, kde se nacházelo spoustu squatů a autonomních center, které se v té době policie (podobně, jako dnes u nás) snažila vyklízet. Právě tato oblast Hamburku se stala základnou pro fanoušky St. Pauli, kteří byli z části z řad punks, anarchistů a dalších autonomů a tak byli vždy terčem nácků a tak se i na zápasech začali jasně vymezovat proti fašismu a rasismu a vznikla tak tradice a pověst klubu, která trvá dodnes.



A.S. Livorno Calcio

založeno: 1915
soutež: 2. liga

AS Livorno bych v tomto případě řadil k extrémnější verzi toho o čem jsem psal, jelikož jde o klub, kde jsou sice antirasismus a odpor ke krajně pravicovým projevům, také doma ale v jejich pojetí jde o něco, co země s historickou zkušeností s komunismem asi nikdy nepochopí. Bohužel v jižní Evropě, které právě tato zkušenost chybí jsou stále lidi, kteří asi opravdu věří, že pokus o komunismus, byla procházka růžovou zahradou. O tom ale později. AS Livorno hrálo během své historie, jak první, druhou ale i třetí ligu, v sezonách 1932/1933 a 1936/1937 získalo dvakrát titul mistra 2. ligy a v sezoně 2006/2007 se poprvé dostali do poháru UEFA. V sezoně 2012/2013 dosáhli na třetí místo v serii B a v další sezoně postupují do první ligy, kde se drží pod sředem tabulky. V současnosti hrají opět druhou ligu.


Určitě ne všichni fanoušci Livorna inklinují ke komunismu ale velká část ultras ano, o čemž svědčí i jejich chorea, kde nechybí srpy a kladiva, vlajky SSSR, Kuby, nebo portréty Che Guevary. Asi nejradikálnější v tomto směru je skupina ultras, pod názvem Curva Nord. Ovšem ultralevicová tradice Livorna sahá už do počátků klubu, protože právě Livorno bylo městem, kde byla v roce 1921 založena italská komunistická strana a kde byla levicová politika a dělnické, průmyslové prostředí nedílnou součástí místní komunity, což se projevilo i u fanoušků Livorna, kteří byli klubovým barvám stejně tak oddaní, jako jejich politickým ideálům a tak je toto pojetí pro AS Livorno tradicí už do začátků klubu. Ovšem politické zaměření se neprojevovalo u Livorna jen na tribunách ale i na hřišti samotném a to díky jejich býv. útočníkovi Cristiano Lucarellimu, který dával po každém vítězném golu najevo své sympatie levicovým fans, zaťatou zdviženou pěstí. Za zmínku určitě stojí, že právě mezi ultras Livorna, Olimpique Marseille a A.E.K Athény existuje už několik let družba.



Olimpique Marseille

založeno: 1899
soutěž: 1. liga

Zajímavostí Olimpiqu je, že v prvních letech jeho existence bylo nejdůležitějším sportem klubu rugby, až s příchodem němců a angličanů se stal fotbal hlavním klubovým sportem. První celonárodní titul získali v roce 1924, když vyhráli Coupe de France. Olimpique vyhrál francouzkou první ligu celkově devětkrát, v roce 1993 porazil 1:0 AC Milán a stal se tak poprvé vítězem Ligy Mistrů. Po úplatkářském skandálu z roku 1994 dostal zákaz obhajovat titul a tak sezonu 1994/1995 odehrál v druhé lize. V sezoně 2003/2004 byl poražen Valencií, ve finále Poháru UEFA. Zatím poslední prvoligový titul vybojoval v sezoně 2009/2010.

 

Historie Olimpiqu Marseille sice není tak zajímavá a ani jeho pověst, jako klubu s levicovými ultras není tolik rozšířená, jako v případě St. Pauli a AS Livorna ale co do počtu, patří k těm největším. V rámci Olimpiqu existují tři velké ultras skupiny, Comando Ultra 84, Yankee Nord a South Winners. A právě South Winners se profilují jasně levicově a jsou největší ultras skupinou, čítající kolem 5500 fanoušků. Kořeny této skupiny sahají podobně, jako u St. Pauli do poloviny 80. let, konkrétně do roku 1987, kdy byla založena. Vzhledem k tomu, že spoustu obyvatel Marseille se ani nepovažují za francouze a s přihlédnutím k liberálnímu a multikulturnímu prostředí města ale i složení fans Olimpiqu, není divu, že se skupina profilovala hned od začátku, jako antirasistická a levicová. Jméno si dali podle jižní tribuny, kde se scházeli a podle transparentu "Win for us". V té době se ve Francii začaly rozšiřovat skupinky konfrontující naziskinheady (Red Warriors, Marseille Red Army) a mnozí z nich patřili i k fanouškům Olimpiqu Marseille. Bombr obrácený oranžovou podšívkou navrch se stal symbolem odporu k náckům a právě oranžová barva se stala, po roce 1989, po demonstraci fanoušků Olimpiqu, proti náckům ze skupiny KOP of Boulogne, patřící k ultras Paris Saint Germain, symbolickou barvou South Winners. Oranžový bombr byl potom k vidění na jejich stadionu, ještě několik let.



A.E.K Athens

založeno: 1924
soutěž: 1. liga

A.E.K Athens patří se svými městskými rivaly Panathinaikosem a Olimpiakosem, ke třem nejúspěšnějším řeckým klubům. Klub byl založen válečnými uprchlíky po prohrané řecko-turecké válce, na začátku 20. let. Jako jediný řecký klub se dostal v sezoně 1976/1977 do semifinále poháru UEFA. Klub v roce 2013 sestupuje z první ligy a kvůli finančním potížím, přechází rovnou do amaterské třetí ligy. V roce 2015 se opět vrací do první ligy, kde skončil celkově čtvrtý.



