sobota 18. března 2017

Scene report - Kolumbie

punx z Medellinu (80. léta)
Je s podivem, jak muzika dokáže bořit hranice a rozšířit se téměř kamkoliv, kde je po ní poptávka. To samozřejmě platí i pro punk & hardcore a všechny další příbuzné subžánry, proto se člověk i kolikrát díví, že i v takových zemích jako je např. Indonesie, Malajsie nebo právě Jižní Amerika se najde poměrně silná a zažitá scéna. No a jelikož mám neuvěřitelnou zálibu právě v latinsko-amerických kapelách, rozhodl jsem se přiblížit vám scénu v Kolumbii, která má společně s Mexikem, Brazílií, Chile a Argentinou jednu z největších scén na kontinentě. Punk se dostal do Kolumbie, krátce po jeho vypuknutí v Anglii v roce 1977. Už v roce 1978 vzniká v Medellinu, který se stal později prvním centrem místní scény kapela Complot, která hrála covery britských kapel, jako byli Damned, Generation X, Buzzcocks, Clash, Sex Pistols a byla tak první kolumbijskou punkovou kapelou. Scéna v Medellinu, který se stal známý i díky kartelu Pablo Escobara se později stala známá jako punk medallo. Právě odtud se přes síť několika lidí, kteří měli punkové desky z USA a především Anglie, přes jejich následné přehrávání na kazety a další kopírování, začal punk šířit i do ostatních měst, jako Bogota, Cali nebo Manizales. Rozkvět scény přišel hlavně v letech 1982-1983, v té době se v Medellinu objevil první record store J.I.V, kde se kromě klasického rocku daly sehnat i punkové desky z Anglie a USA. Punk se postupem času dostal i do místního radia. Na stanici Radio Disco ZH se začal vysílat rockový pořad, kde bylo možné slyšet i punk (GBH, Dead Kenedys, Exploited, Ramones atd.). Začínají se objevovat další kapely, které se později staly legendami místní scény, jako např. Eutanasia, I.R.A nebo Rasix. Zajímavostí místní scény je, že první kapely často neměli ani peníze na vlastní nástroje, takže si je často mezi sebou půjčovali nebo vyráběli svépomocí. Léta 1984-1987 jsou jakousi druhou vlnou kolumbijského punku, v té době do Kolumbie začíná pronikat hardcore a objevují se další kapely jako Fertil Miseria (HCpunk z Cali), Anti Todo (punk), Desadaptados (punk), H.D.T (punk ve stylu UK82), Danger, NN, Denuncia Publica, Los Mutantes atd. Hardcorové kapely se začínají objevovat v letech 1987-1988, především v Bogotě, kde se přibližně ve stejné době začínají objevovat i první skinheadi. 
Orgullo Bogotano Skinheads na fotbale
Většina z nich byla apolitická a antirasistická. Později se místní skins začali dělit na SHARP (první sharps v Kolumbii nosili, podobně jako redskins ve Francii bombery oranžovou podšívkou navrch) a na pravicovější GRAE (v překladu: skinheadi proti imigrantům), z kterých se začali formovat první místní naziskins. Kolem roku 1997 se v Bogotě objevují i první redskins. V Kolumbii se občas používá termín "cabezas rapados", což je v podstatě doslovný španělský překlad slova skinhead, podobně jako např. v Brazílii, kde si první skins říkali "carecas". Konec 80. let se nesl ve znamení násilí, hlavně v Medellinu, které bylo centrem Escobarova kartelu ale i zbytku země, kde mezi sebou bojovali levicová guerilla, paramilitární skupiny propojené s mafií a vladní jednotky. V letech 1988-1991 zemřelo v důsledku těchto konfliktů přibližně 3000 mladých lidí, mezi nimi spoustu těch, kteří v té době formovali punkovou a hardcorovou scénu. Jsme v době kdy kolumbijská scéna už poměrně vyrostla. Centry se stavají Bogota, kde je scéna dodnes největší a Medellin, který má nejstarší scénu. Vyrůstá další generace punkových kapel, ke kterým patří Morgue, Polikarpa y sus viciosas, kteří vznikli, jako čistě dívčí punková kapela a hráli i v Evropě, dále Demncia (kteří si také zahráli po Evropě), Pestilencia (které bylo možné vidět i v USA) a nebo Misterio de vagancia. V hardcoru patří k nejznámějším a nejdůležitějším Estado de coma, Abismo, Grito, Dar a cada uno lo que es suyo, Accion X el cambio nebo Lealtad. První kolumbijskou oi! kapelou byli Sociedad Violenta z Medellinu, kteří vznikli v roce 1985 pod vlivem Sham 69, Cockney Rejects a francouzských Komintern Sect, ovšem dnešní oi! reprezentují Ultimatum, kteří hrají od roku 1999, Skandalo oi!, kteří hrají částečně i ska, také od 90. let. 
hardcore show (Medellin)
Za zmínku určitě stojí Urban Noise, Aggro Gang, Terror Skins, dnes už nehrající Kominterna 43 nebo Estandarte, dřívě čistě skinheadská Brigada Oi!, Adeptos Vehementes nebo Kaos y Kombate. Ska se do Kolumbie dostává pod vlivem postupně doznívající 2tone vlny v půli 80. let. Většina místních kapel je ale do velké míry ovlivněna hlavně americkou 3. vlnou a proto tu najdeme hromadu skapunku a skacoru, nicméně je tu i pár tradičnějších jako např. La Furruska, Beer Klub, Les Elefantes, Lo ke diga el dedo, Rude School nebo Coventry Klub. Hodně známou kapelou jsou Sistema Sonoro Skartel, kteří hrají mix ska, dubu, hip hopu a d'n'b. V Kolumbii je celkem problém s pořádáním větších koncertů zahraničních kapel formátu Cock Sparer, Cockney Rejects, Vice Squad apod. a to hlavně díky vysokým poplatkům za povolení k pořádání koncertu od státní správy. Nicméně byli tu k vidění Non Servium, Vice Squad, Misfits, Total Chaos, Sick Of It All, Agnostic Front, Evil Conduct, Opcio K-95, Oi! the Arrase, Fermin Munguruza a letos v dubnu se do Kolumbie chystají, v rámci latinsko-amerického tour i Cockney Rejects. Samozřejmě nechybí stále přítomný kulturní vliv Španělska, který se začal promítat i v punku a oi! Během 80. let to byl hlavně španělský punk reprezentovaný kapelami jako Eskorbuto, Siniestro Total, Decibelios (oi!/ska), Kortatu (oi!/ska), La Polla a později v 90. letech Negu Gorriak, které byly známé i v Jižní Americe a do určité míry formovali latinsko-americkou scénu. Ze současných to jsou třeba Non Servium, Kaos Urbano nebo Nucleo Terco + hromada dalších. Současnou kolumbijskou scénu reprezentují kapely jako, Tierra y Sangre (hardcore z Bogoty), Sin Pudor (ženský trashpunk), Triple X (77 punkrock), Drunken for Oi! (oi!), dodnes aktivní legendy I.R.A a Polikarpa y sus viciosas, Bestiario (folkpunk) a dokonce tu najdeme i psychobilly, které zastupují Salidos de la cripta a Cowboys from Hell z Bogoty. Dík patří Maximum Rock'n'roll za jejich scene report a také RASH Bogota za zodpovězené otázky a doporučené kapely. Naopak big FUCK OFF Urban Noise, že se neobtěžovali ani odpovědět.

úterý 7. března 2017

Klub Buben končí!