Většina fanoušků jsou potomci uprchlíků z Istambulu, po nucené výměně nár. menšin, po uzavření míru mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923, tudíž není divu, že jim je vlastní antirasistický a antifašistický postoj. Největší ultras skupinou jsou Original 21, zatímco nejstarší Gate 21, kteří se zformovali už v roce 1975. Jak už bylo řečeno, díky společně vyznávaným hodnotám mají družbu s fanoušky Olimpique Marseille a AS Livorna. Co asi nejvíc vystihuje postoje fanoušků A.E.K Athény je zápas ze 13. září 2015, proti PAS Giannia, kdy na stadion přišli společně s uprchlíky ze Sýrie a s transparentem "A.E.K matka všech uprchlíků".



Celtic Glasgow

založeno: 1888
soutěž: 1. liga

Celtic patří k jedněm z nejstarších fotbalových klubů, nejen ve Skotsku ale i na světě. První zápas odehráli v roce 1888 proti Rangers FC, kteří jsou dodnes jejich městskými rivaly, i když v současnosti hrají druhou ligu. Celtic byl založen, jako klub irských katolických přistěhovalců, což se v něm, díky fanouškům odráží dodnes. V sezoně 1966/1967 vyhráli, jako první britský tým Champions League a v sezoně 2002/2003 skončili druzí v poháru UEFA.



Jak už bylo řečeno Celtic má irské kořeny a to se samozdřejmě promítá i do ultras. Řeč je především o skupině Green Brigade, která vznikla v létě 2006 odtržením se od ultras Jungle Bhoys. Green Brigade sami se sebe označují za politicky profilovanou skupinu ultras, dle vlastních slov: "Jako politicky orientovaná ultras skupina, je základem pro naší přítomnost na zápasech používání bannerů, pyra a chorea a to, jak doma, tak i venku". Skupina se netají podporou Severního Irska a odtržení Skotska od zbytku Velké Británie. Během zápasů často zpívají irské republikánské písně, což bylo vládou kriminalizováno a označeno za urážlivé, jelikož některé chorály se vztahují k IRA. V sezoně 2011/2012 vyjádřili podporu palestinským vězňům, držícím hladovku, což je dalším dokladem jejich postojů.



Partizan Minsk (MTZ-Ripo)

založeno: 2002
soutěž:

Asi nejtěžší situaci v tomto ohledu mají ultras z postsovětských zemí, kde mají nacionalistické tendence ve společnosti poměrně silné zastoupení, což jenom dokazuje konflikt na Ukrajině. Nicméně i tady se dá na tribunách najít pozitivnější přístup. Běloruské MTZ-Ripo patřilo ve východoevropském prostoru asi k nějvětšímu klubu s antirasistickými fanoušky, bohužel klub v nedávné době, díky finančním potížím i přes snahu fanoušků o záchranu zaniknul. Partizans Minsk vznikl sloučením dvou městských klubů FK Traktor Minsk a Trudovje Rezervy-RIPO, pod názvem MTZ-Ripo a poměrně brzo od svého založení začal hrát první ligu a to v letech 2004 - 2010. V sezonách 2004/2005 a 2007/2008 jí dokonce i vyhrál. Zlé časy přišly potom co litevský majitel Vladimir Romanov pozastavil sponzoring klubu. V té době vzniká iniciativa fanoušků na záchranu klubu a začínají se vybírat peníze a pořádat benefiční koncerty, kde např. vystupují kapely jako What We Feel, Mister X ale i němečtí Stage Bottles, bohužel i přes tyto akce se klub nepodařilo zachránit a v červenci 2014 zaniká.



Vznik antifašistického kotle v rámci Partizanu se dá datovat k roku 2003, ke skupině Rebel Ultras, která měla později kolem 100 až 130 členů a byla první skupinou v celém postsovětském prostoru, která se takto politicky profilovala. To mělo za následek nejen to, že byli terčem pro místní nácky (samozdřejmě i oni pro ně) ale i stát, jelikož zázemí této skupiny má kořeny v běloruském anarchistickém a antifa prostředí, které je vystavováno neustálým represím ze strany Lukašenkova režimu.



Arsenal Kyjev

založeno: 1925
soutěž: 2. liga

Arsenal Kyjev zůstává po zániku Partizanu Minsk, v současnosti asi jediným východoevropským klubem s levicově orientovanými ultras. Arsenal hrál až do roku 1936, kdy se poprvé dostal do první ligy, většinou jenom regionální soutěže. Po roce 1964 je z něj vytvořen rezervní tým Dynama Kyjev a později hraje v nižších amaterských soutěžích a koncem 80. let klub zaniká. Znovuobnovení klubu přišlo v roce 2001 potom, co díky finanční krizi zaniká CSKA Kyjev. Bohužel po ztrátě dvou hlavních sponzorů v roce 2013, musel klub vyhlásit bankrot, a až v následujícím roce byl opětovně obnoven a probojoval se do druhé ligy.


V rámci Arsenalu působí skupina ultras s názvem Hoods Hoods Klan, která se dala dohromady, někdy mezi lety 2006 - 2007, jejich počty dosahují kolem stovky členů. Bohužel získat podrobnější informace o pozadí vzniku levicového kotle v rámci Arsenalu Kyjev se mi nepodařilo zjistit.

středa 15. června 2016

Rozhovor - Pannonia Allstars Ska Orchestra

Maďarští Pannonia Allstars Ska Orchestra, neboli PASO patří k jedněm z nejznámějších ska kapel ze střední Evropy. Tenhle několika členný orchestr na podiu opravdu nepřehlédnete a to i díky jejich frontmanovi Kristófovi Tóthovi a.k.a Lord Panamo, který při každé příležitosti nosí bílé sako a porkpie hat. Kapela koncertovala, téměř už po celé Evropě a několikrát i v Čechách a kromě vlastní tvorby, mají i několik vedlejších projektů, jako např. PASO Soundystem, kde můžete potkat členy kapely v roli selectorů, dále PASO's Roots Rockers, což je dub & reggae projekt, zaměřený hlavně na živá vystoupení a v neposlední řadě i jednou týdně radio show na stanici Tilos Radio. Poslední novinkou je jejich nejnovější album Ghost Train, které vyšlo začátkem března u německého Rocking Records. Nejen o muzice ale i o současné situaci, která se týká nejen Maďarska, jsem si povídal se zpěvákem Kristófovem Tóthem.




Zdar, takže na začátek klasika. Mohl bys říct, jak dlouho už PASO funguje a kolik má váše orchestra členů?

Kapelu jsme dali dohromady v roce 2003, takže teď hrajeme už 13 let. Obvykle máme na podiu, tak 10 lidí ale někdy je nás 12, když máme čtyři dechy a housle. Čas od času máme i hostující zpěváky, takže tohle číslo může vystoupat až na 15-16. Nejvíc muzikantů jsme měli, když jsme s PASO hráli společně se symfonickým orchestrem, to nás bylo na podiu víc, jak 60 a fakt jsme si to užívali.
 

Tento rok jste vydali vaší poslední desku Ghost Train, co nového můžeme na tomto albu čekat? Najdeme tam i songy Részeg a Imperial Reggae, které jste nahráli minulý rok i s videoklipy?

Nová deska Ghost Train je hodně rozmanitá. Je na ní spoustu hudebních vlivů od westernu, k funky, jazzu, dubu, early reggae, dancehall, rock, hip hop, až po balkán a samozdřejmě moderní a trad. ska. Jelikož obsahuje songy, které jsme nahráli během posledních 2-3 let, tak je to skoro jako kompilace. Je na ní pět songů, které jsme už publikovali i s videoklipy: Billy Boyo, Részeg, Az én utam, Million Times a Imperial Reggae (Star Wars cover).
 

Hrajete už víc, jak deset let, za tu dobu jste vydali jedno demo, sedm desek a několik singlů. Jak to všechno stíháte? Tolik práce za deset let, spoustu ostatních kapel nahraje za stejnou dobu jen tři desky.

Zkoušíme makat neustále. Musíme mít nový materiál, protože, to je to co nás baví. Kdyby jsme neměli žádné nové songy, nudili bysme se starými a když bysme nemohli využít naší kreativní energii a nemohli tvořit nové kousky, bylo by to frustrující. Takže nás baví stále něco dělat. Máme např. i několik vedlejších projektů, kromě Pannonia Allstars Ska Orchestra tu je PASO’s Roots Rockers, což je boční dub-psychedelic-reggae projekt, stejní lidé ale jiný přístup. Dokonce jsme už vydali s tímhle projektem desku, kterou mixoval náš kámoš, legendární Victor Rice. Také máme show, kde hrajeme jamajské klasiky, jmenuje se to PASO Traditional Ska Special a také PASO Plays Covers, což je show, kde hrajeme ska a reggae verze známých mezinárodních a maďarských hitů, filmových motivů a tak.
 

Vím, že PASO hrálo dvakrát na London International Ska Festivalu, určitě několikrát i v Čechách. Kde všude jste hráli a kde to bylo podle vás nejzajímavější a nejlepší. Umíte si představit např. tour po Severní Americe, kam nejezdí hrát tolik evropských kapel?

Doteď jsme hráli v 21 zemí (Německo, Holandsko, Belgie, Dánsko, Francie, Švýcarsko, Rakousko, Slovinsko, Čechy, Slovensko, Rumunsko, Ukrajina, Polsko, Makedonie, Řecko, Chorvatsko, Itálie, Irsko, Anglie) všechno v rámci Evropy, nicméně by bylo super se podívat do zámoří. Byly plány letět s PASO do Států a také jsme měli nabídku až z Japonska ale zatím jsme to ještě nemohli podniknout. Fakt doufám, že budeme mít šanci, do budoucna tyhle výlety realizovat.
 

Tohle je trochu odlišná otázká ale myslím si, že v současnosti hodně aktuální téma. Jaký máte názor na vašeho premiéra Viktora Orbána? Hodně lidí ho totiž považuje za pravičáka a nacionalistu. Změnilo se Maďarsko za jeho vlády a jak velkou má podporu voličů?