Smutný noviny se šíří rychle a většina z vás už o tom asi slyšela, nicméně skutečně je to pravda a Klub Buben musí k 1. dubnu 2017 (kéž by to byl Apríl) vyklidit svoje prostory v Myslíkově 8. Myslíme si, že nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že se tahle adresa stala za poslední roky přinejmenším kultovní, a to ať už pro štamgasty, kapely nebo náhodný kolemjdoucí. Už od zahajovací párty 31.12. 2013 klub spojoval všechny možný odnože všech možnejch spřátelenejch subkultur a kromě nejrůznějších divokejch i decentnějších mejdanů, pouštěček, burz nebo sportovních večerů, hostil především víc než 300 živejch koncertů! Obrovskej dík si samozřejmě zasloužíte vy všichni, co jste do Bubnu vytrvale chodili a spoluvytvářeli jste tak celou tu super atmosféru. Děkujem za ty 3 roky a 3 měsíce s váma! Do konce března ještě pár dní zbejvá a doufáme, že se s váma všema ještě uvidíme během celýho března na koncertech nebo mejdanech, který si určitě nenechte ujít. Celý to pak zakončíme 31.3. na poslední megapárty v Myslíkově. A co bude dál? Určitě sháníme prostory, kam by se dal Buben přesunout! Hledáme tudíž prostor v širším centru Prahy podobnej Bubnu, tzn. pokud možno ve sklepě a bez obytnejch prostor nad sebou, kde se bude dát provozovat živá hudební produkce. Budeme rádi za každej tip a snad se brzo sejdem v novým a ještě lepším Bubnu! Díky!

převzato z FB

pondělí 6. března 2017

2tone news

Neville Staple se vrací jako Judge Roughneck

V polovině února vyšlo další solo album bývalého člena legendárních The Specilas Nevilla Stapla. Deska "Return of Judge Roughneck" vyšla po necelých dvou letech od předchozího počinu Ska Crazy!, opět u Cleopatra records. Tentokrát tu najdeme na celkem 21 tracích nové verze starých jamajských klasik, něco málo nového materiálu, pár starších věcí z Nevillovi předchozí tvorby a jako bonus i několik dubových verzí. Album vyšlo, jak na CD, tak tradičně i na vinylu v podobě double LP. Videoklip k úvodnímu songu Return of Judge Roughneck můžete shlédnout zde.




 

Rhoda Dakar s novým EP

Ani Rhoda Dakar, zpěvačka další 2tone legendy The Bodysnatchers nezahálí. Po vydání alba "Rhoda Dakar Sings The Bodysnatchers" z roku 2014, na kterém se objevily i nikdy nevydané singly z tvorby The Bodysnatchers a de facto se tak stalo, po 34 letech jejich první (posmrtnou) deskou, vychází v říjnu 2016 EP The LoTek Four vol. 1. Na tomto 7" spolupracovali, kromě jejího syna Frenchieho muzikanti z Pama International, Sidewalk Doctors a Lee Thompson Ska Orchestra. O realizaci EP se postaral label Pledge Music a letos v únoru se objevilo druhé vydání. Celkově zde najdete 4 nové tracky v tradičním ska/rocksteady hábitu na straně A a netradičně v jazzovějším podání na straně B.

čtvrtek 2. března 2017

Rozhovor - Harrington Saints

Harrington Saints oi!punk ze slunné Kalifornie, jste mohli už několikrát vidět i v Čechách, naposledy v říjnu 2015 na Sedmičce, kde si zahráli s pražskými Punto D' Onore. Kapela hraje nepřetržitě, od roku 2005 a pravidelně se objevuje i v Evropě, kde je můžeme s největší pravděpodobností potkat i letos. V čele kapely stojí hora masa, zpěvák Darrel, který stojí za většinou textů. Jeho postoje a názory se samozdřejmě promítají i do jednotlivých textů, které si s americkým konzumerismem a politikou vůbec neberou servítky. Jak vidí dnešní Ameriku, Donalda Trumpa a oi!&punk scnénu v Evropě a ve Státech se dozvíte v následujícím rozhovoru.


 


Zdar mohl bys v krátkosti představit Harrington Saints, odkud jste, jak dlouho už hrajete a čím se jednotliví členové živí v civilním životě?

Zdar! Dík za rozhovor! Harrington Saints jsem já Darrel na vokálech. Byl jsem barman / vedoucí ale teď jsem spíš fotrem doma a dělám většinou brigády. Na basu hraje Duece Miller - facilities manažer, na kytaru Jay Shepard - IT, bicí Forrest Maestretti, taky IT a Mike na hlavní kytaru - prodává vybavení do restaurací. Většina z nás žije v Alamedě v Kalifornii, vedle Oklandu a dva z nás v severní části Bay Area (okolí San Francisca). K dnešku má kapela za sebou 12 let, všichni původní line-up, jenom Deuce přišel na post basáka v roce 2009, když jsem to vyměnil jen za vokály.
 

Do teď jste vydali dvě alba ale na druhou stranu Harrington Saints májí na kontě hromadu EP a splitů s jinými kapelami. Poslední split EP "Pick Your Poison" s kapelou Control, jste vydali v roce 2016 a vaše minialbum Fish & Chips v roce 2015. Co to dát vše dohromady na jedno album a vydat to jako kolekci singlů? Přemýšleli jste někdy o tom?

Jasně, ve skutečnosti jsme to už udělali v roce 2013, před naším anglickým tour. Vydali jsme "Betting on a Longshot" jako kolekci singlů a EPs nahraných do roku 2013. Jsou na tom dokonce i dva bonusové tracky. Potom jsme vydali singl Upright Citizen/Let's go Rob a Bank, z roku 2014. A pak ty dvě co jsi právě zmínil. Nejsem si jistý o distribuci v Čechách ale příště až přijedem, tak je vezmeme sebou.
 

Máte poměrně kritické texty, což je perfektní, baví mě, když má oi! nějaký názor a nebojí se být trochu političtější, ne jenom nudný kolovrátek o "skinheadský hrdosti" a "pivu, botech a kšandách" a hlavně "žádná politika!" Spoustu skinů ale tvrdí, že ve skinhead scéně není pro politiku místo, co si o tom myslíš?

Já si naopak myslím, že oi! a punk JE TO MÍSTO, kde máš a vyjadřuješ svoje postoje. Já osobně jsem hodně politický. Ne všichni v kapele jsou ale všichni máme nějaký společný základ, kde stojíme. Deuce a já píšeme všechny texty. Často spolupracujeme a ostatní v nás mají velkou důvěru a nechávají nás dělat cokoliv chceme. Teď musím říct, že bych nikdy nenutil někoho hrát song, který by šel proti nečemu v co věří. Moje názory můžou být někdy extrémní, takže se snažím držet v mantinelech a psát o věcech, v kterých je 100% shoda.


Vím, že jste jako kapela podporovali Bernieho Sanderse v prezidentských primárkách. Co je alespoň v USA neobvyklé, on se otevřeně nazýval demokratickým socialistou. Jako evropanovi mi příjde, že v USA je vnímání toho, co je politicky levicové, trochu jinde, než tady v Evropě. Co my vidíme jako sociálně demokratické, nebo socialistické může být americkými médii a establišmentem vnímáno, jako "radikálně levicové" nebo (pro ty paranoidnější jedince) dokonce jako "komunismus". Vnímá americká společnost levicovou politiku stejně a myslíš, že by to mohl být důvod, proč se Demokratická strana Sanderse zbavila?

Dobrá otázka! Demokratická strana se Sanderse nezbavila, protože není členem. Je nezavislý. Nicméně s nimi většinu času spolupracuje. A k další části tvojí otázky... Je to poprvé v mém životě, kdy jsme měli někoho, kdo použil výraz socialista, k vlastnímu popisu v hlavních volbách, obrovských volbách, celostátních! Máš pravdu v tom, že v Evropě by byl těžko levicový, kdežto v Americe to vypadá, jako něco "radikálního" nebo alespoň mimo mainstream. Ano, američani smýšlejí proti-socialisticky, ve všech směrech to pro ně není jenom komunismus ale sovětský styl komunismu. Po generace tu v tomhle směru, byla těžká, mozek vymívající propaganda. To je příčinou. Nicméně se to mění a spoustu mladších si myslí, že socialismus, alespoň v nějaké míře je správná a spravedlivá věc. Prostě vidí, že neomezený kapitalismus ničí životní prostředí a uspořádání společnosti.
 