Orbán věří v autoritářský systém, což v praxi znamená, víc a víc částí ekonomiky, kulturního života, sociálních otázek a života obecně, pod kontrolou vlády, ať už přímo, či nepřímo. Má talent udržet si sílu a také se mu daří zůstat "nezpochybnitelným" vůdcem jeho strany a pro některé lidi musí být i idealizovaným "vůdcem", navzdory některým předchozím volebním neúspěchům s kterými strana stejně počítala. V Maďarsku se totiž hodně volí proti nějaké straně a ne ve prospěch jedné. Skandály předchozí vlády vedly k vítěztví Orbána v roce 2010. Jeho strana získala 2/3 hlasů! To mu dalo možnost změnit celý systém, přejmenoval zemi z oficiální Maďarské Republiky na Maďarsko, změnil ústavu, dosadil vlastní soudce do ústavního soudu, změnil volební systém atd. atd. (podbně, jako dnes v Polsku strana "Právo a spravedlnost" pozn. redakce) Z pohledu politilogie se systém posunul směrem k ruskému autokratickému modelu, který dává větší důraz na národní příslušnost a je to takovým způsobem protekcionářské, takže ano, dá se říct, že to je nacionalističtější, než předchozí režimy.
 

Maďarská společnost má přímou zkušenost s uprchlíky v porovnání s Českou, kde je to množství transitujících lidí, celkem zanedbatelné a navíc Česká republika ani není jejich cílovou destinací nebo transitní zemí, jako tomu bylo v září 2015 v Budapešti. Otázka je, jaký postoj k této krizi maďaři zaujímají?

Jsou tu různé postoje a přístupy. Někteří jsou vyplašení a naštvaní, což je také poháněno propagandou. Jiní k tomu přistupují, více z té humanitární stránky a poskytovali některým migrantům přístřeší a jídlo. Členové naší kapely přinesli těm co přespávali na nádraží nějakou vodu, přikrývky a další věci, stejně tak, jako jsme dříve sháněli jídlo a oblečení pro místní bezdomovce a když jsme dělali charitativní show pro lidi, kteří přišli o přístřeší a své věci, díky záplavám v Maďarsku. Je to opravdu složitá záležitost, když si uvědomíme, že masová migrace může způsobovat problémy s bezpečností a také by měla být řešena s maximální opatrností. Pokud se EU nepodaří tyto lidi integrovat, pak bude v dlouhodobém hledisku čelit vážným problémům.
 

Jste z Budapešti, jaká je u vás a ve zbytku Maďarska ska scéna? Mohli byste doporučit některé další maďarské kapely?

Dřívě jsme organizovali ska festivaly ale bohužel je stále méně a méně kapel, takže scéna se zmenšuje a zmenšuje... Vždycky nás ohromí, když vidíme ty davy na ska shows na Mighty Sounds. Co se doporučení týče, kapela Ketto Ketto právě vydala svojí první desku, hrají trad. ska / skajazz, což mě baví. Pokud chceš vybrat ty kapely, které tu jsou už déle: ze západního Maďrska musím zmínit Tizenhét a z východu Skafunderz. Pak tu jsou CsizmáSKAndúr, kteří byli jednou z kapel, které vedli ke ska revivalu na přelomu 90. let a kolem roku 2000 a právě jejich bubeník byl ten, kdo stál za přivedení Pannonia Allstars Ska Orchestra k životu. No a pokud máte rádi early reggae nebo rocksteady, tak pátrejte po Soulbang, Three Teadies nebo Mighty Fishers.


Ok poslední otázka. Z Maďarska do Čech to není až tak daleko, takže byste mohli znát některé ska & reggae kapely z Čech nebo Slovenska?

Hráli jsme už se spoustou kapel z Čech a Slovenska. Také jsme jich spoustu pozvali si zahrát v Maďarsku. Fast Food Orchestra, Polemic, Prague Ska Conspiracy (ještě, když hráli ska), Chancers, Ska2tonics. Jsem si jistý, že jsem některé zapoměl... Také jsme hráli s Dub In Da Trip a s Boldrikem, který je teď selector, jsme stále v kontaktu.



ENGLISH 




Hi, so for the beginning classics. Could you tell us how long have PASO been playing and how many members do have your orchestra?

We have formed the band in 2003, so we have been playing for 13 years now. Right now we are usually having 10 people on stage, but sometimes we have 12 musicians if we have the 4 horns and the violin. From time to time we also have guest singers so this number can go up to 15-16. We had the most musicians on stage with PASO when we had concerts with a symphonic orchestra. Then we were more than 60 on stage. We really enjoyed it.
 

You released this year your latest album Ghost Train, what new can we expect on this album? Can we find there also songs Részeg and Imperial Reggae which you recorded last year also with videoclips.

Our new album Ghost Train is very versatile. It has a lot of different music influences from western to funk, from jazz to dub, early reggae, dancehall, rock, hip-hop, balkan and of course modern and traditional ska. Since it contains songs that we have been recording through the past 2-3 years it’s almost like a compilation. We have 5 songs on the record that has been already published with music videos: Billy Boyo, Részeg, Az én utam, Million Times and Imperial Reggae (Star Wars cover).
 

You have been playing for more then 10 years, for that time you released one demo, seven albums, best of album and several singles. How you can manage it all. Too much work in ten years, some bands will do during the same time just three albums?

We try to work hard and work continously. We must have new materials because that is what brings joy to us. If we do not have new songs we get bored by the old ones and if we can not use our creative energy and can not create new pieces then it gets frustrating. So we like being busy. For example we have several side projects besides the normal Pannonia Allstars Ska Orchestra. There is the PASO’s Roots Rockers which is a dubby-psychedelic-reggae side project, the same people but a different approach. We even released an album with that project. Our good friend, the legendary Victor Rice mixed it. Then we have a show where we play jamaican classic tunes, it’s called PASO Traditional Ska Special. And then there’s PASO Plays Covers, which is a show where we play ska and reggae versions of famous international and Hungarian songs, movie themes and so on.
 

I know that PASO was playing twice on the London International Ska Festival, certainly several times in Czech. Where everywhere did you play and where was it most interesting and the best? Can you imagine for example tour in North America where not too much europian bands is going to play?

We have played in 21 countries so far (Germany, the Netherlands, Belgium, Denmark, France, Switzerland, Austria, Slovenia, Serbia, Czech Republic, Slovakia, Romania, Ukraine, Poland, Macedonia, Greece, Croatia, Italy, Ireland, UK) all within Europe. However it would be great to go overseas. There were plans to fly with PASO to the US and we also had requests from Japan, but we could not make it then. We really hope we are going to have the chance to realize these trips in the future.
 

This is little bit different question but I think it's very actual topic now. What do you think about your prime minister Viktor Orban? Lot of people consider him as rightist and nationalist. Did Hungary change during his governance and how big support from voters he has?

Orban believes in authoritarian systems which in reality means that more and more fields and territories of the economy, cultural life, social issues and life in general is controlled by the government either in a direct or in an indirect way. He is very talented in keeping the power and he managed to stay the unquestionable leader of his party and also be an idealized leader for some of the people through the years, despite some failures like losing some previous elections which the party took for granted. In Hungary many vote against some party and not in favor of one. The scandals of the former government led to a huge victory of Orban in 2010. His party gained the two thirds of the votes. This gave him the opportunity to change the whole system, he renamed the country from Hungarian Republic to Hungary, changed the constitution, placed their own judges to the constitutional court, changed the voting system, etc. (same like today in Poland with party "Law and Justice" - editorial note) Examining from the political science side the system shifted towards the Russian autocratic model. It gives a bigger emphasis to nationality and it is protectionist in a way, so yes you can say that it is more nationalistic then the previous regimes.
 

Hugarian society has direct experience with refugees compared with Czech, where amount of people transit trough our country is very little and anyway Czech isn't theirs final destination or transit country like it was in September 2015 in Budapest. Question is what attitude to this crisis has Hugarians generally?

There are different attitudes and approaches. Some are scared and angry which is also fueled by the propaganda. Others had approached the whole thing from the humanitarian side and gave shelter and food for some of the migrants. Our band members took some water, blankets and other things to the ones in need sleeping at the train station, the same way as we did earlier when we collected food and clothes for the local homeless people and when we had charity shows for the people who lost their houses and belongings due to floods in Hungary. This is a really complicated issue though, we realize that the mass migration is causing security issues and also has to be dealt with extreme care. If the EU fails to integrate these people then it faces some serious problems in the long run.
 

You are from Budapest, how ska scene is there and in the rest of Hungary? Could you recommend some another hungarian bands?

We used to organize ska festivals earlier but unfortunately there are less and less bands who are still around. So the scene is shrinking and shrinking... We are always amazed when we see the big crowds at ska shows at the Mighty Sounds Festival. As for the recommendations: the band named Kettő Kettő has just released their first album, they are playing the traditional ska / skajazz that I like. If you wanna pick some of the bands that have been around for the most time: from west Hungary we have to mention Tizenhét and from east Hungary the Skafunderz. Then there is the CsizmáSKAndúr, who was one of the bands that lead a ska revival in the late 90's / early 2000's and who's drummer was the main man behind bringing Pannonia Allstars Ska Orchestra to life. If you are fond of early reggae or rocksteady search for the Soulbang, Three Teadies or Mighty Fishers.


Ok last question. From Hungary to Czech is not too far so you could know some ska & reggae bands from Czech or Slovakia?

We have played with many bands from both the Czech republic and Slovakia. We have also invited a lot of them to play in Hungary. The Fast Food Orchestra, Polemic, Prague Ska Conspiracy (back when they played ska), the Chancers, Ska2tonics. I'm sure I'm forgetting some...We have also played with Dub in da Trip way back, we are keeping in touch with  Boldrik who is a selector now.

čtvrtek 9. června 2016

The Upsessions slaví 10 let novým EP

Holandští The Upsessions letos slaví deset let na scéně a k příležitosti jejich prvního, kulatého výročí vydali nové EP s jednoduchým ale za to výstižným názvem 10th Anniversary. Nové EP vyšlo tradičně u německého Grover records, letos v březnu a v květnu se objevilo i na vinylu. Nový počin obsahuje čtyři, zbrusunové kousky, tentokrát zaměřené především na ska ale nechybí tu ani kalypso, které jsme mohli slyšet i na jejich posledním albu Shake it! Ukázky z nového EP si můžete poslechnout zde