USA o sobě rádi tvrdí, že jsou "nejskvělejší" zemí na světě, celý svět je tím neustále krmen z amerických filmů, kde to vidíš každou chvíli. Ale celý svět také ví, že USA je země velkých sociálních rozdílů, kde nefunguje bezplatná zdravotní péče, pojištění, bezplatné vzdělání.... v podstatě sociální stát, který ve většině evropských zemí "funguje" od konce druhé světové války. Jak se žije v USA, ve společnosti pod tak silným neoliberálním tlakem, kde všechno podléhá penězům a tržním principům?

Život v USA je dobrý ale zároveň i na hovno! Máme nádhernou zemi s některými úžasnými lidmi a dosáhli jsme spousty věcí v naší krátké historii. Nicméně hodně lidí jsou totálně zaslepeni zdejší propagandou... To jsou hlavně ty, kteří neustále prohlašují, jak skvělí a svobodní jsme. Většina z nich nikdy neopustila stát ve kterém se narodili a určitě nikdy nebyli mimo Státy. Jenom slepě konzumují to, co je jim předhazováno. Já jenom vždycky doufám, že nás kvůli těmhle lidem, zbytek světa v tomhle směru nesoudí. Nemáš tu zdravotní péči, bez náročné práce a přesto musíš pořád platit hromadu peněz. Cena za vzdělání je extrémně vysoká. Bez vzdělání neseženeš dobrou práci, takže to drží spoustu lidí u dna. Jseš svobodný ale s největší pravděpodobností budeš celý život pracovat na tom abys měl slušný život, jídlo, přístřeší, oblečení atd. Dostaneš jeden týden dovolené ročně dva, když máš štěstí, vyhodit tě můžou kdykoliv. Je jen málo prací, kde zaměstnancům pomáhají odbory. Takže neustále honíš peníze abys uživil vzdělání, ošacení a bydlení pro svou rodinu. Příjde vám to jako svoboda? Jediná věc ve které jsme nejlepší, je se navzájem zabíjet a žraní!


Celý svět teď řeší Donalda Trumpa. Jak si vysvětluješ, že mohl vyhrát někdo tak egoistický s názory tupýho burana, odněkud z Texasu? Pokud Hillary Clinton představovala pro američany někoho, kdo by jenom dál udržoval status quo, někoho kdo má vazby na Wall Street, tak proč lidi místo ní volily Trumpa, který je vlastně stejnou sračkou, biznisman, další figurka z Wall Streetu, jenom s kontroverzním postojem a názory. V mých očích nepředstavuje absolutně žádnou změnu, pro sociálně-ekonomický systém v USA. Co si o tom myslíš?

Trump vyhrál, protože spoustu lidí jednoduše nevolilo. Všichni si mysleli, že kdyby vyhrála Hillary, byla by to stejná sračka další čtyři roky. Lidi co volili Trumpa si mysleli, že býval "řadovým občanem" (jo! jasně! zkurvenej milionářskej egomaniak) a že by skoncoval se starou politikou Washingtonu. Nakonec dokazuje, že to bude daleko horší. Taky spousta lidí v USA jsou rasisti a myslí si, že jejich země (a bílá privilegia) se jim pomalu vzdalují. Doufejme, že bude brzy obžalován, když neustále pokračuje s porušováním zákonů.
 

Jako americká kapela s nějakou zkušeností z Evropy, řekl bys, že je nějaký rozdíl v rámci punku & oi! mezi USA a Evropou, co se týče organizace koncertů, klubů, fans, promoterů apod.?

Jasně, rozhodně! Evropani se zdají být do muziky mnohem víc zapálení, víc než Američani. Taky je to silnější scéna, kde spoustu lidí dělá show, provozuje kluby, píše ziny atd. V Evropě je mnohem aktivnější komunita! Proto sem rádi jezdíme. Lidi to zajímá, věnují se tomu, můžeš vážně pokecat a ne jen se ukázat, postěžovat si a ožrat se.
 

Hráli jste už několikrát i v Čechách, jaké jsou tvoje dojmy z naší země a kdy tady uvidíme Harrington Saints znovu?

Milujeme Českou republiku! Nejlepší publikum, nejlepší pivo!!! Vždycky si na EU tour zajhrajeme i v ČR. Měl jsem čas, před pár lety, po našem tour, tady strávit pár dní. Je to nádherná země s úžasnými, inteligentními lidmi. Jedna z mých nejoblíbenějších, kde jsem zatím byl.

Díky za rozhovor. Na našem facebooku a stránkách se brzy objeví data našeho EU tour, takže se přijďte podívat!!!




ENGLISH


 

Hi could you shortly introduce Harrington Saints, where are you from, how long have you been playing and what is employment of members from band in "civil" life?

Hi! Thanks for the interview! Harrington Saints is myself, Darrel on vocals. I was a bartender / manager but now mostly stay at home like a Dad and work just part-time these days. On bass is Deuce Miller - facilities manager, on guitar Jay Shepard - IT support, drums Forrest Maestretti also IT support and Mike lead guitar - restaurant equipment sales. Most of us live in Alameda in California, next to Oakland and 2 guys live in the northern part of the Bay Area. As of now, the band has completed 12 years! All original line up. Deuce came in on bass in 2009 when I switched to just vocals.
 

You have released so far two albums but the other hand Harrington Saints has lot of EPs and splits with other bands. Last EP Pick Your Poison with band Control you released in 2016 and your minialbum Fish & Chips in 2015. What about to put together all singles on the one album and publish it as singles collection? Did you ever think about this?

Well, We actually did it in 2013 before our UK tour. We released "Betting on a Longshot" singles collection with all of the singles and EPs up through 2013. It also has two bonus tracks on it. After that we released a single in 2014 Upright Citizen/Let's go Rob a Bank. Then the two releases you just mentioned. Not sure about the distribution in Czech but next time we come we will bring copies!!!!
 

You have quite critical lyrics, which is perfect I like when oi! has some opinion and isn't afraid to be little bit political, not just in boring circle about "our skinhead proud" and "beer, boots and braces" and mainly "no policy!" But lot of skins claims that in skinhead scene is not place for policy, what do you think about that?

I absolutely think oi! and punk IS THE PLACE to have and express your views. Personally I'm very political. Not everyone in the band is but we all have some common ground on where we stand with things. Deuce and I write all the lyrics. Many times we collaborate and the others have great trust in us and let us do whatever we want. Now, that being said, I would never force someone to play a song that went against something they believe (my views can be extreme sometimes) so I try to be polite and write about subjects where there is 100% approval.


I know that you were like a band supporting Bernie Sanders in primary election. What is at least in USA unusual, he was openly calling himself as democratic socialist. Me as europian have a impression that in USA is perception of what is politicaly left little bit different then here in Europe. What we see as social democratic or socialist can be seen by US media and establishment like "radical left" or (for very paranoid individuals) "communism". Do american society has same perception for left-wing policy and do you think that it could be reason why Democratic Party got rif of Sanders?

Good question! The Democratic Party did not "get rid of Sanders" because he isn't a member. He is an independant. He does however, work with them a majority of the time (we call this caucusing). As for the other part of your question.... It is the first time in my life we had someone use the term socialist to describe themselves in a main election. A huge election! You are correct in saying that in Europe he would be barely left wing and whereas in America looked at as somewhat "radical" or at least out of the mainstream. Yes, Americans think ain't socialist of any kind is not just communist but soviet style communist. There has been generations of brainwashing propaganda about this. That is the reason. However, it is changing and many young people are thinking that socialism, at least to some degree is a good and fair thing. They see that unfettered capitalism is destroying the environment and the fabric of our society.


USA likes claim that is a "greatest" country on the world, all world si feeding by american movies, where you can see it in every occasion. But all the world also knows that USA is country of big social differences, country where is not working free healthcare, insurance, education for free.... basically social state, which has been "working" in most of europian countries since end of second world war. How is life in USA in society under strong neoliberal pressure where everything depends on money and market principles?