pátek 3. června 2016

Recenze

Gigantes Magneticos - Power of Choice

Latinská Amerika oplývá řadou skvělých early reggae kapel, za zmínku stojí např. Los Aggrotones, Jamaica 69, Tempranos, nebo Crabs Corporation z Argentiny a právě odtud pocházejí i Gigantes Magneticos. Kapela původem z Buenos Aires, poprvé debutovala v roce 2013 deskou Jamaica Oldschool a po třech letech se vrací s druhým albem Power of Choice, které vyšlo u španělského Liquidator rec. Nová deska obsahuje celkem 10 tracků, z větší části hlavně rocksteady ale najdete tu i pár early reggae zářezů, jako např. hned úvodní song Well, Well, Well, kde nechybí všechny náležitosti, jako dozvukující hamond klávesy, hutná basová linka a nebo toasting. I když musím přiznat, že zrovna takhle zní hodně kapel ze stáje Liquidator rec. (že by náhoda?) Další early reggae track v pořadí, je Hittin' the Beach. Reggae pomalejšího, houpavějšího tempa, kde tentokrát hamond klávesy hrají hlavní roli, doplněné o perfektně vybrnkávající melodickou kytaru a opět "nezbytný" toasting. V podobném duchu se nese i song Hey Hey!, který lavíruje, někde na pomezí rocksteady a reggae. Následuje ho ukázkový příklad rocksteady, v podobě tracku Power of Choice, kde uslyšíte i doprovodné vokály, přesně tak, jak tomu bývá i u soulu, což mimochodem potvrzuje to, jak silnou inspirací byl soul pro rocksteady jako žánr, protože tady jde hlavně o zpěv! Dalším a zároveň i posledním early reggae songem je Don't Come Back, který je tentokrát, narozdíl od dvou předchozích, zaměřený víc na vokál, než na instrumentální stránku. Asi nejlepším trackem z celé desky je As Long As, perfektní rocksteady ve středním tempu s dalo by se říct, až sladce dozvukujícím klaves. podkladem a doprovodnými back vokály. Celková bilance tedy vychází 7:3 pro rocksteady. Nicméně ani přesto si k tomuto albu nemůžu najít cestu. Je sice pravda, že z podstatné části tu jde hlavně o vokály, které jsou po technické stránce zaspívány dokonale a silné melodie, na které je tu také kladem velký důraz ale i přes evidentní vyhranost muzikantů, tu nevidím nic originálního, čím by trochu vyčnívali z řady. Jen další rocksteady band, kopírující do posledního detailu sound 60. let. A to opomíjím, že ani mezi jednotlivými songy, jako např. Like a Hurricane, Another Love, Uncle Freddy nebo Puzzled Love není, kromě tempa, zas tak zásádní rozdíl. Sice technická zdatnost muzikantů tu je znát a je vidět, že, jak se říká ví ale chybí mi tu originalita, protože jinak jde, o sice dobře zahrané rocksteady & reggae ale na druhou stranu nejde o nic, než o stokrát opakované klišé, které vidím u spousty kapel. Za mě 6-7 z 10

čtvrtek 26. května 2016

Rozhovor - Moscow Trojan Skins

Poslední dobou se u nás objevuje čím dál, tím víc kapel z východu, ať už z Ruska, Běloruska nebo Ukrajiny a nejde jenom o zaběhnuté jména jako hardcorový What We Feel, nebo Moscow Death Brigade ale i spoustu dalších, především oi! a jelikož porkpie je zaměřený hlavně na ska, tak musím zmínit i březnovou návštěvu skapunkových Distemper, pro které to byl, už jejich druhý koncert v ČR. No a vzhledem k tomu, že i domácí Tough Time Music vydalo, už několik 7" ruských oi! kapel a druhé album petrohradských Shaved Heads, tak se zdá, že zájem o východní scénu u nás neupadá. Jak většina z vás dobře ví, ruská realita není žádný med. Putinovo Rusko se přeměnilo na totalitní stát, kde se nacionalismus a  konzervatismus stal hlavní ideologií a kde neonacisti vraždí (nebo se tak alespoň hojně dělo v uplynulém desitiletí), nejen příslušníky národnostních menšin ale i aktivisty samotné, stát, kde být aktivním antifašistou znamená být v hledáčku policie nebo rovnou ve vězení, něco co si asi většina z nás (nebo alespoň ty, co nezažili 90. léta) neumí představit. A právě proto jsem se rozhodl přeložit rozhovor s Moscow Trojan Skins Crew, jakožto zástupci místní scény. Rozhovor je z ledna 2011, převzato z polského fanzinu Skinhead Revolt.


Mohli byste se představit a říct nám, co je Moscow Trojan Skinhead Crew?

Nejsme žádná organizace, jsme jenom kámoši, co chtějí budovat skinheadskou kulturu v Moskvě a jsme připraveni ji hájit, jakýmikoliv prostředky. Organizujeme akce, děláme ziny, někteří z MTS hrají trad. muziku ve svých kapelách. Někdo má radši tradiční černošskou muziku, jako ska, reggae a rocksteady a americký soul, někteří z nás naopak víc oi-streetpunk věci, další zase preferuje oldshool hardcore, jako Warzone, Slapshot, Agnostic Front. I když jsme se pojmenovali Trojan, ne všichni jsou fanoušci reggae a ne všichni jsou trads ve stylu skinheads z 60. let. Hrdě se označujeme za antifašisty, stavíme se na odpor náckům a neskrýváme naše vlastenecké názory. Milujeme naše město, naší zem, tím nemyslíme samozdřejmě vládu ale každý člen naší crew, může mít svůj vlastní názor.
 

Jste antifašistickou skinhead crew? Jestli ano, není přecijenom lepší být apolitik a nemít trable s náckami? Vím, že v Moskvě je celkem silné nazi hnutí, máte s nimi problémy?