Life in the USA is very good and very bad all at the same time! We do have a lovely country with some amazing people and we have accomplished many things in our short history. However, many people are so blinded by propaganda here.... these are the ones walking around saying how great and free we are. Most of these people have never left the state in which they were born and certainly haven't ever been out of the country. They blindly consume what is told to them. I hope always that the rest of the world doesn't judge all of us in this way because of these people. There is no healthcare without a very demanding job and you still must pay a lot of money. Education costs are extremely high. Without education, you can not get a good job. So it keeps a lot of people down. You are "free" but you will most likely work your life away just to have a decent life... food, shelter, clothing etc. You will get one week holiday a year. Two if you are lucky. You can be fired at any time. There are very few union jobs to help workers. So, you are constantly chasing money to feed educate clothe and house your family. Does this sound like freedom to you? Only thing we are greatest at is killing each other and eating!
 

All world now is talking about Donald Trump. Can you explain how could win somebody so egoistic, with opinions like some stupid redneck from Texas? If Hillary Clinton meant for americans just somebody who will keep status quo, who is conneted with Wall Street, why people voted instead of her for Trump, who is just same shit, businessman, another guy from Wall Street just with controversial stance and opinions. In my eyes he doesn't mean any change for social-economical system in USA. What do you think?

Trump won because many people simply didn't vote. Everyone thought Hilary would win and it would be same shit four years more. People that vote for Trump thought he was a "regular guy" (yeah! right! he is a fucking billionaire egomaniac) and would end the same old politics from Washington. Well he is proving only to make it FAR worse. Also, many white people in USA are racist and think their country (white privilege) is slipping away. He stands for keeping this intact. Hopefully, he will be impeached since he continues to break the law.
 

As a american band with some experience from Europe, would you say that there is some difference within punk & oi! between USA and Europe with regard to organization of gigs, clubs, fans, promoters etc.?

Yes, definitely! The europeans seem to be really into the music and it's message more than Americans. Also, it's a stronger scene with people doing shows, clubs, zines etc. It's a much more active community in Europe! This is why we like to come. People are very interested to engage and have a serious talk and not just show up, complain and get drunk.


You have also played several times in Czech, what are your impressions from our country and when we will see Harrington Saints here again?

We love Czech republic! Best crowds, best beer!!! We will always play CZ on tour. I got to spend time there after tour a couple years ago. It's beautiful country with amazing, intelligent people. It's one of my favourite countries I have been to.

Thanks for the interview. There will be euro dates posting on our facebook and website soon!!! Come out and see us!!!!

neděle 19. února 2017

Report

Moscow Death Brigade - (15.2. 2017) Praha - Žižkostel

Moscow Death Brigade asi nemá cenu představovat, tenhle hardcore / rapový projekt z Moskvy o sobě začal dávat vědět přibližně, někdy kolem roku 2010 a za těch 7 let si na evropské hardcore & punk scéně vydobyli poměrně slušné renomé a tak se není čemu divit, že je můžeme každý rok potkat na tour po Evropě, kdy nevynechávají ani Českou Republiku. Tentokrát šlo o něco větší akci, kdy vystupovali, kromě MDB i pražští Acuelos, skapunkový Jet8 a Athénsko-Berlínské rapové duo Refpolk & Daisy Chain, takže byl celkem rozumně zvolen větší prostor, než je např. Sedmička nebo Buben. Žižkostel je pro mě poměrně novým místem (kde jinde, než na Žižkově), kde čas od času proběhne nějaká zajímavá akce. Většina menších akcí se odehrává v přízemí, které je perfektním DIY prostorem, jak se sluší a patří ale pro tento večer byl připraven i horní velký sál s improvizovaným podiem a ochozem ve stylu "kolosea". Začátek akce byl naplánovaný na 18:00 ale jak už to tak bývá, většinou to znamená o hodinu navíc, takže i já dorážím až na koncert Aculeos, kde se potkávám s Astou a Kristou. Aculeos fungují od roku 2013 a sypou političtější oi! s občasnými vlivy hardcoru. Textově hodně antifašisticky zaměření a nebojí se vyjádřit podporu i squatingu, což je u skinů (alespoň v ČR) jev, ještě celkem neobvyklý! Hudebně mě bavili spíš věci z jejich dema "Uříznu ti hlavu sklem", jmenovitě

Oběti, track trefně vystihující český latentní rasismus, podpořený uplynulou uprchlickou krizí nebo Proti proudu, což je taková jejich další SHARP hymna ale asi nejlepší peckou byl song Policia Mierda v hardcorovějším podání a nechyběl ani track věnovaný Pérákovi, což byla za protektorátu fiktivní postava, bojující, proti německým okupantům. Jako poslední songy si nechali covery Work Together od Oppressed a Dobýváme svět od Protestu, což byla víc, než výstižná tečka na závěr. Aculeos by podle mě mohli ještě trochu přitvrdit a textově se nezasekávat jen na antifašismu ale možná i rozjet nějakou tu systémovější kritiku, protože
antifašismus je podle mě téma, které se celkem rychle vyčerpá. Každopádně podle mě poměrně nadějná kapela, která má na kontě kromě dema a jednoho 12" EP z roku 2015 vystoupení s legendárními Oppressed nebo španělskými Non Servium. Tak uvidíme kam se ještě posunou. Další předkapelou bylo řecko-německé rapové duo Refpolk & Daisy Chain. To už se ale vystoupení přesunulo do horního sálu, který se začíná pomalu plnit. Politický hip hop je fajn ale pokud nerozumíte ani slovo, tak to podle mě ztrácí smysl. Raperka Daisy Chain sice sypala text kadencí samopalu AK-47 ale řecky podlě mě neuměl nikdo v publiku a němčina je jazyk naprosto příšerný ve všech stylech. Za zmínku určitě stojí i složení publika, hodně dlouho jsem nezažil akci přesně v tom klišé o "united" a "punx & skins" ale přesně tak to na koncertu MDB vypadalo a je docela zajímavý pozorovat, kam se to vyvijí, protože vidět skinheady, punkáče a hardcoristy společně na hip hopu, by bylo, ještě před 15 lety nemyslitelný. I když je mi jasný, že je to i tím, že Moscow Death Brigade vzešli z punkovýho prostředí a hodně jejich songů inklinuje k hardcoru. Po kratší pauze přichází Moscow Death Brigade! Klasicky v maskách (což už beru spíš, jako součást kapelní image, než nějakou antifa pozu), to odpalují bez většího nazvučení. Horní sál v tom okamžiku začal praskat ve švech. Tady musím pořadatelům a provozovatelům Žižkostela vzdát všechnu čest, protože to podium s ochozama ve výšce 1,5 m vytvářelo perfektní atmosféru kolosea, kdy jste si (pokud jste stáli dole) díky lidem stojícím na ochozech, připadali skoro jako v aréně. MDB střídali jejich čistě hip hopový věci s těmi hardcorovějšími a nechybělo snad nic z jejich tvorby, od těch nejstarších tracků, věcí z alba Hoods Up, až po jejich nejnovější věci ze splitů s What We Feel a Los Fastidios & Feine Sahne Fischfilet a samozdřejmě i nejaktuálnější Papers Please. Mezi jednotlivýma trackama nechyběly proslovy v angličtině, takže i když ruštinou zrovna nevládnu, tak člověk měl alespoň nějakou představu o čem se zpívá. A nešlo o žádný politický agitace, většina věcí se týkala
aktuální situace v Evropě, proti nárůstu rasist. tendencí a nacionalismu napříč kontinentem, což ještě dotvářel obrovský baner na podiu s nápisem "Nedej nacionalismu žádnou šanci". Trochu mi to připomínalo název jednoho tracku od porevolučních, anarchopunkových Red Silas - Nedej náckům žádnou šanci, tak těžko říct odkud pořadatelé brali inspiraci. Nicméně faktem zůstává, že politická atmosféra napříč Evropou, pod vlivem uprchlický krize, dluhový krize EU ale i tý finanční, za posledních pár let dost zhnědla a populisti nabízející rychlý řešení získávají po 80 letech opět vliv, což mě fakt děsí! Zpátky ke koncertu. MDB to je prostě "circle-pit hip hop" a přesně tak to i na jejich show vypadá. Lidi skákající z ochozů do publika a plující vám nad hlavou, moshující kotel. Texty opírající se do nacionalismu vymaštěných patriotů, kteří jako loutky vstupují do armády, aby nakonec sloužili jen elitám v jejich geopolitických hrách, texty opírající se do systému, pro který není obyčejný člověk hrdinou (viz. track Geroj) a do toho publikum sborově zpívající refrény, prostě atmosféra hodná hardcoru. Jako poslední song přišel na řadu Here To Stay, na který se spustil neskutečný moshpit, bohužel před jeho poslední nejrychlejší částí to MDB usekli, asi by to, co by potom následovalo sál nevydržel :D Za mě to byla určitě jedna z nejvydařenějších akcí za poseldních pár měsíců. Koncert dokazující, že bořit hranice mezi styly se vyplatí a i když se může někomu zdát, že rap a punk & hardcore nemají nic společného, opak je pravdou, protože v jádru jde o stejnou věc. Navíc to o čem Moscow Death Brigade rapují je v současnosti víc, než aktuální a je potřeba o tom mluvit a postavit se proti! Takže víc takových akcí!