Nazýváme se antifašisty ale zároveň nejsme angažovaní v žádné politice. V první řadě hájíme skinheadskou kulturu a ano někdy máme problémy i s nácky. Nakopáváme těm tupcům prdel. Bohužel je tu spousta bonheadů a nazi chuligánů oblíkajících se do casual stylu a další pravičácký špíny. Samozdřejmě, že jsou s nima problémy ale myslím si, že za posledních 5 let se situace celkem zlepšuje. Teď máme docela silné anti-nazi hnutí v oi-punku, hardcoru a reggae, pořádaný námi nebo našimi přátely, kde je, dalo by se říct nazi-free zona....dokonce se bojí jenom projít kolem. Někdy se zase my snažíme sabotovat jejich koncerty. Teď se možná budete smát ale největším problémem jsou "apolitický" a pravicoví fotbaloví chuligáni, které můžete obvykle potkat, překvapivě na ska, skapunk akcích. Tuhle scénu zrovna nemusíme, jenom Distemper a Spitfire mají silné anti-nazi postoje a možná ještě pár mladších kapel. Takže potyčky s nácky začínají obvykle poblíž těchto tzv. "ska koncertů". To nás fakt sere, jak můžeš být pravičák a rasista a zároveň, poslouchat muziku s černýma, jam. kořenama.


Můžete nám říct, něco víc o historii skinheads v Moskvě, která byla první skinhead kapla v Moskvě nebo Rusku, labely, fanziny, crew?

V Moskvě není žádný, čistě skinhead label. Máme tu nějaké fanziny, jako Streetprint Zine, našeho kámoše Pankrata z Permu, mimochodem skvělý zin o skinhead kultuře, nebo Made In Moscow. První SHARP, RASH a trads skupinky se začali objevovat, myslím někdy koncem 90. let. Lidi z Distemperu byli zapojení ve skins kultuře, už na začátku 90. let a říká se, že punk tu začal v půli 80. let. Teď jsou z nich naši kámoši. Máme vybudované silné anti-rasistické pozice v Moskvě ale i v ruské skins scéně. Nazi hnutí se začalo formovat v 90. letech a největší rozmach mělo koncem 90. let a po roce 2000, teď už tak silné není. Myslím, že první oi kapelou byli Uchitel Truda ale moc je nemusíme. Víc vtipů, než opravdových témat. Tvrdí o sobě, že jsou apolitici, pro ně to sice znamená, že nemají co dočinění s nácky, no my si to zrovna nemyslíme. Jsme vždycky připraveni se bít, ne za naše polické ideály ale za naše kamarády a naší kulturu.
 

Jste SHARP skinheadi, takže jaký je váš názor na politiky ve skinhead scéně a odnože jako RASH? Je v Moskvě hodně RASH nebo redskins? Spolupracujete s nimi?

Myslíme si, že socialistická, stejně tak, jako anarchistická politika a "apolitika" může být ve společnosti akceptovatelná ale ne u MTS. Jsme silně apolitická crew, což znamená, že nemáme sice žádnou hlavní politickou ideu ale každý člen crew, může mít vlastní politický názor. Máme mezi RASH pár přátel ale upřímě, my politiku ve skinhead scéně nepodporujeme a samozdřejmě, čas od času s redskins spolupracujeme.
 

Máte nějaký fotbalový tým, který podporujete? Co chuligáni, jsou to taky z vélké části náckové?

Žádný takový nemáme. A Chuligáni? Většina z nich nikdy neudělá nic pro jejich politickou agendu, jediné co je zajímá jsou bitky, jejich firmy apod. Řekl bych, že poslední casual modní trendy jsou pro ně mnohem důležitější, než jakákoliv politika. Všichni z MTS fandí různým týmům. Nackovské názory jsou mezi chuligány v Rusku hodně rozšířené, to je pravda ale my máme silné vazby s našimi sousedy z Běloruska - FC Partisans Minsk a FC Neman z Grodna, ty mají antinazi fanoušky a ještě na Ukrajině Arsenal Kiev, ten má taky antirasist. ultras gang.


Co moskevská Antifa, kdo to je? Myslím tím, jestli to jsou hipíci, předstírající pouliční bitkaře nebo jde o opravdu silné antifa hnutí?

Kdo je antifa? Lidi co podporují antifašismus? V Rusku je antifa dost koplikovaným pojmem. MTS jsou skini, neříkáme si antifa. Jsme sice antifašisti ale v první řadě jsme skinhead crew. V Moskvě může být antifa, jak "hipíci", stejně tak i týpci co fašounům rozbíjej huby, nebo to můžou být prostě jen obyčejný lidi. Neexistuje pro ně žádná ustálená forma. Jsou tu lidi, kteří se hlasí k antifě, dá se s nimi spolupracovat ale některý z nich nepovažujeme, za zrovna v pohodě. Nemáme tu tak silné anti-nazi hnutí, jako v Německu nebo Francii, doufejme, že to časem poroste.
 

Co nějaké další skinhead iniciativy? Můžete nám doporučit, nějaké dobré kapely, fanziny nebo labely od vás z města a z Ruska?

Doporučili bysme ti kontakt s RASH (redskins.ru) a koukni se na náš friends list na myspace (myspace.com/moscowtrojanskins), jsou tam všechny kapely....Bystreet, What We Feel, The Lappers, Engage At Will, Razor Bois, Mister X....
 

Nějaké plány Moscow Trojan Skins, do nejbližší budoucnosti?

Teď se snažíme v Moskvě rozjet skinhead label, sleduj novinky na našich stránkách, myslím, že to brzo příjde. Jinak už jsme pořádali spoustu oi, punk, hardcore akcí a několik reggae allnighterů. V březnu tu budem pořádat koncert polské streetpunk legendy The Analogs a běloruským oi! hrdinům Mister X, což jsou naši blízcí kámoši.
 

Něco na závěr?

Pořádat víc akcí, stát si za tím v co věříme a rozvíjet víc a víc skinhead scénu. Prostě děláme to, v co opravdu věříme. Stay rude...stay true...stay rebel. Good luck!