sobota 11. února 2017

Les Partisans s dalším singlem!

Moji velcí oblíbenci Les Partisans z francouzského Lyonu poslední dobou chrlí nové singly, jak na běžícím pásu. V létě o sobě dali vědět po dlouhých 14 letech, splitkem Assigné.es a resistance s další francouzskou kapelou Les Trois Huit a ani ne dva měsíce od vydání splitka s kalifornskými The Inciters, tu jsou s další věcí, singlem Le sourire aux lévres (v překladu: úsměv na tváři), který vyšel v podobě 7" EP u Casual Records, před pár dny. Opět můžete čekat dva tracky, v jejich typickém dirty-soul podání alá The Redskins. Songy z nového singlu jsou k poslechu a ke stažení na jejich bandcamp profilu zde.

sobota 4. února 2017

Syndrome 81

Znáte ten pocit kdy brouzdáním po youtubu úplně náhodu objevíte novou, do té doby, pro vás naprosto neznámou kapelu, která vás totálně nadchne a máte z jejího objevení nesmírnou radost a pocit, že to snad nemůže být náhoda? Tak přesně tenhle pocit jsem měl, když jsem při jednom pochmůrném listopadovém večeru, objevil tuhle kapelu z francouzského Brestu. No a jelikož jsem už pár let velký fanda francouzské scény, ani se nebylo čemu divit. Syndorm 81 je pětičlenná kapela, která o sobě dala poprvé vědět v roce 2013 svojí demo kazetou. Hudebně jde o streetpunk, kde se nezapře inspirace starou francouzskou školou 80. let a kapelami, jako např. Komintern Sect nebo Camera Silens ale třeba i britskými Blitz, kterým věnovali dva covery, nicméně nejde o žádný ortodoxní skinhead band, takže tady zapomeňte na všechny subkulturní škatulky, tohle je prostě punk ulice, jak se patří! Nemluvě o mracích koncertů doma ve Francii, mají za sebou už i evropské tour, které odjeli minulý rok v říjnu, při kterém navštívili Belgii, Německo, Švédsko a Rakousko. Na kontě mají, kromě dema EP Desért Urbain, split s kapelou Litovsk, účast na kompilačním EP La Force Dans la Oi! vol.2, za spoluúčasti kapel Rixe, Outreau a Traitre a poslední novinkou je jejich singl z června 2016, kde se pustili i do postpunku. I když je určitě znát inspirace starou školou, přesto mají svůj originální
neopakovatelný styl a nebál bych se tvrdit, že je to za poslední roky jedna z nejkvalitnějších a nejoriginálnějších oi!/streetpunk kapel, kterou jsem slyšel. Většina songů uhání ve středním tempu, nicméně nečekejte žádný melodický oi! ve stylu Charge 69. Syndorm 81 jedou, díky druhé melodické kytaře v temnější a ponurejší atmosféře, která tomu dodává skoro až postpunkový nádech, to celé podbarvené říznou punkovou kytarou připomínající ostřejší verze tracků Dernier Combat nebo Sonia od Komintern Sect. Právě melodická kytara je to, co okamžitě upoutá vaši pozornost, zkrátka něco co kdyby tam nebylo, tak by to celé ztratilo tu jedinečnost. Schválně se zaposlouchejte do songů Desért Urbain, Dans les Rues la Nuit, nebo Seul Contre Tous a dáte mi za pravdu, protože to co tady vytváří jejich druhý kytarysta to je prostě umění, které posouvá streetpunk o level výš. Nicméně přesvěčte se sami na jejich bandcamp profilu.

https://syndrome81.bandcamp.com


DISKOGRAFIE

Syndrome 81 7" (2016)
Desért Urbain EP (2015)
Syndrome 81 / Litovsk 7" (2015)
La Force Dans la Oi! vol. EP (2015)

pondělí 16. ledna 2017

Rozhovor - Podworkowi Chuligáni

Podworkowi Chuligány asi nemá cenu moc představovat, jejich ska střídající oi! si našlo cestu i k mnoha českým fanouškům. Dlouho o kapele nebylo slyšet, až do současnosti, kdy po šesti letech od vydání alba Na Pohybe! začali pracovat na nové desce, která by měla vyjít letos na jaře.


 


Zdar Chuligáni, všichni dobře víme, že jste z Polska ale odkud přesně a jak dlouho už hrajete? Co sestava, byly nějaký změny za tu dobu?

Jsme ze středního Polska z města Plock. Nahráli jsme tři alba, takže máme z čeho vybírat i nějaký změny v sestavě už proběhly.
 

Teď makáte na nových věcech, takže kdy můžeme čekat novou desku? Přece jenom vaše poslední album Na Pohybe! jste vydali před 6 lety, v roce 2010. Proč tak dlouho?

Nová deska by měla vyjít začátkem března 2017. Proč tak dlouho? Měli jsme v hraní přestávku, část kapely byla mimo Polsko a soustřeďovala se na práci, to byl ten důvod.
 

Můsím říct, že vaše poslední věc Na Pohybe! je pravděpodobně asi nejlepší album vůbec. Trochu jiný, než ty předchozí ale je vidět, že jste udělali velký pokrok, v porovnání s deskami Powrot na ulice a Ciezko Jest. Takže jak bude vypadat nová deska, co od vás můžeme čekat?

Nová deska bude pestrá, jak textově, tak i hudebně. Jsme už starší a vyzrálejší, pravděpodobně od toho se to odvijí. První alba jsme nahráli před 20 lety! Bude to mít blíž k desce Na Pohybe!, než k našim CDs z konce 90. let.
 

Mám rád tenhle typ kapel kombinující oi! a ska (nemyslím teď žádný sračkojidní skapunk). Co vás jako na kapelu ovlivňuje víc, punk nebo ska?

Oba dva styly měly na naší muziku ohromný vliv. Byli jsme vždycky fascinováni britským punkem a 2tonem. Ale každý z nás má rád i jinou muziku ale shodli jsme se na tom hrát jak ska, tak i oi!
 

Můžete popsat o čem jsou vaše texty? Zabýváte se i vážnějšími tématy?

V začátcích byly naše texty spíš o zábavě, riotech, srandě ale teď, jak už jsme starší skládáme vážnější texty. Složitější témata se s věkem stávají viditelnější a nebojíme se to přidat do našich textů.
 

Předpokládám, že jste už hráli po celym Polsku ale co zahraničí? Hráli jste někdy v Čechách, na Slovensku, nebo někde jinde?

Hráli jsme už v Čechách i na Slovensku, Německu, Litvě a to ještě není zdaleka naše poslední slovo. V únoru budeme hrát v Žilině na Slovensku a v srpnu blízko Hodonína v Čechách. Samozdřejmě, kdž nás někdo bude chtít pozvat, vždycky zkusíme vyjet ven!
 

Když máte v názvu Chuligáni, tak bych čekal, že nebudete mít k fotbalu daleko? Chodíte na zápasy, fandíte nějakýmu týmu? A co si osobně myslíte o chuligánech, Poláci jsou v zahraničí známý, jako jedny z nejšílenějších?

Chuligáni to není jenom fotbal, to je prostě životní styl. Fandíme našemu místnímu týmu Wisla Plock! A polský chuligáni? Víš co, každý má nějaký koníček, někdo rád čte knížky, někdo shání ryby do svýho akvárka a někdo si prostě rozbíjí nos a vymlacuje zuby, jejich osobní věc!
 

Nemůžu si pomoct ale na tohle se prostě musím zeptat. Četl jsem v novinách celkem dost o vládě strany Prawo i Sprawiedliwość, která směřuje, jak se zdá víc a víc konzervativnějším, nacionalističtějším a celkově pravicovějším směrem, podobně jako Viktor Orbán v Maďarsku. Jak to vnímáte vy, co si myslíte o vládě strany Prawo i Sprawiedliwość, je situace v Polsku opravdu taková?

Sereme na tyhle kokoty. Sereme na tuhle i příští vládu, my máme vlastní svět a muziku. Fakt je to jedna velká sračka, vláda, opozice, politici - mrdat to! Až by se nám dostalo nějakýho vlivu, pak teprve by jsme si zavedli vlastní pravidla!

Zdar na koncertech!





ENGLISH


 

Hi Chuligani. We know well that you are from Poland but from where exactly and how long have you been already playing? What about line-up, did you have any changes in that years?

We are from central Poland, concretely from Plock. We recorded three albums, so we have lots of songs to choose and change our line-up. 
 

Now you are working on new stuff, when we can expect new album after all you released your last album Na Pohybe! in 2010 six years ago, why so long?

Our latest album should be released on the begining of March  2017. Why so long? We had a break in playing. Part of band was outside of country and concentrated on work, that was a reason.
 

I have to say that your last thing Na Pohybe! is probably your best album ever, quite different from your previous ones and it's seen that you have done big progress in comparison with albums Powrot na ulice and Ciezko Jest. So how will look new album, what we can expect from you?

New album will be varied, lyrically and musically because we are older and more mature, probably it depend from that. First albums we recorded 20 years ago!  Influences will be closer to Na Pohybe! then to CD's from ends of 90's.
 

I like this kind of bands which combines oi! and ska (no any shity skapunk), but what influence you more like a band, punk or ska?

Both styles had really big influence on our music. We were fascinated by british punk and 2tone music, but each of us also like other music, but we agreed on to play ska and oi!
 

Could you describe what about are your lyrics? Do you deal with any serious themes?

In the past our lyrics were about fun, riots and laugh, but now our songs are more serious. Difficult subjects with age are becoming more visible and we are not afraid to add it to our lyrics.
 

I guess that you have played already in each corner of Poland but what abroad? Have you ever played in Czech or Slovakia or somewhere else?

We have played in the Czech Republic, Slovakia, Germany, Lithuania and it's not our last word. In February we will play in Žilina in Slovakia and on August near Hodonín in Czech. Off course, if someone wants to invite us we always try to go abroad!
 

When you have hooligans in your name I would say that you must like football. Are you going on matches, do you support any team? And what do you think personally about hooligans, polish ones are well-known also in abroad like one of the maddest?

Hooligans it's not only soccer, it's also live style. We are supporting our local team Wisla Plock!  And polish hooligans? You know, everyone has a hobby. Someone like reading of books, another is getting fishs to the aquarium and someone like breaking of nose and punching of teeth. Their's private matter.
 

I can't help myself but this one I have to ask. I've read lot of in media about "new" polish goverment of Prawo i Sprawiedliwość which is going to more and more conservative, nationalist and right-wing populist way similar like Victor Orban in Hungary. So what do you think about goverment under Prawo i Sprawiedliwość is situation in Poland really like that?

We fucked up this fools. We fuck this and next goverment, we have our world and music. Really it's one big shit. Goverment, oposition, politics - just fuck it. When we would get a authority, then we make our rules!

See you on gigs!