ENGLISH


 

Could you introduce yourself and tell us what is the Moscow Trojan Skinhead Crew?

We are not an organization. We are just a friends, who want to stand up skinhead culture in Moscow. We are ready to defend this by using different ways. We organize shows, we do magazines, some members of MTS play traditional music in theirs bands. Some of guys loves more tradition black music like jamaican ska, reggae and rockstedy and american soul music some of us are more in oi-streetpunk stuff, some of us prefer oldschool american hardcore, like Warzone, Slapshot, Agnostic Front. So we named Trojan but not all members seems to be reggae fans and being into traditional skinhead culture of 60's. We are proudly call ourselfes antiracist for make a stand against nazis and we don't hide our patriotic views. We love our town, our country, there's no words about goverment, but every member of crew can have his own point of view.
 

Are you an antifascist skinhead crew? If so isn't better to be a apolitical skinhead and don't be in trouble with nazi skinheads? I know that in Moscow is very strong nazi movement, do you have any problems with them?

We are call ourselves as antifascist but in same time we aren't involved in any politics. We just make stand at first, for the skinhead culture. And yes sometimes we have troubles with nazis. Keep kicking them in thier stupid heads. Unfortunately, there is many boneheads and nazi hooligans in casual style and other righ-wing scum. Of course there are troubles with them but for last 5 years situation geting better I think. Now we have prety strong anti-nazi movement in oi-punk, hardcore, reggae, wich arranged by us or our friends where's nazi free zone...and they even afraid to come around. Sometimes we are also trying sabotage theirs shows. You maybe will start laughing but greatest problem are "apolitcal" and right-wing football hooligans wich ussally you can meet, for your suprise at ska, ska-punk shows. We don't like this scene, only Distemper and Spitfire have storng anti-nazi position and maybe some young bands. So fights with nazis as usual starts near to this so called "ska concerts". It's make us sick, how you can be rightist, racist and to listen music with black, jamaican roots at the same time.
 

Can you tell us some more about Moscow skinheads history, who was the first skinhead band in Moscow or Russia, labels, fanzines, crew?

There's still no pure skinhead label in Moscow. We have some zines as Streetprint Zine from our friend Pankrat from Perm, very nice zine about skinhead culture or Made In Moscow. I think first SHARP, RASH and trads groups start growing in late 90's. Guys from Distemper were involved in skinhead culture in early 90's, they said that punk started in middle of 80's. Now this Guys are our friends. We have made a great anti-racist stand up in Moscow and russian skins scene. Nazi movement started arrange in 90's too and became very popular in end of 90's early 2000's, now it's not so strong. First skinhead group I think it was oi band Uchitel Truda, we don't like them too much. More jokes than really deal, their call themselves apolitical, for them it means that they don't have nothing common with nazis. We don't think so. We are always ready for fight not for our political views but for our friends and our culture.
 

You're SHARP skinheads, so what is your opinion about politics in skinhead scene and movements like RASH? Is there many RASH or redskins in Moscow? Do you cooperate with them?

We think that socialist same like anarchist, like apolitical policy can be accepted in society. But not for MTS. We are strong apolitical crew, which means that there's no main political idea for the members of the crew, but each member can have his own political view. We have some RASH friends but honestly, we don’t support any policy among skinhead culture and yeah we cooperate with redskins time to time.
 

Do you have any football team which you support? What about hooligans are they almost nazis as well?

We don’t have any football team. Hooligans? Most of them never will do nothing for theirs policy, theirs interest is only in theirs fights, firms and etc. I think latest casual cloathing  trands are more important for them than any policy. Everybody of MTS support different football teams. Nazi views is very popular among hooligans in Russia, that's true. But we have strong freindship witn our neighbours from Belarussia - FC Partisans Minsk and FC Neman from Grodno have antinazi supportetrs and from Ukraine, Arsenal Kiev have antiracist ultras gang too.
 

What about antifa Moscow who they are? I mean they are hippie pretend street warriors or they are really strong antifascist movement?

Who is antifa? People who support antifascism? In Russia antifa is very complicated notion. MTS are skins. We don’t call ourself antifa. We are antifascists but first of all we are skinhead crew. In Moscow antifa can be like hippie same like guys who can smash the fash. And they can be just people. There is no any constant form for them. We have some people who call themself antifa we can have deal with them, some of them aren't considered very nice poeople by the crew. We don't have such strong anti-nazi movement like in Germany or France. Hopefully it will grow up with time.
 

What about any another skinhead initiatives? Can you recomend us from your city and country any good bands, fanzines or labels?

We recommend to you contact with RASH (redskins.ru) and to check our top friends list on myspace page(myspace.com/moscowtrojanskins) all bands are showed there....Bystreet, What We Feel, The Lappers, Engage At Will, Razor Bois, Mister X....
 

Any plans to the nearest future for Moscow Trojan Skinheads?

Now we are trying to arrange skinhead label in Moscow check out news on our pages I think it wil come soon. Already we have made many oi, punk, hardcore shows and some reggae allnighter parties. In March here in Moscow we will be doing a gig of streetpunk legends from Poland The Analogs and belorussian oi! heroes Mister X, they are our close friends.
 

Any words to the end?

To make more shows, to keep standing for our believs, to develop skin scene more and more. We are just doing things we really believe in. Stay rude...stay true...stay rebel. Good luck! 



ones of the victims of russian nazis

Ivan Khutorskoy
Fyodor Filatov