středa 11. ledna 2017

Recenze

Kmeny 90

Knižní řadu Kmeny, která se poprvé objevila na pultech našich knihkupectví v roce 2011 určitě asi není třeba představovat. Za celým projektem stojí Vladimír 518 z PSH a šéf labelu Big Boss. V roce 2015 běžela v televizi i stejnojmenná řada krátkých dokumentárních filmů, mapující jednotlivé subkultury. Nutno uznat, že některé díly měli výpovědní hodnotu podle mě nulovou ale to je věc názoru. V roce 2013 vyšel druhý, a řekl bych i zajímavější díl Kemny 0 pojednávající o subkulturním prostředí před rokem 1989. Takže celkem logicky vydání dílu zabývajícím se 90. léty bylo jen otázkou času, která přišla minulý rok v prosinci. Nebudu tu rozebírat otázku, jestli právě projekt Kmeny není, nebo je tím pověstným vykradením subkultur kapitálem, když za ním stojí Budwar a Jagermeister, prostě je tu něco co si po x letech všimlo, že jsou tu určité skupinky lidí, které něco spojuje a tak trochu, něčím ze společnosti vyčnívají a ať už je pozadí jakékoliv na tom celkem nesejde. Jak už jsem psal v úvodu Kmeny 90 se zabývají 90. léty, tedy dobou, kdy jsme se vehementně snažili  dohnat západ a snili o tom jak už v roce 2000 budeme na úrovni Německa, dobou kdy se pod patronátem Václava Klause vesele rozkrádal a tuneloval privatizovaný majetek a zadupával tak veškterý potenciál této země, kdy rozdíl mezi podnikatelem a mafiánem byl hodně tenký. Doba kdy jsme konečně mohli svobodně násavat to, co nám bolševik 40 let zakazoval. Pro mě to ale byla doba úplně jiná vzhledem k tomu že jsem byl malej capart, proto hodnotím Kmeny 90, jako celkem zajímavou retrospektivu něčeho, co jsem v té době prakticky nevnímal nebo jenom velmi okrajově a povrchně. Pro mě byli devadesátky hlavně o hraní pogů a sbírání hokejových kartiček, hraní tetrisu a dnes už předpotopních počítačových her. Opět byl zvolen stejný formát jako u předešlých dílů, kdy každou kapitolu píše někdo jiný a skládá se jak ze samotného textu, tak i rozhovorů. I když jde o 90. léta přišlo mi, že ne každá sublkutura, která je tu vpasovaná striktně souvisí s 90. léty. Některé kapitoly jen dokumentují jejich porevoluční vývoj jako např. u undergroundu, metalu, punku a depešáků. Opět se Kmeny nevyhnuli tomu co jsem jim vytýkal už předtím, že za cenu co nejtlustší bichle tu napasovali do škatulky "subkultur" i teplí, výtvarníky, divadelníky, bruslaře, fanoušky vojenství, hráče Dračího doupěte, alternativce apod. Vůbec nechápu co má tahle skupinka lidí společného se subkulturami, to je jako kdyby jste udělali subkulturu z uklízeček nebo popelářů. Naopak další kapitoly bych spíš řadil do kategorie hudebních žánrů jako např. Dance, Jungle & d'n'b a Reggae, okolo kterého se zas tak výrazná subkultura v Čechách podle mě nevyrojila. Navíc kapitola o Reggae a např. Rockabilly je příkladem těch žánrů a subkultur, které začínali v půli 80. let ale vyprofilovali se až postupem let devadesátých. Co tu tedy najdete typicky devadesátkového? Squatery, skejťáky, hip hop, graffiti, anarchisty, technaře, hardcore a skinheady ale nenajdete tu např. krišnaře, kteří také byli specifikem 90. let. No a jelikož mám v této knize nejblíž k punku, skinům, HC a anarchistům zaměřím se hlavně na tyto kapitoly. Začneme skiny, o kterých psal Honza Vedral, saxofonista z Chancers. Nemám určitě nic proti, když se píše o SHARP nebo trad. skinech (naopak!) ale 90. léta a vůbec začátek skinů v Československu nebyl nějak růžový (což potvrzuje i kapitola sama) a celkem mě mrzí, čistě ze zvědavosti, že se tu nedal prostor např. i kališníkům, kteří i když stáli spíš napravo a mlátili punkáče, tak stejně tak se byli i s náckama. Dost by mě totiž zajímalo ideoligický pozadí těhle landovců, kteří byli právě dost typickou známkou 90. let. Jinak rozhovor s Vláďou Červeným stojí určitě za to a celkem dobře vypovídá o tehdejší době. Trochu zklamáním je pro mě kapitola věnovaná Hardcoru, která je jen strohým výčtem kapel, které tehdy udávaly směr a pár poznámek o nastupujícím zájmům o veganství, sXe a právech zvířat a vůbec politizaci scény. Jinak rozhovor s Robertem Vlčkem (Kritická Situace), který tehdy pořádal hromady HC akcí, je už pak hlavně o těch koncertech ale celkem ok, navíc se mi líbí jak fungovala tehdejší korespondeční informační síť. Dnes už nám příjde jako sci-fi, že šlo taky šířit informace i bez netu, čili dobrá inspirace pro naší postapokaliptickou budoucnost. Punku se tu opět věnuje Štěpán Málek z N.V.Ú, i když kapitola na mě působí, že se v punku během 90. let, kromě toho, že opadla perzekuce ze strany systému, nic radikálního nezměnilo. Zajímavá je kapitola o anarchistech, kteří se počátkem 90. let snažili navázat na 70letou mezeru v českém anarchistickém hnutí. Dnes už asi těžko potkáme tak zpolitizovanou náctiletou mládež, jako na počátku 90. let. Kapitola také názorně ukazuje, jak sami anarchisti tehdy hledali co je vůbec podstatou anarchismu, proto se není ani čemu divit, že byl a řekl bych, že i stále do určité míry je v Čechách tolik spjat se subkulturním prostředím. Anarchismus 90. let byl ruku v ruce spjat s punkem a u nás nemá politickou tradici, jako např. CNT ve Španělsku a Francii, kde dokáže existovat i mimo subkulturní prostředí. Další zajímavou kapitolou je squating, který má dnes hodně těžké pozice, jak dokládá neustálá snaha státu o vyklizení Kliniky, kde se rojí "revoluční sít buněk" a jiní "anarchobolševičtí ultralevicový teroristé", kteří tak strašně sužují naší vlast :D Pravdou ovšem je, že squatů v 90. letech fungovalo jen v samotné Praze několik a vzhledem k tehdy probíhajícím majetkovým restitucím, byl ve vlastnických právech ještě hodně velký bordel, proto měl tehdejší squating mnohem jednodušší pozici, než dnes, kdy je téměř mrtvý. Vzpomínky na squaty jako Sochorka nebo legendární Ladronku na které se systém pomstil za rioty během zasedání MMF v roce 2000, jsou už jen dokladem "zašlé slávy". Co vidím jako plus jsou fotky, které narozdíl od uměle naaranžovaných snímků z první knihy, působí autenticky. Co mi tady leze trochu na nervy je některými autory kapitol neustále podsouvaný termín kmeny, což mi příjde jak reklama na samotnou knížku. Většina kapitol má jeden společný prvek a to je určitá násilnost 90. let, kdy od skejťáků, punkáčů, hardcoristů a samozdřejmě anarchistů, měli skoro všichni problém s náckama, kdy nakládačka na ulici nebo v metru nebyla ničím vyjímečným. Dnes jsou všichni drsní hlavně za klávesnicí! Krásně to vystihují Vlad v kapitole o skinheadech, kdy vysvětluje, že tehdy ještě nebyli všude kamery a oka (velký bratr) a téké Arnošt Novák v kapitole o anarchistech, kdy popisuje, jak si tehdejší fízli pod tíhou špatné pověsti z let před revolucí, ještě nedovolovali rozhánět nepovolené demonstrace a kdy nechodili na demošky policejní robokopové. Právě z toho dostávám dojem, že žijeme opět v době, kdy jsme mnohem více pod dohledem systému, drženi opět na uzdě, živeni sračkami z facebooku a dezinformacemi na iternetu, které považujeme za pravdu. Příjde mi, že doba 90. let byla mohem opravdovější, než ta dnešní, kdy nás rozmazlilo to jak je vše jednoduché, že stačí jen pár kliků na klávesnici a máme vše, bez sebevětšího usilí. Doba po roce 2010 mi příjde, jako postupná degenerace společnosti, která jde ruku v ruce s technologickým vývojem. Stačí se podívat třeba na youtubery, nechápu co je podstatou těhle idiotů, který vydělávají tím, že natočí video úplně o hovně, kde kecají nějaký sračky, nebo video, kde komentují jiné youtubery a jejich výtvory. Koho to jako zajímá? Jsem proto rád, že patřím do generace 90. let, kdy moje dětství nebylo prosezeno u facebooku a na youtubu! To je i důvod proč bych, až na pár výtek hodnotil Kmeny 90 celkem pozitivně, protože o současném desetiletí, které nemá vůbec žádnou vejšku se psát určitě nebude (alespoň co se subkultur týče).

pondělí 2. ledna 2017

Novinky na francouzské scéně

8 6 Crew představují novou desku

Francouzští 8 6 Crew, kteří o sobě dali znovu vědět před šesti lety, po dlouhé přestávce albem Old Reggae Friends, vydali v prosinci 2016 svoje 4. řadové album. Deska nese název Working Class Reggae a celkově na ní najdete 18 tracků z toho 6 dubových bonusů. První vydání má na starosti německý Grover Records a druhé se chystá na 10. ledna u francouzského labelu Une Vie Pour Rien. Album vyšlo jak na CD tak i na LP a speciálně pro sběratele v limitované edici 300 kusů na červeném vinylu. 8 6 Crew přicházejí opět se svým tradičním ska & reggae v podobném duchu, jako na předchozí desce, kromě toho minulý rok vyšlo v reedici jejich první album Bad Bad Reggae, společně s EP Menil Express. Ukázky z nové desky Working Class Reggae si můžete poslechnout zde.





Split singl Les Partisans a The Inciters

V prosinci také vyšel v kooperaci labelů Fire and Flames, Redhead Man a General Strike 7" split singl znovuobnovených Les Partisans z Lyonu, kteří se pohybují někde na pomezí soulu a ska, společně s americkými soulovými The Inciters z Kalifornie. Singl nese název Meeting Soul a každá z kapel tu je zastoupena jedním trackem. Teaser k tracku Dans un éclair, kterým jsou tu zastoupeni Les Partisans si můžete poslechnout zde.


čtvrtek 15. prosince 2016

Report

Skampararas (3.12. 2016) Praha - Buben

Konečně po necelém roce a čvrt, kdy jsem zpátky v Čechách mám čas na koncert a navíc ska, který mi v Calgary (kde je nějaký 2tone koncert, tak jednou max. dvakrát do roka) celkem chybělo. Říjnový koncert finských Valkyrians jsem bohužel propásl, takže návštěva polských Skampararas byla vítanou náhradou. Po x letech se scházíme v sestavě Přistěhovalec, Michal a moje maličkost, což se musí patřičně zapít ještě před začátkem koncertu, kde jinde, než na smíchově U Brouka, kde po zaplacení dostáváme tolik probírané Babišovi účtenky. Následuje přesun na druhou stranu Vltavy směr Buben, při kterém se nám ztrácí v značně podnapilém stavu Přistěhovalec, který se nakonec u Palačáku najde a je přivítán vhozenou petardou, což mu ještě víc rozhodí sandál ale nakonec se uklidní. Dorážíme do Bubnu. Vstup 200,- mi za jednu kapelu příjde celkem dost, myslím si, že i předkapela by se do toho vešla ale co neřešíme! Buben se začíná pomalu plnit na obvyklou snesitelnou míru, kdy se tu ještě dá hnout a dýchat (ne jako při koncertech Los Fastidios, Oipolloi nebo podobných band). Zhruba po půl hodině nastupují na podium Skampararas. Co jsem je viděl nasposledy v Plzni, před 5 lety přibyla k nim docela pěkná zpěvačka. Zpěvák uvítal lidi celkem plynulou češtinou, na to se vypitý Přistěhovalec snažil
odpovědět plynulou polštinou :D A jak bylo vidět pár lidí kolem nás byli celkem zmatený jestli jsme nebo nejsme Poláci. Skampararas to pojali tak trochu jako průřez celou jejich tvorbou. V první půlce zazněly tracky z desek Jednosc i zwyciestwo a Have Fun, které jsem neslyšel už asi 150 let a trochu mi připoměly moje začátky, tak jen namátkou: Rzeczywistosc, Street Ska, Boss, Naturalny Dzwiek, W imie czego na který se k podanému mikrofonu nahrnula celkem slušná sebranka a sborově hulákala refrén, nebo můj nejoblíbenější track Bunt. Zhruba někdy v půlce koncertu dostávám loktem do půlitru, zrovna v okamžiku, kdy se napíjím, takže pár sekund na to plivu zbytky naštíplýho zubu, hold k úrazu můžete přijít nejen na punku ale jak je vidět i na ska. Skampararas nezapoměnili ani na pár zásadních coverů, od Dandy Livingstona - Message To You Rudie, kterou většina zná spíš v podání Specials, od Byrona Lee and The Dragonaires - Jamaican Ska a samozdřejmě nesměla
chybět Sally Brown od Laurela Aitkena, kterou zahráli nakonec rovnou dvakrát. To už je za námi zhruba hodina koncertu, kdy by normálně každá kapela končila ale ne Poláci. Musím uznat, že to byl regulerně asi nejdelší klubový koncert co jsem zažil. Michal, posilněn už asi 8. pivem mezitím mizí na noční, takže přichází o tracky jako Powrot do Korzeni, Chlopcy z ferajny nebo jejich kapelní hymny Skampararas a úplně nakonec Jednosc i Zwyciestwo, kterou si společně s kapelou zaspívalo celý publikum. Zhruba po dvouhodinovém maratonu a 150 přídavcích přichází konec, který se už pomalu zdál v nedohlednu! Po koncertě mizí i Přistěhovalec, který sice do práce nemusí ale za to se bojí manželky. Afterparty obstarává Majkl z Melody Boys, takže tímto pozdravuju. No a já se taky po pár pivech a pokecu pomalu klidím. Co dodat? Je super bejt zase zpátky a vidět, že se za tu dobu tady vůbec, ale vůbec nic nezměnilo :D


 

čtvrtek 1. prosince 2016

Recenze

Les Partisans - Style Of

Les Partisans z francouzského Lyonu jsou pro mě stejně tak, jako The Redskins nebo Clash jednou ze srdečních záležitostí, prostě kapela na kterou nedám nikdy dopustit, proto jsem nemohl uvěřit, když minulý rok vyšla u německého Mad Butcheru kompilačka Style Of (1994 - 2002), která mapuje celých 8 let jejich tvorby a aby toho nebylo málo, tak na podzim 2015 se tahle francouzská legenda dala po 13 letech znovu dohromady a začali nahrávat i nové věci. Výsledkem bylo splitko Assigné es A Resistance s kapelou Les Trois Huit, které vyšlo letos v létě a nebo singl Rouge Baiser, který zatím hrají jen živě. Mad Butcher albem Style Of udělal radost nejednomu fanouškovi, jelikož sehnat původní věci Les Partisans, této francouzské obdoby The Redskins, je téměř nemožné a celkem drahé. Kompilačka obsahuje celkem 15 zářezů, obsahujících tracky z prvního self-titled alba, druhé desky Sono Mondiale! a posledního EP Le Spectre Danse Encore z roku 2002. Abych uvedl do obrazu ty, kdo o Les Partisans ještě neslyšeli, tak si můžete být jistí, že jde (podle mě) o jednu z nejoriginálnějších kapel na francouzské scéně, která dokáže kombinovat oi!, 2tone a soul míchnutý se ska, takže pokud jste fandové kapel, jako byli třeba Skin-deep nebo Burial, tak si zamilujete i Les Partisans, konec konců v dubnu jsem tu měl s Partizánama rozhovor. První část kompilačky je poskládána ze songů z jejich debutu z roku 1997, který se ještě nese víc v duchu streetpunku a oi!, nicméně už tady nechybí všudypřítomná trumpeta a trochu toho ska. Mým favoritem je určitě track Sous la pluie rude boy, který je podle mě asi nejlepším ska, které Partizáni kdy nahráli a to platí i o Rue des voraces. Za poslech určitě stojí song s víc, než výstižným názvem Planete Marx, který je někde na pomezí ska a oi!/streetpunku a úvodní punkovější Quel avenir, kde výborně dozvučuje trombon s trumpetou. Další půlka je výběrem z jejich nejsilnější desky Sono Mondiale! z roku 1999, kterou mi tak začali připomínat (nejen hudebně ale i politicky) právě The Redskins. Tady najdete pecky jako Radio Rebelle, která je takovou tou dirtysoul hymnou ve stylu Keep On Keeping On, akorát zpívaná francouzky. Dost podobnou záležitostí jsou i tracky Flash Back a Reves d'enfance ale v podstatě každý song má něco do sebe, ať už je to soulovka Sono Mondiale! nebo reggae ovlivněný Derniere chance nebo singly Aurore a Rien ne s'efface z EP Le Spectre Danse Encore. Právě v těhle všech tracích slyším odkaz dnes už pozapomenuté britské legendy, která ukázala, že i mezi skins a socialismem může existovat pojítko a to platí i pro Les Partisans. Mě určitě kompilačka Style Of udělala nesmírnou radost, jenom trochu lituju, že se sem už nedostali tracky ze singlů Les Lendemains Qui Dansent, L'important C'est D'y Croire nebo ze splitka s Zabriskie Point, i když to už by asi chtělo rovnou Style Of vol.2, tak uvidíme, i když já jsem zvědavý hlavně na novou tvorbu.




Steelhead - demo

Málokdy se mi stane, že mě kapela sama požádá o recenzi ale jelikož jde o moje kámoše Steelhead z Calgary v západní Kanadě, tak co bych pro ně samozdřejmě neudělal. Steelhead hrají od roku 2013 a personálně jsou spřízněni s dalšími místními kapelami Street Light Saints a DSO. Za ty tři roky si zahráli s kapelami jako Bast Out, All Out Panic a také odjeli tour s kalifornskými Harrington Saints, tento rok přibrali na post nového zpěváka, čímž se jim sestava rozrostla na čtyři členy. No a letos v listopadu vypustili do světa svůj první demáč a musím uznat, že na demo jde o hodně kvalitní nahrávku. Demo obsahuje celkem 5 tracků někde mezi punkem a oi! středního tempa, dokonce bych řekl, že místy tu je i menší náznak hardcoru, jako např. v songu Copper, který má pouhých 45 sekund, samozdřejmě nechybí ani sborové singalongy, jak se na oi! sluší a patří, jako v tracku Nuts & Bolts ale i svižnější nařezávačky punkovějšího ražení, jako je hned uvodní track Choke nebo předposlední Problem. Demo uzavírá song Violent Society středního tempa, který už jen potvrzuje to, co jsem řekl v úvodu, protože jak je vidět, Steelhead není žádná kapela začínajících muzikantů a vyhranost a skutečnost, že každý ze členů už nějakou tou kapelou prošel je na nahrávce opravdu znát. Jedinou výtku, kterou bych měl je, že demo vyšlo jen digitálně na bandcampu ale podle posledních informací se možná dočkáme kazety. Každopádně posoudit můžete sami zde.